---

→ Tah 515


Scorpioncz
Klargus se lehce pousmál, popadl pohárek a dopřál si pár loků vína, poté se zadíval na opičku, která však z jeho pohledu nebyla příliš nadšená. Scipio po tvém projevu přikývl.
„Tak ať jsi jako profesor úspěšný.“ řekl a pohladil opičku po hlavě, „No… A já se budu muset také pustit do práce. Jednání v radě Starších holt nepočká… Ačkoliv dneska jsou to stejně jen samá zbytečná jednání.“ dodal následně a taktéž se začal chystat k odchodu. Během jeho monologu jsi se nahnul k Lauraně a věnoval jí polibek. Spokojeně se na tebe usmála a popřála ti mnoho štěstí. Ihned poté jsi vstal a odebral se k odchodu.

Vyšel jsi z vily, legionáři střežící váš domov se zrovna střídali. Pokynuli ti na pozdrav a opět si hleděli svého. Bez jakéhokoliv dalšího zdržování jsi vyrazil k Univerzitě. Míjel jsi hlídky, Thalmorské, legionářské ale i Bdící, kteří stále ještě hlídkovali na ulicích, ačkoliv jich za bílého dne nebylo tolik. Přešel jsi přes most a stanul na pozemcích Univerzity, kolem které zrovna pobíhala skupina noviců, byli zadýchaní, neboť už nejspíš běželi několikáté kolo.

„Hněte kostrou! Kdybyste byli legionáři už byste dávno byli mrtvý!“ ozval se hlas Remana Lexe, který stál opodál se založenýma rukama a s přísným výrazem sledoval běhající novice, „Pohyb! Pohyb! Trochu života!“ řval znovu, „Představte si, že jdete do lesa sbírat bylinky a z křoví vyleze medvěd! Vždyť vy mu ani neutečete! Sežere vás a vysere na mech! Makejte!“ pobízel znovu a znovu. Lex působil, že si hodinu Bojového výcviku nadmíru užívá.

„Skoro jako za Anduláda…“ konstatovala Serana za tvými zády. Nejspíš odešla chvilku po tobě a teď tě dohnala.


Sarako
„Chápu, ale nemůžete se legátovi Atiovi divit. Vždyť nejste legionář ani nějaký vyšší důstojník. Zkrátka každý velitel si musí nějak udržovat autoritu, aby mu do velení nemluvil kdekdo.“ řekl Vita, „Ale taktéž si myslím, že nejspíš naleznu společnou řeč spíš s legátem Amragorem než s Atiem. Uvidíme, co z toho vzejde.“ pokračoval a otočil se směrem k bráně, „Vaším úkolem?“ pozastavil se nad tvými slovy Císařský mág, „Vaše přítomnost bude určitě přínosem. Nevím, jestli se budu přímo účastnit obléhání. Může se stát, že budu odvolán do Imperial City. Přece jen nejsem obyčejný řadový Císařský mág… To období mám zdárně za sebou a po svém zvolení do rady Starších nějak postrádám potřebu účastnit se bitev ve kterých se zbytečně krvácí. Tak či onak moji kolegové…“ poukázal na své společníky, „Tu v každém případě zůstanou. Kdyžtak vám budou nějak nápomocni, pokud nebudou vaše potřeby v rozporu se zákonem nebo stanovami našeho uskupení.“ dodal a odvrátil hlavu od brány.

Zdálo se ti, že si v dálce zaslechl zvuk koní a možná i rachot vozů, ale mohlo se ti to jen a pouze zdát. Neboť hlahol kolem všudypřítomných legionářských stanů vytvořil kdejaký zvuk.

„Budeme pokračovat?“ přešlápl z místa na místo legionář, který měl trojici mágů odvést za legátem Atiem.
„Pokračujte bez nás.“ mávl rukou Vita, „Vašeho velitele už najdeme sami. Nechceme vás zdržovat… Když máte zjevně jiné věci na práci.“ pronesl s pohoršením směrem k legionáři, který napřímil hruď, kývl a spěšně odešel. Vita se jen lehce pousmál. „Ale jestliže dojde ke střetu…“ podíval se na tebe, „Bylo by dobré na své straně mít Osmičku.“