---

→ Tah 434


Scorpioncz
„Děkuji! Stendarr vám to jednou oplatí.“ zdůraznil Bdící, a ještě jednou poděkoval, popřál ti dobrou noc a zmizel i s lucernou v jedné ze zatáček. Nerušeně jsi došel až ke dveřím altmerčina domu, zaklepal jsi na dveře a vyčkal na svolení vstoupit.

Dveře se po chvilce sami otevřely. Vstoupil jsi a klidnou chůzí se odebral do společenské místnosti, která byla stále stejná. Dveře za tebou jen klaply. Elanye seděla v křesle, ruku měla obvázanou a podle všeho i něčím ošetřenou, neboť si cítil zápach dezinfekce a léčiva. Oblečená byla do červených nočních šatů.
„Už jsem se málem chystala do postele...“ řekla, když spatřila tvoji tvář, „Hnul jste kostrou. To se musí nechat uznat.“ přikývla s neutrálním výrazem ve tváři, vstala z křesla a přesunula se ke stolku, „Tak mi ukažte co jste přinesl. Máte všechno? I klíč?“ ptala se ihned.


BadWolf
Cayren si tě ještě chvíli měřil pohledem, ale nic k tobě dalšího neměl. Gestem zavelel svým mužům k odchodu a odkráčel pryč. Nejspíš zpět do hradu nebo kasáren. I dav se rozešel, neochotně, ale rozešel. Někdo si ještě několikrát odplivl vašim směrem. Borsovi pomohl na nohy mladík a vedl ho do jedné z uliček.

„Máte můj dík. Má rodina i já... Jsem vám nesmírně zavázán.“ začal k vám promlouvat altmer, když jsi pomáhal Milesovi dát se do kupy.
„Měl docela ránu.“ zazubil se Miles a krátce zhodnotil svého protivníka.
„Tvůj přítel.“ podíval se na Milese, „Potřebuje ošetřit. Mohl by mít poraněná žebra a možná ještě hůře. Vnitřní zranění není dobré podceňovat. Pojďte dovnitř. Má žena se mu to podívá.“ nabídl.
„Nesmysl.“ mávl rukou Miles, „Jsem v pořádku. Žebro bolí to ano, ale zažil jsem už i horší. Jdeme. Horatio nepočká.“ pokynul ti hlavou pryč z celého místa. „Radši bych se nechal ošetřit od té blonsky než od jeho manželky. Když už...“ prohodil šeptem.
Altmer jeho poznámku nezaslechl. Stále však vypadal jakoby to se svou pomocí myslel vážně.


Sarako
Sebral jsi od mrtvého sadu vrhacích dýk a odkráčel s přeživšími chodbou až ke dveřím do audienční místnosti.
„Pokusím se.“ kývla Cariel, „Ale což když si tuhle stranu zvolila sama?“ řekla nahlas svoji myšlenku. Zvuk zbraní sílil s každým krokem. Zastavili jste se před dveřmi do audienční místnosti. Cariel sáhla po své holi i meči. Byla připravena. Ostatní zbrojnoši se rovněž připravili. Pozvolna jsi otevřel dveře co nejtišeji.

Spatřil jsi skupinu žoldáků stojících na balkónku, z něhož vedla z obou stran schodiště. Byli ozbrojeni luky a někteří i kuší. Měli zamířeno dolů, před trůn. Obě schodiště střežila čtveřice žoldáků, dva na jedné straně a dva na druhé. Ozbrojeni velkými štíty a oštěpy. Za lukostřelci postávala trojice žoldáků. Jeden ozbrojen trojzubcem, druhý menším štítem a zahnou šavlí, třetí vypadal na nějakého mága, měl na sobě roucho a hlavu měl krytou kápí. V ruce svíral bojovou hůl, ale magický krystal si na jejím hrotu neviděl.

„Zadržte!“ ozval se náhle mužský hlas.
„Brumská hraběnko. Bojovala jsi statečně. Ano... To ano. Velmi statečně, ale nač nechat umírat své lidi pro nic? Pro osobní pomstu. Není to snad pod tvoji úroveň.“ zazněl ze spodního patra hlas komořího. „Vzdejte se. Bojovali jste statečně, ale naši střelci ukončí vaše životy dříve, než stihne pozvednout znovu meče.“
„Město padlo regentko! Vaše nadvláda je u konce. Odvolejte své muže a já slibuji, že trest, který vás stihne bude o poznání milosrdnější.“ zvolal legát Amragor, „Dokažte městu a nám, že stále vládnete vy a váš syn!“ dodal rázně.
„Zmlkněte!“ rozkřikla se regentka, „Já vládnu Chorrolu. Mám na něj právoplatný nárok a vy mi ho neupřete! Znič je!“ rozkázala pravděpodobně komořímu, neboť se opět rozezněl boj. Střelci znovu zamířili a bylo patrné, že se chystají vystřelit.


SuperHunter
Tasila jsi meč a vyrazila proti válečníkovi, který pronikl. Vaše zbraně se několikrát střetly. Dým a štiplavý zápach však velmi rychle začaly plnit malou chatrč. Zatím co protivník měl značnou část tváře dobře skrytou látkou tvá tvář byla zcela volná a nechráněná. Ještě chvíli se vaše zbraně o sebe střely a narážely, když se ti konečně povedlo seknout jej a následným dalším úderem odzbrojit. Protivník ihned tasil dvojici zahnutých dýk a provedl několik prudkých úderů, kterými tě donutil ustoupit o několik kroků vzad. Štiplavý zápach tě začíná pozvolna dráždit a dým linoucí se z kotle zaplnil téměř celou místnost a snížil viditelnost.

Služka mezitím s řevem a oštěpem vyrazila proti válečníci, která instinktivně uskočila. Oštěp se zabodl a nešel vytáhnout, jak rychle jak si možná služebná přála. Válečnice neotálela a prudkým švihem rozsekla služce lebku. Než se ale stihla otočit zasáhlo ji kouzlo. Paralyzovaná se skácela k zemi.

Válečník se štítem mezitím úspěšně vzdoroval protivníkovi. Několika údery jej držel zkrátka, a nakonec úderem štítu a následným úderem zbraně protivníka jednou provždy umlčel.


Fjeratlof
Jak ti bylo nakázáno, tak jsi provedl. Rozeběhl jsi se k pevnosti, sídlu vládnoucího rodu. Cestou jsi míjel několik spěchajících stráží i legionářů, kteří se hodlali připojit k obraně barikád. Vyběhl jsi až k hradu, překonal otevřenou bránu (byla pootevřená jen do poloviny) a vnikl do nádvoří, které bylo téměř prázdné. Nezbyl zde nikdo, kdo by jej bránil. Všichni vyrazili na rozkaz kvestorky bránit barikády.

Chtěl jsi pokračovat na cimbuří hradby a následně do věže, když se náhle otevřely dveře ze sídla a vyběhl zakrvácený služebný. Nemotorně upadl a spadl na zem. Snažil se zvednout, ale poraněná noha mu v tom bránila.
„Pane... Pane!“ křikl k tobě z posledních sil držíc se za krvácející ránu. „Zabijí je! On je zabije!“ dodal s bolestí ve tváři.


Tondulín
Ork se nechal opět spoutat, radost z toho neměl, ale podstoupil to, opět. Společně s ostatními jste utvořili dle Garminových rad formaci a vyrazili k bráně města. Netrvalo dlouho a ocitli jste se přední. Stráže ve zbrojích města vás bez jakéhokoliv prohledání nebo zastavení pustili dovnitř. Garmin jim jen děkovně mávl a vedl orka dále do města.

Neušlo vám, že jakýsi rozruch panuje na náměstí, mezi stánky s nejrůznějším zbožím zrovna probíhala nějaká malá potyčka, někteří lidé se hrnuli vpřed, ale byli drženi zkrátka zlatavou gardou, která ochraňovala kata a trojici trestanců.
„Tvoji přátelé z odboje... Hádám.“ pronesl Garmin, „Ale vypadá to spíš na elfy. Nějaké docela churavé.“ dodal při pohledu do dálky.
„Kde bydlí ten její známý?“ optala se bosmerka.
„Hlavně se do ničeho nezapleťte. Na můj vkus je to až příliš mnoho válečníků.“ následoval káravý hlas Garmina, který zhodnotil situaci ve městě.