---

→ Tah 440


Scorpioncz
„Mějte se.“ rozloučila se s tebou altmerka a tentokráte tě šla osobně vyprovodit až ke dveřím. Jakmile je za tebou zabouchla ozvalo se cvaknutí klíče uvnitř známku. Slabé světlo pronikající oknem uvnitř domu zhaslo. Vydal jsi se potemnělou uličkou k domovu. Místy sice svítily zapálené louče, ale nebe dnes bylo neobvykle zatažené. Nespatřil jsi na něm ani jednu hvězdu, měsíce však vidět byly. Míjel jsi několik hlídek legionářů v doprovodu bdících.

Cestou jsi přemýšlel kde by mohl být pohřben Aurelius Vici. Usoudil jsi, že nejpravděpodobnější bude hrobka rodu Vici, která se nachází na hřbitově. Dovnitř se ti však pravděpodobně nepodaří dostat, protože hrobka bude zamčená, aby poklady ukryté u popelu mrtvých nemohl někdo ukrást.

Pomalu jsi došel až k domovu, když jsi se blížil zdálo se ti jako by se z okna patra spouštěla dolů nějaká osoba. Podle velikosti postavy usuzuješ, že půjde o muže, okno, ze kterého se tajemná osoba spouští, ale patří Flaviovi. Došel jsi blíže. Za brankou netrpělivě přešlapoval legionář v barvách Vysokoskalí. Když tě spatřil hlasitě si povzdechl, nejspíš očekával střídání. Všiml sis, že za okny z jídelny vychází ještě světlo. Legionář ti nebránil ve vstupu, unaveně zívnul a zastavil přešlapování. Místo toho se jen opřel o branku a smutně hleděl do hořící louče osvětlující ulici. Uslyšel jsi mírné dopadnuti na zem. Osoba lezoucí z okna nejspíš slezla dolů trochu rychleji, než plánovala. Legionář však tento zvuk nezaregistroval, znovu zívnul.


BadWolf
„Ma’Riar by se o děti postaral. Myslí si, že Amelie by ráda šla na nějakou společenskou akci jen to možná hnedka nepřizná a nedá na sobě znát.“ odvětil khajiit a souhlasně pokyvoval hlavou, když jsi hovořil.
„Eh... Myslím, že o účastnících se ještě domluvíme... V klidu.“ řekl Horatio na závěr.
„Cayren tam nebude. Není pozvaný a on stejně tyhle večírky nemá rád. Podle něj je to příležitost, jak navázat kontakty a začít intrikovat.“ převzala si slovo žena, „Netvrdím, že v našem případě nemá zrovna pravdu, ale občas je dosti paranoidní a hlavně krutý vůči nelidským rasám.“ odmlčela se, „A jak jsem řekla... Bude tam spousta odpůrců Cayrena, ale nepřiznají to veřejně. Buď mají strach anebo si nechtějí poškodit postavení u dvoru, protože hrabě je s velitelem jedna ruka.“
„Domluvíme se.“ přikývl Ma’Riar.
„Dobře.“ pousmála se, „Jestli je to všechno tak pomalu půjdu. Mám ještě nějaké vyřizování.“


Sarako
Thera ti již neodpověděla, ale nejspíš se už pustila do protivníků. Sám jsi zaútočil proti komořímu. Přerušil vyvolávání, někoho se mu již povedlo oživit, zbytek spadl mrtev k zemi. Když jsi se dostatečně přiblížil k jeho blízkosti a hodlal jej napadnout udělal rychlý úskok vzad a následně pomocí křídel vzlétl. Pokusil se tě nohami shodit k zemi, ale neuspěl. Stihl jsi ho ještě seknout na což zareagoval bolestím řevem. Rozzuřeně přistál za sebou a začal útočit svými drápy, odrážel jsi je pomocí mečů a jakmile přešel do útoku s magií použil jsi Arminův meč, který začal pohlcovat protivníkovo vysávání. Neúspěch upíra ještě více rozzuřil a přiměl ho k řevu a následnému prudkému úderu. Znovu jsi se bránil svým mečem, ale tentokrát byly údery ještě zuřivější a plné nenávisti. Při jednom z úderů se mu vedlo vyrazit ti z ruky stříbrný meč a následným úderem tě odhodit k zemi. Zběsile zařval.

„Zabiju tě! A pak najdu tu tvoji mrchu a zabiju ji dřív, než se pokloní Molagu Balovi!“ zařval rozzuřeně. Roztál křídla a jakmile tak učinil zasáhl jej legionářský šíp patřící Amragorovi. Všiml sis jak rukou ukazuje i druhému bosmerovi, aby svůj útok přesunul na upířího komořího. „Eh... Je tu příliš světla.“ procedil mezi zuby poté co rukou vytáhl šíp a zahodil jej.

Hraběnka se probojovala skrze velitele stráží, pokořila jeho obranu a přiměla jej odkrýt se a následným sečným úderem ho poslala k zemi. Nebyl mrtev, ale vážně zraněn. Možná ho chtěla dorazit, ale do cesty jí vstoupil žoldák, který tak dal veliteli příležitost odplazit se do bezpečí, blíže k trůnu.

„Rengetka! Prchá nám.“ zvolal Reman Lex, který se zrovna se svými muži vrátil z jídelny kde nejspíš přemohli zbytek odporu, který útočil z této strany. Regentka byla se svým doprovodem už téměř u dveří, aby mohla uprchnout chodbou, kterou jste se do sídla dostali vy. „Prolomte už tu obranu hergot!“ rozkázal rozčileně a připojil se do boje před trůnem.


Fjeratlof
Popadl jsi protivníkovu zbraň. Z tvé pozice to bylo mnohem snazší a rychlým bodným úderem ukončil život maskovaného útočníka. Jeho ruce povolily a spadly k zemi. Postavil jsi se opět na nohy.

Kvestorka se rovněž postavila na nohy, sevřela v ruce legionářský meč a děkovně přikývla. S bolestivou chůzí se rozešla ke zraněnému maskovanému protivníkovi. Ten nejspíš pomyslel na ústup, ale zranění mu to znemožnilo. Znovu bolestivě zaskučel a podíval se na přicházející ženu. Odplivl krev a napřímil hlavu, očekával ukončení svého života, ale nestalo se tak.
„Kdo vás poslal?!“ zvolala Pelena, odložila meč stranou a popadla zraněného pod krkem. V její tváři byl patrný hněv. „Kdo tě poslal?! Mluv!“ křikla znovu rázně a stiskla ruce, čímž nakrátko zastavila dýchání zraněného. Když ho pustila lapal po dechu, ale nehodlal promluvit. „Mluv sakra!“ křikla, „Mluv!“ nereagoval, chroptěl bolestí, ale slovo ze sebe nevydal. Pelena jej rezignovaně pustila k zemi. Muž se bolestivě posadil k zemi, začal omdlévat. Znovu uchopila meč do ruky a otočila se k tobě.
„Přišel jsi právě v čas... Už jsem ani nedoufala.“ řekla s úlevou v hlase, „Ale nemáme čas diskutovat. Jen co jsem poslala všechny legionáře a stráže bránit bariéry objevili se tady tyhle...“ ukázala rukou na maskované vrahy, „Zabíjejí každého kdo jim přijde pod ruku. Služebnictvo, komořího... Bojím se, že dostali i hraběnku s hrabětem.“


Tondulín
Vyčkával jsi a celou situaci sledoval z bezpečné vzdálenosti. Podivín mezitím ošetřoval Belwen nejrůznějšími lektvary, bylinkami a chvilkami použil i nějakou ze své magie. Ork stál stále poblíž a bedlivě pozoroval jeho mazlíčka, který opět nakrátko přelezl na tělo oblbnuté bosmerky. Garminova meditace mezitím inspirovala nervózně pochodující bosmerku k podobnému činu. Sedla si naproti němu a chvilku ho sledovala, následně se pokusila napodobit to co dělá on.

„Myslíš, že na to máš?“ promluvil k ní aniž by otevřel oči a ověřil si co vlastně bosmerka plánuje. Ta se očividně lekla, protože sebou cukla.
„Zbláznil ses?“ promluvila k němu, „Já chtěla meditovat a néé si uhnat zástavu. Bohové!“ kroutila hlavou, „Ani meditace tu není klidná.“
„Myslím, že tobě meditace pomoci nemůže.“ zhodnotil Garmin klidným hlasem. Bosmerka se kousla do rtu a uraženě vstala. Zanechala tak meditace a opřela se o zeď vedle vstupních dveří. Garmin její čin ponechal bez reakce, poklidně pokračoval ve své meditaci.

Belwen v křesle sebou trochu cukla, když jí krvavé rány začal Podivín potírat nějakou mastičkou. Krysa jí mezitím přelezla z ramena na hlavu a hleděla na mastičkou se zacelující rány. Byl to mnohem delší proces než využití kouzla, ale zato byla její pokožka téměř bez viditelné jizvy. Podivín nastavil ruku, aby mohl jeho mazlíček přelézt na jeho tělo, jakmile tak učinil spokojeně ho pohladil po hlavě a pokračoval s léčbou. Ork se znovu oblízl při pohledu na krysu a nespouštěl zní oči.

Náhle se ozvalo zabouchání na dveře. Bosmerka u dveří sebou cukla a podívala se na ostatní. Garmin nijak nereagoval.
„Zbláznil ses?!“ ozvalo se zpoza dveří, „Tam bydlí ten magor. Jestli teď otevře promění nás v ropuchu nebo začne mluvit úplně z cesty.“ pokračoval vyděšeně kdosi, „Prostě jednoduše tenhle dům se kontrolovat nechodí. Jsi tu noví tak teď to víš.“
Podivín se otočil ke dveřím. Krysa mezitím přeběhla na druhé rameno, které bylo blízko Orka. Ten využil příležitosti a popadl krysu, aniž by si toho Podivín všiml a strčil jí od své obrovské pusy. Když se Podivín otočil zpět na Belwen koukal z úst Orka jen a pouze ocas, který sebou ještě cukal, bosmer si toho však nevšiml, jeho oči totiž směřovaly na Belwen, která podle všeho přicházela k sobě.

„Co... Kde to jsem?“ řekla zmateně, když se rozhlédla. Prudce sebou cukla, když spatřila starého bosmera. „Marbruk?“ tázala se a on jen tiše přikývl. „Jak... Jak jsem...“ otočila se znovu po místnosti.