---

→ Tah 516


Scorpioncz
Klargus se lehce pousmál, popadl pohárek a dopřál si pár loků vína, poté se zadíval na opičku, která však z jeho pohledu nebyla příliš nadšená. Scipio po tvém projevu přikývl.
„Tak ať jsi jako profesor úspěšný.“ řekl a pohladil opičku po hlavě, „No… A já se budu muset také pustit do práce. Jednání v radě Starších holt nepočká… Ačkoliv dneska jsou to stejně jen samá zbytečná jednání.“ dodal následně a taktéž se začal chystat k odchodu. Během jeho monologu jsi se nahnul k Lauraně a věnoval jí polibek. Spokojeně se na tebe usmála a popřála ti mnoho štěstí. Ihned poté jsi vstal a odebral se k odchodu.

Vyšel jsi z vily, legionáři střežící váš domov se zrovna střídali. Pokynuli ti na pozdrav a opět si hleděli svého. Bez jakéhokoliv dalšího zdržování jsi vyrazil k Univerzitě. Míjel jsi hlídky, Thalmorské, legionářské ale i Bdící, kteří stále ještě hlídkovali na ulicích, ačkoliv jich za bílého dne nebylo tolik. Přešel jsi přes most a stanul na pozemcích Univerzity, kolem které zrovna pobíhala skupina noviců, byli zadýchaní, neboť už nejspíš běželi několikáté kolo.

„Hněte kostrou! Kdybyste byli legionáři už byste dávno byli mrtvý!“ ozval se hlas Remana Lexe, který stál opodál se založenýma rukama a s přísným výrazem sledoval běhající novice, „Pohyb! Pohyb! Trochu života!“ řval znovu, „Představte si, že jdete do lesa sbírat bylinky a z křoví vyleze medvěd! Vždyť vy mu ani neutečete! Sežere vás a vysere na mech! Makejte!“ pobízel znovu a znovu. Lex působil, že si hodinu Bojového výcviku nadmíru užívá.

„Skoro jako za Anduláda…“ konstatovala Serana za tvými zády. Nejspíš odešla chvilku po tobě a teď tě dohnala.


Sarako
„I to je možnost...“ řekl neutrálně Vita když jsi zmínil Azuru a Mefalu, „Vás také.“ rozloučil se Vita a vyrazil najít sídlo legáta Atia. Odebral ses k příjezdové cestě. Legionáři střežící bránu znuděně hleděli vpřed.

Na cestě k osadě jsi zahlédl konvoj vozů v čele s legátem Amragorem. Jejich počty se nijak nezredukovaly a vozy byly nepoškozené. Netrvalo dlouho a skupina dojela až k bráně. Legát před osadou vydal nové rozkazy, poslal legionáře do svého tábora, který se rozkládal na druhé straně a sám projel branou do osady. Rozhlédl se a slezl z koně.
„Legionáři. Buď tak laskav a odveď mého koně.“ požádal jednoho z pochodujících legionářů, který sice nepatřil do jeho oddílu, ale bez námitek vyrazil úkol splnit. Amragor se dlouho nerozhlížel a zamířil k tobě.