Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Hrozba III.

Přidal Aurelius dne 23.06.2019 11:44
#2508

→ Tah 539.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
„Děkuji. Děkuji.“ poděkoval rychle a oddechoval. Pohledem i ohmatem jsi zkontroloval obdržený balíček, rozměrem nebyl o moc větší než obvyklá velikost učebnic a tvar jim taktéž odpovídal. Váhu nějakou měl, ale nebylo to nic hrozného. Poděkoval jsi novicovi, rozloučil se a vyrazil do svého kabinetu. Nalezl jsi ho bez sebedelšího hledání, přeci jen znáš zdejší zákoutí už velmi dobře.

Zastrčil jsi klíč do zámku, odemkl a vešel. Ihned si ucítil nepříliš vábnou vůni starého prostoru, který dlouho nikdo nepoužíval a zjevně ani nevětral. Serana už v kabinetu nejspíš nebyla, protože okno bylo otevřené.

Kabinetu je vybaven dvojicí stolů, čtveřicí židlí (dvě ke každému stolu, jedna pro tebe a další pro případného návštěvníka, která se nacházela na druhé straně stolu). Stoly měly zásuvky po obou stranách a byly očištěné od prachu. Serana si nejspíš zabrala svůj u okna, protože na něm už ležela pečlivě zadělaná krabice s nějakými osobními věcmi. Knihovna byla prázdná a menší odpočinková pohovka zažila už lepší časy. Odložil sis na volný stůl své věci, pokusil se jej trochu zamaskovat, ale příliš se ti to nepovedlo. Kabinet zřel prázdnotou. Serana využívala až do nedávna kabinet svého bratra a bratrance, teprve až nyní přesídlí do kabinetu, který bude sdílet s tebou, klíče od kabinetu mají vždy jen profesoři, kterým patří a případně jejich nadřízený. Některé kabinety lze otevřít i pomocí kouzla na odemčení zámku, některé jsou proti tomuto kouzlu úspěšně chráněny, tvůj není.

Odešel jsi z kabinetu, pečlivě zamkl a odebral se do učebny ve které měla probíhat tvá přednáška. Učebna byla stále stejná jako za tvých studijních časů, nic nepřibylo ani neubylo. Katedra byla stále stejná jako si jí pamatuješ z časů kdy za ní sedával nejeden profesor. Usedl jsi. Židle byla mnohem lepší než za lavicemi, byla měkká a pohodlná. Nemusel jsi čekat dlouho. Tvůj kolega, arcimág Valindor Benoch se dostavil velmi brzy. Otevřel dveře a vešel.

„Zdravím Škorpiasi.“ pozdravil tě a poklidnou chůzí směřoval k tobě, gestem ovládl jednu ze židlí a připravil si ji vedle katedry, aby nemusel stát. „Slíbil jsem, že na tebe dneska dohlédnu při tvé první přednášce.“ pokračoval cestou, „Palagán tě asi seznámil s nějakými nezbytnými záležitostmi. Předpokládám.“ začal pozvolna a položil před tebe tenčí knihu, kterou mnozí nazývají přednáškovým deníkem nebo i jinak. Jedná se o obdobu třídní knihy v našem světe. „Tohle bude tvoje. Každý předmět má svůj vlastní deník. Zapisuje se do něj přítomnost noviců, probrané téma a další nezbytnosti. Když přednáška skončí odnáší se zpravidla do komnaty profesorů, aby byl k dispozici k nahlédnutí ostatním. Samozřejmě pokud budeš potřebovat něco v klidu doplnit můžeš, ale hlavně ho neztrať.“ poklepal prsty o desky deníku, „Skupinu, kterou budeš mít dneska tvoří převážně nováčci, někteří zdatnější a jiní méně. Myslím, že jsou mezi nimi i někteří neúspěšní studenti.“ Všiml sis, že má Benoch pod očima kruhy, nejspíš toho večer příliš nenaspal, únava v hlase patrná však není.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
„Užitečná rada. Díky.“ přikývl Ley, když jste se postavili na své místa a stanuli tak čelem svým nepřátelům. Ley si prohlížel dunmera, který si vás oba měřil nedůvěřivým pohledem. O jeho bojových schopnostech nebyl pochyb. Legát Atius usedl a pohodlně se usadil. Jeho oči se střetly s pohledem Caesara.

„Přejdeme rovnou k věci.“ chopil se slova legát Atius bez jakéhokoliv dalšího zdržování, „Jsem legát Atius, velitel zdejších sil a taktéž velitel útoku. Nebudu zastírat, že setkání s vámi považuji za přínosné – nepovažuji. Nehodlám hledat žádný kompromis, protože jak pravil jeden Arterius, ‚se zrádci se nevyjednává‘ a já tohle pořekadlo ctím.“
„Nečekal jsem, že přijde s nějakým kompromisem, legáte.“ řekl chladně Caesar bez špetky emoce ve tváři, „Ale věřil jsem, že se před bojem setkáme tváří tvář setkáme. Vězte legáte, že nemám nic společného s převratem, nezosnoval jsem ho. To lid.“ přiložil ruku na srdce, „To Anvilský lid chtěl převrat, chtěl změnu a tak si ji zval. Nepřikázal jsem jim vyjít do ulic a bojovat, nic takového.“ zakroutil hlavou, „Chtěli to sami a tak sami učinili. Odborně se tomu říká demokracie, vládne lid a jím zvolený zástupce – v našem případě já.“
„Seru ti na nějakou demokracii.“ mávl rukou legát Atius, „Porušil jsi zákon, vzbouřil se proti svému vládci, Císaři a nebál se vzít život hraběnce a hraběti. Je mi jedno kdo vymyslel, kdo provedl v konečném výsledku jsi na trůn usedl samozvaně ty. Buď se vzdáš anebo zkapeš. Nic víc není – kompromis nebude.“

Argonian přerušil oční kontakt s legátem, ignoroval jeho výpad a přesunul jej na Leye, „Vaše rodina nevládla Anvilu dobře. Nemoc, kterou trpěl váš bratr, otec se podepsala nejen na vládě, ale i na lidu a ten vám to sečetl. Ale já. Já vašeho bratra, otce ani švagrovou nezabil. Nezabil jsem hraběnku ani hraběte. Nepřikázal jsem je ani zabít. Nemám s jejich osudem vůbec nic společného.“ hájil se Caesar, „Naopak jsem vynaložil úsilí, abych zjistil kdo jim ublížil.“ gestem rozkázal mágovi, aby magií přemístil truhlu doprostřed a dalším kouzlem ji otevřel.

Uvnitř truhly jste spatřily pětici hlav. Patřili dunmerům, dvě ženám, tři mužům, tváře ti na první pohled nepřišly povědomé.
„Toto jsou vrahové tvých příbuzných.“ poukázal prstem Caesar aniž by pozvedl hlas, udržoval stále konstantní tón, „Nebýt mého věrného bojovníka a vaší kvestorky nejspíš by se jim povedlo uprchnout. Kvestorka některé z nich zranila, zabila a můj bojovník.“ pokynul hlavou k dunmerovi, „Zpečetil osud ostatních. Tyto vrahové jednali na pokyn někoho cizího. Vlivného obchodníka, jehož stopa končí za hranicemi Cyrodiilu. Nejednali na můj rozkaz, jak si mnozí myslí.“

„Kdo je poslal?“ ozval se Ley. Atius se otočil jeho směrem a výrazem ve tváři mu naznačoval ať mlčí, ale lord Ley ho ignoroval a vyptával se dal, „Kdo je poslal a kdo najal. Chci důkaz.“
„Důkaz. No… Ve svém sídle mám lejstro, které opravňuje zabíjet příslušníky Morag Tong své oběti, aniž by porušili zákon. Císařství, ale tento spolek neuznává, takže jim je zde na tomto území lejstro k ničemu. Ale jsem si jistý, že zkušený vrah z řad Morag Tong pozná, že se nejedná o podvrh a já s útokem na rodinu nemám nic společného.“ pokračoval Caesar a přitom jeho zrak lehce zavadil o tebe, „Ale to lejstro nemám sebou. Mám ho ve svém sídle, neboť mi zajišťuje ochranu před jakýmkoliv směšným obviněním, že mám snad něco nedejte Osmičko společného s vraždou vládnoucího rodu. To není můj styl.“
„Morag Tong na našem území?“ zašklebil se legát Atius, „To, že jsi podřízl několik chudáků z doků co ti za pár šupů tahaly sudy z lodě na loď ještě neznamená, že ti tu někdo uvěří, že se fakt jedná o nějaké vrahy. Morag Tong operuje jen v Morrowindu sem ani nepáchne, protože legie má oči všude. Penitus Oculatus zatočilo s Temným bratrstvem zatočilo by i s vrahouny z Morag Tong.“
„Naivita… Vaše naivita legáte z vás dělá velmi špatného velitele.“ pousmál se Caesar, „Měl byste se otočit a společně se svou armádou odpochodovat, protože jediné čeho zde dosáhnete bude ostuda. Kvestorka vám jistě potvrdí, že vrahové, se kterými bojovala byli velmi dobře vycvičení. Ale já vám hlavy vrahů dám. Společně s mrtvými těly hraběte i hraběnky. Dokonce jsem ochoten svolit k řádnému pohřbu za doprovodu všech poct.“ pokračoval bez jakéhokoliv změny tóniny hlasu, „Jsem dokonce ochoten vzdát se Anvilu, ale s jednou podmínkou.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Upravil/a Aurelius dne 23.06.2019 11:45