---

→ Tah 497


Scorpioncz
„Na vyslechnutí mého otce je možná lepší si občas trošku přihnout alkoholu.“ poznamenal Belius s úsměvem, „Tak pojďme ať tě nezdržuji a můžeš se jít věnovat Lauraně.“ dodal následně a vykročil k jídelně, kde trávil Klargus Arterius svůj čas ve vile nejčastěji. Serana se k vám nepřipojila, rozloučila se a odebrala za Flaviem.

Vešel jsi bok po boku za Beliem do jídelny, skutečně se zde nacházel Klargus, který si zamyšleně pročítal listinu, která nesla tobě neznámou pečeť. Belius však pečeť poznal.
„Dobrý večer, otče.“ promluvil ke svému otci, „Vidím, že píše matka… Přišel jsem ti oznámit něco důležitého, něco co tě bude jistě zajímat a zároveň tě požádat o požehnání v téhle zaležitosti.“ začal tajemně a přitom hleděl na svého otce, který odvrátil oči od listiny a mírně se pousmál.
„Poslouchám.“ odpověděl stroze a odložil listinu, založil si ruce.
„Otče… Chtěl bych se zasnoubit s jednou krásnou a pohlednou ženou, ženou mého srdce.“ začal Belius. Klargus působil překvapeně, ale ihned raději svoji překvapenou tvář schoval pod jeho obvyklí, neutrální až chladný výraz ve tváři. „Opravdu? Nečekal jsem, že budeš souhlasit.“ přiznal nakonec Klargus. Belius si jeho poznámky všiml.
„Ano.“ přikývl spokojeně Klargus, „Nečekal jsem, že se pohrneš do sňatku s Anitou Haynovou tak energicky a zamilovaně.“ dodal.
„Haynovou?“ zatvářil se Belius, „Tu ani neznám.“ mávl rukou, „Měl jsme namysli Světlanu, otče. Nějaká Haynová a sňatek, který za mými zády někdo domluvil mě fakt nezajímá.“ odpověděl Klargus syn, aniž by zaváhal.
„Anita? Nezajímá? Nevezmeš?!“ procedil mezi zuby Klargus v momentě kdy začala jeho tvář hrát téměř všemi odstíny červené a bylo velmi nepravděpodobné, že se opět v brzké době uklidní. „Tak teď mě dobře poslouchej Belie!“ bouchl pěstí do stolu až málem spadla váza s květinou, která celý stůl zdobila. Belius málem udělal krok vzad. „Dobře mě poslouchej Belie! Velmi dobře!“ zdůraznil Klargus, „Žádný sňatek se Světlanou nikdy nesvolím ani mu nepožehnám, protože je pro tebe neperspektivní a hlavně nesmyslný. Potřebuješ mladou, silnou a postavením dostatečně vhodnou ženu, kterou Anita je, protože brzy usedne na Chorrolský trůn jako hraběnka a ty… Belie, ty usedneš s ní po jejím boku jako její manžel! Rozumíš tomu?“
„NE! Nechci si jí vzít. Nechci žádný dohodnutý sňatek ani trůn.“ vzdoroval hlavou Belius.
„Tak tu si vezmeš!“ bouchl do stolu znovu Klargus a vyhoupl se na nohy, Belius pochopil, že je nejspíš zle a raději polkl další slova „Tak tu si teda vezmeš Belie! Jakože já se jmenuju já! Rozuměl jsi?!“ řval přes celou místnost, že nejspíš musel zbudit každého uvnitř vili. „Teď mě dobře poslouchej Belie, velmi dobře.“ uklidnil se nakrátko, „Anita Haynová je pro tebe perspektivní, návrh sňatku s ní velmi příhodný a vhodný k upevnění naší pozice tady v Cyrodiilu, pro tvé děti vybudování ideálního zázemí a ty… ty se aspoň naučíš trochu vládnout. Tady nebudeš mít co zkazit.“ mávl rukou Klargus jehož tvář pomalu začala bělat, „Protože jednou až mé srdce přestane tlouct zdědíš veškerý můj i matčin odkaz. Nebudeš pouze baronem z Northpointu, to připadne Elbertovi, ale ty Belie. Ty se staneš králem, protože tvá matka právě teď ve Vysokoskalí prolévá krev našich nepřátel, zrádců, který jí chtějí připravit o její právoplatný dědičný nárok na Shornhelmské králoství.“ odmlčel se krátce, „Takže ani nepomýšlej nad tím, že by ses pokusil oženit s nějakou obyčejnou ženskou z Ledohradu. Navíc je nejspíš už příliš stará na to, aby ti dala dědice.“ opět následovala odmlka, „Takže Belie…“ zdůraznil, „Ještě dnes večer společně předáme vzkaz, který posel zanese do Chorrolu a potvrdí tvůj souhlas se sňatkem s Anitou Haynovou. Rozuměl jsi?“
„Ale…“
„Tak to řeknu jinak. Dobře.“ přerušil ho Klargus téměř ihned, „Povím ti velmi stručně jak funguje tento svět.“ rozmáchl se rukama, „Bude to velmi poučné i pro tebe Škorpiasi. Takže mě oba teď velmi dobře poslouchejte…“ podíval se na tebe a udělal pauzu, aby si získal vaši pozornost. „Rod, který na první pozici vždy staví rodinu porazí a přemůže rod, který na první místo staví ambice, potřeby a rozmary svých synů a dcer. Dobrý člověk pak udělá cokoliv, aby vylepšil pozici svého rodu a své rodiny. Bez ohledu na své sobecké touhy a ambice.“ opět nastala pauza, abyste měli čas vstřebat jeho slova, když se mu zdálo, že oběhlo dostatek času opět promluvil „Sňatek nebudeme odkládat. Vezmeš si jí v průběhu týdne, nejlépe do třech dnů. Zbytečné odklady můžou celou záležitost jedině zkomplikovat.“ otočil se zamířil zpět ke svému místu v čele stolu. Neusedl však, pouze se k vám otočil a sevřel ruce za zády, „Je ti to jasné Belie? A opovaž se celou svatbu nějak sabotovat, protože jestli se o něco pokusíš a zesměšníš náš rod tak ti přísahám Belie, při bohu Stendarrovi, že tě stihne můj hněv a ani tvá matka tě přede mnou neochrání!“ zdůraznil a usedl za stůl, „Celé roky jsi proháněl jednu sukni za druhou… do jisté míry jsem to toleroval, uklidňoval šlechtice jejichž milované dcery jsi připravil o panenství, uklidňoval rozhněvané manželi a mnohé další.“
Belius mlčel, dlouze mlčel a váhal.
„Dobře otče…“ promluvil nakonec s lehce roztřeseným hlasem, „Vezmu si Anitu Haynovou přesně jak si přeješ. Udělám to pro rod a proto, abys byl spokojený.“
„Na mojí spokojenosti pramálo záleží. Tady jde o posílení naší rodiny, vylepšení její pozice a tenhle sňatek je velká příležitost. Sám po čase poznáš, že jsem vždy jednal tak, aby z toho profitovala především rodina. “ řekl již zcela klidným tónem hlasu, „Takže jsme domluveni. To jsem velmi rád, že jsme dospěli k správnému závěru.“ pronesl pochvalně, „Se Světlanou nebo jak se jmenuje to ukonči a jestli to nesvedeš? Tak si ji vezmi s sebou na Chorrol. Budeš tam nejspíš potřebovat nějakou dvorní čarodějku. Ta současná podle Rolstonové nezaujala zrovna nejlepší stranu. Světlana by k tobě mohla být alespoň loajální… za předpokladu, že jí nevytočí tvá svatba s jinou, ale určitě je ve svém věku dost chytrá na to, aby si domyslela, že by se nemohla stát ženou šlechtice a mého budoucího dědice. Vždyť by to byla představa jak z nějakého vyprávění.“ uchechtl se Klargus.
„Ano otče. Nějak to vyřeším…“ přikývl Belius nepříliš nadšeně, „Myslíš, že je to vše? Myslíš, že už bych mohl jít?“
„Ne.“ zakroutil hlavou, „Ještě se posaď. Chci s tebou o něčem mluvit… a ty Škorpiasi.“ podíval se na tebe, „Myslím, že tvé služby doprovodu už nebude můj syn potřebovat. Můžeš jít plnit své manželské povinnosti a pamatuj.“ podíval se na tebe přísně, „Zítra vás očekávám u snídaně.“

Po Klargových slovech jsi se rozloučil a odebral se pryč z místnosti. Už při chůzi po schodech jsi slyšel, že rozhovor už snad probíhá o trošku víc přátelském duchu. Zamířil jsi do své komnaty. Merril jako obvykle už tuhle dobu spala, nová postýlka se jí nejspíš velmi líbila. Laurana stála nad ní a sledovala ji až do tvého příchodu. Když jsi však vešel otočila se na tebe a spokojeně tě objala, políbili jste se, dlouze.
„Škorpiasi… co se tam dole zase děje? Je prosím tě všechno v pořádku? Nestalo se něco?“ vyzvídala tiše, „Slyšela jsem nějaké bouchnutí a pak Klarguse jak řve. Malou to naštěstí nevzbudilo. Spí jak dudek.“ usmála se spokojeně a koutkem oka se podívala na Merril.


Sarako
Dojel jsi legáta a zařadil se k němu. Někteří legionáři tě poznali a zdravili tě během průjezdu kolem nich. Jiný si hleděli svého a dále následovali cestu. Všiml sis také Armina, který jako jediný z ozbrojených legionářů seděl na voze vedle vozky.
„Nevadí.“ kývl hlavou legát, oblečený do těžký zbroje a přilbou důstojníka. „Nejste legionář ani v mých službách. To, že nás následujete je čistě vaše svobodné rozhodnutí.“ pokračoval, „Chápu. Doufám, že je v pořádku. Před odjezdem jsem měl možnost mluvit s Císařskou mágyní, ale na výsledky jejího vyšetřování jsem si nepočkal.“ odmlčel se, „Nicméně schopnosti Delmusovi dcery potřebovat nebudeme. Myslím, že tentokrát na naší straně bude stát víc mágů. A pokud ne… Tak sebou máme Armina, který byl členem oddílu legáta Nigidia Amatia. Sice je teď legát po smrti a je proslulý zejména svým neuváženým útokem na magickou Univerzitu, ale legionáři pod jeho vedením byli obzvláště dobře vycvičení v boji proti čarodějům a mágům. Takže jeho znalosti se nám budou hodit.“ zakončil legát a rozhlédl se. „Ještě před odjezdem jsem se sešel s jedním poslem, kterého jsem navečer poslal do Imperial City pro nějaké bližší informace ohledně Caesara, abych o něm věděl něco aktuálnějšího. Z toho, co mi ráno posel sdělil usuzuji, že nás čeká mnohonásobně těžší střet než, kterému jsme čelili v Chorrolu. Caear má peníze, vliv a spojence. Budeme muset jednat obezřetně… Protože Anvil je klíčové obchodní místo. Caesar podle všeho zatím obchodní styky neutnul a nechává je proudit dál, ale pokud je utne… Nastanou nám nemalé problémy.“

Pokračovali jste dál. Pomalu jste vjeli na území spadající pod správu Skingradského hrabství.
„Skingrad…“ konstatoval jeden z pěších legionářů nahlas a odplivl si.
„Co tak naštvaně Lazare? Špatné vzpomínky?“ zeptal se ho jiný.
„Kdyby jen vzpomínky.“ utrousil Lazar ponuře, „Kdyby jen vzpomínky.“

„Musíme být obezřetní. Tady ve Skingradu nám nebezpečí nejspíš nehrozí. Skingradští jsou poměrně pečlivý v honech na zbojníky a bandity, ale za jejich hranicemi nás čeká Kvatch a tam to příliš bezpečné nebude.“ promluvil Amragor. „Sice jsem vyslal početnější oddíl několik hodin před námi, aby případné zbojníky odstrašili a zlikvidovali, ale nemůžeme si být jisti, že se jim to skutečně povedlo.“


Fiky
Sedíš za jedním z podlouhlých stolů uvnitř menší vesnické krčmy, která se nachází na území, jenž bylo kdysi před Velkou válkou spravováno Bravilským hrabstvím. Avšak po vpádu Aldmerských vojsk a vypuknutí války se Bravilská krajina velmi změnila, hrabství padlo a Císařství po uzavření mírové dohody zvané konkordát, ustanovilo správou nad územím trojici nižších šlechticů, kteří si území rozdělili a postupně jej spravují, ačkoliv jak bývá zvykem nejsou vždy zajedno. Nyní je však menší vesnice sídlem jednoho ze šlechticů, který společně s dalšími dvěma spravuje bývalé území hrabství. Už při příchodu do vesnice sis všiml, že zdejší řemeslníci usilovně pracují na palisádovém opevnění, kterým se snaží celou ves obehnat. Značnou část už mají hotovou, ale nějaká práce jim přesto ještě zbývá. Hostinec proto zeje v těchto dopoledních hodinách skoro prázdnotou.

Hostinský ve špinavé zástěře znuděně otíral jeden korbel za druhým, netrpělivě se rozhlížel a každou chvilku vykukoval jestli mu náhodou nejdou nový zákazníky. Když se dlouho nikdo nešel, zahodil hadr a posadil se. Znuděně si podložil ruku a prsty bubnoval o dřevěnou desku pultu.
„To pivo je chutná nějak divně... Neměl bys objednat jiné?“ ozval se za jeho zády ženský hlas.
„Nee... Je dobré.“ vydal ze sebe muž monotónním hlasem. Žena obešla pult, byla taktéž v zástěře a vypadala mnohem mlaději než místy prošedivělý hostinský.
„Pil jsi ho vůbec? Vždyť to chutná jako břeka. Jak to můžeš vůbec nalejvat našim zákazníkům?“ kritizovala ho žena, „Vnímáš mě vůbec?“
„Jistě. Vnímám tě.“ přikývl po chvilce muž, který po celou dobu jejího monologu hleděl na jedno místo.
„No tak s tím něco dělej, ne? Jak vidíš náš hostinec zeje prázdnotou... Ani dobrodruhové se sem nechodí najíst.“ spráskla ruce, „A přitom je tady tolik práce. Tolik zakázek a problémů, které by mohl šikovný dobrodruh vyřešit.“
„U Osmičky Gerto dej mi pokoj.“ mávl rukou hostinský, „Je mi to fuk. Pivo se pít dá... Nikdo si nestěžoval, alespoň dokud ses neozvala ty.“
Blonďatá žena se nepěkně zatvářila, ale muž si jejího obličeje vůbec nevšímal. Zamyšleně dál hleděl dopředu.

Dveře se náhle otevřely a vešla trojice dobrodruhů, jeden z nich byl čaroděj. Poznal jsi to ihned podle starší dost obnošené róby a výrazného zlatavého amuletu kolem krku s obsidiánovým kamenem. Opíral se o magickou hůl a bez jakéhokoliv pozdravu zaplul k nejbližšímu stolu, taktéž druhý kumpán, vousatý a nepříliš vysoký nord se usadil ke stolu. Odhodil přitom velkou brašnu stranou a obouruční sekeru opřel o sloup. Poslední člen neusedl, ale vykročil k hostinskému a blonďaté ženě Gertě.

Gerta se ihned upravila, porovnala zástěru, prohrábla vlasy a nadhodila přátelský úsměv.
„Vítejte pocestný!“ zvolala s širokým úsměvem s kterým před necelou hodinou vítala i tebe a málem se i nově příchozímu uklonilo „Posaďte se u nás kamkoliv budete chtít! Pití a jídla máme dostatek a nocleh velmi levný a pohodlný.“ pokračovala ji naučenou větou a přívětivým gestem.
„Přišli jsme jen doplnit zásoby.“ promluvil slušně muž v šedivém jízdním obleku, „A nakrátko nechat vydechnout koně.“ pokračoval a loktem se opřel o pult. „Moji přátelé...“ poukázal na dvojici již sedících, „Si dají každý po jednom pivo a také poprosím o vodu pro koně a nějaké čerstvé seno. Bylo by to možné?“
„Samozřejmě!“ zvolala žena neztrácející úsměv, „Ivan vám ihned načepuje pivo a já obstarám zbytek.“ dala pokyn hostinskému, který se konečně probral ze zamyšlení a začal opět pracovat. „A vy? Co si dáte vy... pane?“
„Danus jméno mé.“ představil se muž, „A ne. Nedám si nic... Alespoň jeden z nás musí být střízliv.“ usmál se hnědovlasí muž v jízdním obleku a následně se mlčky odebral ke stolu.
„Vidíš? Máme zákazníky tak se prober.“ pobídla již pracujícího Ivana, který čepoval již druhé pivo. Odložil jej na tác a následně ho podal Gertě. Přitom cosi zamumlal, ale žena jej nevnímala. S úsměvem už směřovala k dobrodruhům, aby je obsloužila.

Na jednom ze dřevěných sloupů visí nástěnka na níž je upevněno hned několik listin, některé možná znamenají práci, jiné nějakou obchodní nabídku či vyhlášku zdejšího šlechtice. Na tvém stolu leží krom tvé brašny také korbel s pivem, které sis objednal při svém příchodu.


SuperHunter
„Vím. Byla jste přiotrávena nějakým... nevím čím, nějakým sajrajtem.“ přikývl Ma’Riar, „Léčitelky se o vás poměrně dobře postaraly, dobré lektvary vás zbavily možné otravy a teď jste v pořádku za což jsem rád.“ pokračoval, „Myslím, že velitel má své metody. A teď pod nátlakem lady nejspíš přitvrdí. Bude muset.“ podrbal se za krkem, „Lady je pěkně podrážděná, utrpěla porážku a vypadá to s naším snažením tady v Hammerfellu dost bledě.“ zatvářil se znepokojeně, „Takže to s námi nevypadá dobře. Nebudu vám lhát.“ nastala dlouhá pauza. Ampulka má v sobě tobě neznámou tekutinu. Nevíš, jaké vlastnosti by mohla mít.

„Přeložení? Záleží na vás.“ promluvil opět, „Lord Grayiare si vaši přítomnost nijak násilně nevyžádal. Můžete se svobodně rozhodnout, ale na vašem místě bych se nechala převelet.“ ztišil hlas, „Protože tady v Hammerfellu je náš vliv podle mého názoru stracen, lord Gerrick doteď nedorazil. Lady utrpěla porážku a mnoho dalších věcí hovoří v náš prospěch. Podle mě je naše snažení tady ztracené.... Takže pokud chcete, aby vaše kariéra někam spěla... být vámi přijmu lordovu nabídku a vyrazím za ním.“