---

→ Tah 483


Scorpioncz
„To jste řekl vy. Jste součástí dost možná naší delší spolupráce Škorpiasi. Ostatně záleží jen a pouze na vás, jestli se mnou budete chtít spolupracovat i poté co se zbavíte prokletí.“ odpověděla ti, „Později vám na něj dám kontakt.“ souhlasila a nechala tě opět mluvit.

„Výtečně.“ pousmála se a vstala, přesunula se ke skříni z níž vytáhla láhev vína a druhý pohárek. Láhev kvalitního vína i s pohárkem položila před tebe, opatrně uchopila hřbet láhve a zamumlala zaklínadlo. Špunt sám od sebe vylétl a altmerka bez váhání rozlila dostatek vína do obou pohárků, jeden sobě a druhý tobě. Následně odložila láhev a ladně usedla na své místo, pohrávala si s pohárkem a mlčela.

„Čeho byste vlastně chtěl dosáhnout jako mág? Máte nějaké vytyčené cíle?“ zeptala se následně, přehodila nohu přes nohu a podívala se na tebe, „Jako šlechtic přiženěný do rodiny vlivného rodu máte silné zázemí, finance a v budoucnu možná i vliv... Nehledě na to, že jste si prý vybudoval slibnou reputaci na Univerzitě. To jistě tamní vedení hodně oceňuje.“


Sarako
„Nemyslím si, že by byl až tak pomstychtiví, ale chápu tvoji obezřetnost.“ přikývl Delmus, „No... pustíme se do toho.“ oznámil, když mu služebná přinesla účetní knihu a vybídl jí, aby pozvala prvního žádající o audienci.

Vešel starší muž, patřící podle oděvu do bohatší vrstvy zdejších měšťanů. Uctivě se uklonil a slušně pozdravil.
„Vážený místodržící...“ promluvil k Delmusovi, který si ho prohlížel již s nalistovanou stranou nedávných výdajů a současného zůstatku v pokladnici, který skutečně nebyl nikterak velký. „Chtěl bys vás poprosit o pomoc. Během obléhání došlo k poškození mého domu, střecha velmi utrpěla a nepřízeň deštivého počasí tomu příliš nepomohla, ale s tímto údělem se ještě smířit dokáži. Mám nějaký starý materiál, který mohu použít k opravě. Problém je však s mojí živností... Než jste zahájili útok a obsadili město tak moji dílnu navštívila skupinka žoldáků, která měla dohlížet na ‚pořádek‘ ve městě. Ukradli mé výrobky, nevhodně se chovali k mé dceři a když jsem se pokusil zasáhnout přikázali zničit moji dílnu.“ odmlčel se muž, aby mohl popadnout dech, „Víte... dílnu jsem zdědil po svém otci a ten po svém... byla to naše rodinná tradice a teď, když nás regentka za své vlády ožebračila na daních, které nehorázně navyšovala... ostatně to sám víte, protože jste je stvrzoval v té době ještě svým podpisem. Prostě mi toho moc nezbylo abych dokázal ze svých úspor uživit rodinu, a ještě obnovit dílnu.“
„Chápu.“ přikývl zachmuřeně Delmus, „Matius je zručný truhlář a jeho výrobky byly vždy velmi kvalitní.“ šeptl tiše tvým směrem, „Kolik žádáš jako odškodnění?“
„Myslím... myslím, že tisíc Septimů bude stačit.“ odpověděl Matius, „Ostatně čím dříve budu moct opět pracovat ve své dílně tím lépe pro město. Opět budeme moci vyvážet a pokladna hrabství se začne plnit. Nemám pravdu?“ pokusil se o úsměv Matius. Delmus přikývl, ale zamyslel se. Pohlédl do účetní knihy.
„Matiusi... Prozatím ti nechám vyplatit polovinu. Finance hrabství jsou momentálně velmi vyčerpané a venku jsou určitě zástupy dalších, který budou žádat o pomoc.“ rozhodl nakonec Delmus.
„Děkuji.“ poděkoval bez námitek Matius.
Delmus na kousek papíru napsal několik slov, které opravňovaly Matiuse zažádat o požadovaný obnos a opatřil jej svým podpisem i pečetí hrabství. Následně listinu předal starému muži a pokynul mu ať pozve dalšího.

Tentokráte do síně v trhla dvojice žen. Jedna v mnišském rouchu a druhý v prostých vesnických šatech, které neznačily nikterak vysoké zařazení do zdejšího měšťanstva. Měla rozpuštěné vlasy a zarudlé oči od pláče. Žena v mnišském rouchu oproti tomu vypadala upraveně až na místy špinavý oděv, který si nejspíš ušpinila během péče o raněné.
„Místodržící...“ spustila žena s rozpuštěnými vlasy, „Tahle kněžka... Nazvala bych jí mnohem hanebněji okradla mého zraněného a teď už zesnulého muže!“ obvinila ženu v mnišském rouchu.
„Místodržící... prosím. To je lež.“ zakroutila hlavou mniška, „Nikdy jsem nikoho neokradla, sloužím Osmičce, pečuji o raněné a pomáhám potřebným. Nemám potřebu krást nebo někoho okrádat, nač by mi něco takového bylo? Žiji život ve skromnosti nikoliv v přepychu... zasvětila jsem život bohům.“ pokračovala.
„Lžeš. Jsi sprostá zlodějka! Žádná služebnice bohů.“
„Pečovala jsem o zraněné během obléhání a poté co bylo dobojováno. Rukami mi prošlo mnoho raněných i umírajících, ale žádného z nich jsem nepřipravila o jediný septim nebo nějakou cennost. To přísahám.“
„Okradla! Sebrala jsi mému muži zlatý prsten s rubínem. Ten, který má na ruce!“ ukázala na levou ruku mnišky, která na něm skutečně měla zlatý prsten s rubínem.
„Ten jsem nikomu nevzala.“ bránila se, „Je můj.“
Delmus si podložil rukou hlavu a zamyšleně hleděl na dvojici žen.
„Lžeš. Můj manžel ho měl na ruce, když šel do boje. Viděla jsem to na vlastní oči a teď, když mi ukázali jeho mrtvé tělo a předali mi všechny jeho věci co měl u sebe tak prsten chyběl. Sama jsi řekla, že nepotřebuješ žít v přepychu a žiješ skromně. Kde bys na něco takového vzala? Heh? Kde? Bohové tě asi těžko platí.“
„Neukradla jsem ho.“ bránila se znovu, „Místodržící musíte mi věřit. Opravdu jsem ten prsten neukradla.“
„Ticho!“ rozkázal Delmus, když se druhá žena nadechovala k dalšímu argumentu. „Chvilku mlčte.“ pokračoval, „Ta mniška je Regine... není tu ve městě dlouho cosi tak pamatuji. Příliš toho o ní nevím. Ta druhá byla dcerou zámožného obchodníka, který před několika lety zkrachoval, zbojníci mu několikrát přepadli konvoj s novým zbožím a obchod mu šel do kytek. To je vše, co o nich vím.“ promluvil šeptem k tobě.


Tondulín
Dvojice jezdců dojela až k tobě. Ozbrojená oštěpy na tebe pohlédla a jeden z nich dal signál vozu, aby zpomalil a následně zcela zastavil. Jeden ze zvědů seskočil z koně a vykročil k tobě, koně přitom držel, aby se mu nesplašil.
„Z jakého oddílu jsi?“ zeptal se zřetelně válečník v hnědé uniformě.
„Máme tu zraněného.“ křikl druhý k vozu, „Někoho z Thalmoráckého oddílu.“ křikl další informaci a otočil se s koněm, „Jak je na tom?“ zeptal se prvního, který ještě stále čekal na tvoji odpověď.
„Z jakého jsi oddílu? Jak se ti to přihodilo?“ zeptal se znovu první zvěd.