---

→ Tah 508


Scorpioncz
Klargus se lehce pousmál, popadl pohárek a dopřál si pár loků vína, poté se zadíval na opičku, která však z jeho pohledu nebyla příliš nadšená. Scipio po tvém projevu přikývl.
„Tak ať jsi jako profesor úspěšný.“ řekl a pohladil opičku po hlavě, „No… A já se budu muset také pustit do práce. Jednání v radě Starších holt nepočká… Ačkoliv dneska jsou to stejně jen samá zbytečná jednání.“ dodal následně a taktéž se začal chystat k odchodu. Během jeho monologu jsi se nahnul k Lauraně a věnoval jí polibek. Spokojeně se na tebe usmála a popřála ti mnoho štěstí. Ihned poté jsi vstal a odebral se k odchodu.

Vyšel jsi z vily, legionáři střežící váš domov se zrovna střídali. Pokynuli ti na pozdrav a opět si hleděli svého. Bez jakéhokoliv dalšího zdržování jsi vyrazil k Univerzitě. Míjel jsi hlídky, Thalmorské, legionářské ale i Bdící, kteří stále ještě hlídkovali na ulicích, ačkoliv jich za bílého dne nebylo tolik. Přešel jsi přes most a stanul na pozemcích Univerzity, kolem které zrovna pobíhala skupina noviců, byli zadýchaní, neboť už nejspíš běželi několikáté kolo.

„Hněte kostrou! Kdybyste byli legionáři už byste dávno byli mrtvý!“ ozval se hlas Remana Lexe, který stál opodál se založenýma rukama a s přísným výrazem sledoval běhající novice, „Pohyb! Pohyb! Trochu života!“ řval znovu, „Představte si, že jdete do lesa sbírat bylinky a z křoví vyleze medvěd! Vždyť vy mu ani neutečete! Sežere vás a vysere na mech! Makejte!“ pobízel znovu a znovu. Lex působil, že si hodinu Bojového výcviku nadmíru užívá.

„Skoro jako za Anduláda…“ konstatovala Serana za tvými zády. Nejspíš odešla chvilku po tobě a teď tě dohnala.


Sarako
Legát Amragor přikývl s mírným úsměvem na tváři a pokračoval s legionáři i Janem zpět k vozům. Zatímco jsi vyjel z lesa, spatřil zbrojnoše Kvatchu i Skingradu. Někteří ti mávli na pozdrav, jiní byli až příliš zaneprázdnění odklízením mrtvých těl z cesty. Nikdo z nich tě však nezastavil ani se s tebou nehodlal dát do rozhovoru, a tak jsi bez jakéhokoliv vyrušení pokračoval po cestě směrem k Anvilu.
Cesta ti ubývala rychle, nemusel jsi brát ohled na vozy ani na někoho jiného, a tak jsi po necelých dvou hodinách konečně spatřil osadu v níž se shromažďovala vojska pod vedením legáta Atia. Osada obklopující hostinec Zjevení nebyla na první pohled vůbec velká, za její palisádovou stěnou se mohlo nacházet sotva patnáct domů. Brány střežili legionáři, kteří na tebe s nedůvěrou pohlédli. (Ani jeden z hlídkujících legionářů u brány nepatří do oddílu legáta Amragora) Přesto tě pustili dál. Když jsi vešel branou do osady spatřil jsi rozestavěné stany legionářů, které se nacházeli na kterékoliv volné ploše, kterou nezabýval dům či nějaká stodola. Zbylé stany legionářů se nejspíš budou nacházet na druhé straně. Přítomných legionářů zde bylo ale víc než dost, diskutovali, bavili se nejrůznějšími způsoby. Někteří u svých stanů pořádali soutěže v páce, jiní hráli kostky nebo jiné hazardní hry. Místních zde bylo jen pomálu. Buď jsou zalezlí v hostinci anebo ve svých domech.

„No néé… Není to slavný bojovník od Chorrolu?“ zvolal jeden z legionářů, který šel zrovna kolem a pozastavil se u tebe. V ruce svíral svačinu, kterou nejspíš nesl hlídkujícím legionářům u brány. „Bylo mi ctí bojovat po tvém boku o Chorrol a bude mi ctí bojovat po tvém boku i zde u Anvilu.“ dodal s nadějí, „Jestli hledáš velitelský stan tak hledáš marně.“ pokračoval bez jakéhokoliv zastavení, „Legát Atius se usídlil v jednom ze zdejších domů.“ popsal ti cestu k sídlu legáta Atia, „A jestli hledáš náš tábor tak my jsme se usídlili na druhé straně osady, před palisádovou hradbou, protože sem bychom se už nevešli. No zatím se měj. Musím splnit rozkaz a předat proviant.“ usmál se a pokračoval dál.

Z jedné z uliček mezi domy vyběhla trojice dětí. Dva chlapci na sobě měli hadry, které s velkou dávnou fantazie mohly vypadat jako zbroje legionářů, třetí chlapec – argonian, který před nimi prchal, co mu nohy stačili na sobě neměl nic neobvyklého. Děti utíkaly hlouběji do vesnice.