---

→ Tah 431


Scorpioncz
„Dobře. Tak pojďte dovnitř.“ pokynula ti a jak řekla, tak jsi učinil, vešel jsi dovnitř a ihned zamířil k jejímu pracovnímu stolku. Spellorová neotálela, přesunula se před stolek a usedla na pohodlnou židli. „V pořádku.“ přikývla s klidem, „Hned to vyřídíme... Jen tu trošku poklidím. Vydržte.“ sebrala spis z něhož koukal kousek úhledně napsaného úředního papíru, který nesl název ‚Sybilla Viciová – poslední vůle‘ a schovala jej do přihrádky u stolu. Následně vytáhla z jiné přihrádky čistý papír.

Rozhlédl jsi se po kabinetu, dělil se na vedlejší osobní komnatu a společnou místnost je však mnohem menší a nejspíš zde není použito žádné kouzlo k umělému zvětšení prostoru. Společenská místnost byla vybavena klasickým nábytkem. Dvojice knihoven se nacházela vedle dveří, obě byly plné knih. Knihy na první pohled vypadaly velmi zachovale a téměř nově, v rohu místnosti se pak nacházel očarovávací aparát. Stěny byly zdobeny několika obrazy, neušlo ti, že většina z nich měla nějakou Aldmerskou tématiku až na jeden, který přímo znázorňoval staršího muže v honosném rouchu, jednalo se o nějakého starého prošedlého Altmera, který pyšně seděl v Arcimágském křesle, náramně se podobalo tomu, na kterém momentálně sedí Benoch.

„Kolikátého dneska je?“ zeptala se tiše sama sebe a začala krasopisně vypisovat propustku, „Vaše jméno?“ zvedla hlavu od úředničiny, „Jste mi nějaký povědomí to ano, ale... Ale jméno si nevybavím. Takže mi musíte trošku pomoci.“ požádala tě.


BadWolf
S řevem jsi se pustil do svých protivníků, využíval jsi přitom svých zkušeností berserka. Většina protivníků ti nedělala problém, protože nic krom několika opileckých rvaček před hostincem nezažili. Svými údery a chvaty jsi je poslal k zemi a některý ze záchvatu zuřivosti poslal do bezvědomí. Zbylí dav, který se omezil jen na nenávistné křičení zmlkl a zaváhal, zdali se má vůbec připojit. Někteří dokonce udělali krok vzad.

Když jsi k mezi poslal i posledního protivníka nikdo ti už nebránil v přístupu k Borsovi, Milesovi a třetímu mladíkovi. Během rvačky jsi utržil několik ran pěstí, kopanců, ale nic vážného, co by tvé tělo nezvládlo v záchvatu vzteku vytěsnit.

Miles se v průběhu rvačky stihl zmátořit a opět se postavit na nohy. Dařilo se mu bránit se oběma útočníkům, ale tvoji pomoc očividně uvítal. Neboť když jsi od něj odhodil mladíka a několika koordinovanými údery poslal k zemi Borse oddechl si. Chytl se za bok a tiše poděkoval. Dav zůstal stát, mlčel.

„No? Někdo další?“ uchechtl se Miles a odplivl si trochu krve, tvář měl zakrvácenou od několika nepříjemných úderů pěstí, ale stál na nohou i když bolest v boku ho trochu omezovala.
„Špíno... Zmetci...“ skuhral jeden z poražených a pozvolna se stavěl na nohy. Nos měl zlomený. Spolu s tímto mužem se postavili na nohy ještě dva další. Drželi se za bolavá místa, ale podle všeho měli stále ještě dost odhodlání se rvát.
„Vidíte? Vidíte?!“ zvolal jiný z nich k davu, „Je to zvěř! Au! Zvěř! Nemilosrdná zvěř!“ křičel až se z okolních oken začalo ozývat otevírání dveří.
„Tobě to nestačilo?“ s bolestí se pousmál Miles, „On ti přidá jestli chceš.“ pobídl a následně se opět chytl za bok.
„Klidně ať to zkusí.“ pronesl muž a sáhl do své vysoké boty, vytáhl úzkou dýku. Podobnou žabykuchu.


Sarako
Rychlým úskokem jsi se vyhnul dýkám. Nebylo to však úplně nutná. Cariel je zastavila svojí magií a vrhla je zpět po majiteli. Ihned se zařadila k zbrojnošům, kteří vyrazili na tvůj pokyn do boje. První z žoldáků tě překonal, aniž by se vaše zbraně střetly. Přeskočil tě odrazem od stěny a následným saltem dopadl ke skupině přibíhajících zbrojnošů. Ihned se do nich zběsile pustil svými zbraněmi, bojoval zuřivě a nemilosrdně.

Druhý se k tobě již dostal. Tasenou zbraní se potkal Arminovým mečem a následnému úderu stříbrného ladně unikl. Skrčil se a chvatem se ti pokusil podrazit nohy. Lehce jsi zavrávoral, ale ustál. Žoldák byl ale ihned na nohou a připravoval se k dalšímu úderu směřovanému na levý bok.

Třetí se stále držel v povzdáli. Cariel unikla řinčícím zbraním za tvými zády teleportací. Přemístila se mezi tebe a třetího žoldáka. Tasila svůj meč a holí přitom vyslala proti protivníkovi dvojici ohnivých střel. Obě minuly, ale dostatečně zaměstnaly žoldáka, aby jej další salvou již bleskového kouzla odhodila proti stěně. Bolestivě zaskučel, ale vzdát se nehodlal. Rozzuřeně se stavěl na nohy, ale další úder blesků jej opět ochromil. Cariel se rychle blížila k němu a využila každé šance na úder magie.


SuperHunter
Tasila jsi meč a vyrazila proti válečníkovi, který pronikl. Vaše zbraně se několikrát střetly. Dým a štiplavý zápach však velmi rychle začaly plnit malou chatrč. Zatím co protivník měl značnou část tváře dobře skrytou látkou tvá tvář byla zcela volná a nechráněná. Ještě chvíli se vaše zbraně o sebe střely a narážely, když se ti konečně povedlo seknout jej a následným dalším úderem odzbrojit. Protivník ihned tasil dvojici zahnutých dýk a provedl několik prudkých úderů, kterými tě donutil ustoupit o několik kroků vzad. Štiplavý zápach tě začíná pozvolna dráždit a dým linoucí se z kotle zaplnil téměř celou místnost a snížil viditelnost.

Služka mezitím s řevem a oštěpem vyrazila proti válečníci, která instinktivně uskočila. Oštěp se zabodl a nešel vytáhnout, jak rychle jak si možná služebná přála. Válečnice neotálela a prudkým švihem rozsekla služce lebku. Než se ale stihla otočit zasáhlo ji kouzlo. Paralyzovaná se skácela k zemi.

Válečník se štítem mezitím úspěšně vzdoroval protivníkovi. Několika údery jej držel zkrátka, a nakonec úderem štítu a následným úderem zbraně protivníka jednou provždy umlčel.


Fjeratlof
- návrat po dobrovolném přerušení hraní z osobních důvodů
Pozvolna přicházíš k sobě, otevíráš oči. Pociťuješ bolest hned na několika místech těla. Cítíš zápach kouře, zvuk řinčících zbraní a nářek zraněných. Vidíš, jak opouštíš dům a kohosi kdo tě s námahou vleče pryč. Na chvilku opět ztrácíš vědomí.

Přicházíš k sobě, před očima máš rozmazáno a hlava ti třeští společně se zbytkem těla. Stále cítíš, jak tě někdo vleče. Vidíš obrysy budov, některé jsou v plamenech jiné jsou v pořádku. Zvuk boje ani trochu neutichá, spíše síly. Náhle cítíš, jak tvé tělo padá společně s osobou, jež tě vleče. Tvá hlava i tělo dopadly do mokré trávy.
„Dělejte! Musíme ustoupit!“ řval jakýsi hlas, ale nebyl jsi schopen se pohnout natož se postavit na nohy. „Zpět! Všichni zpět! Dělejte!“ zaznělo opět. Před tvé oči se zřítil mrtvý válečník v kroužkové zbroji, nebyl to legionář ani zbrojnoš nýbrž nějaký žoldák. Z těla mu trčel legionářský šíp. Opět ztrácíš vědomí a pohlcuje tě tma.

Opět otevíráš oči. Hlavě i tělo tě bolí, ale tvůj zrak se pozvolna ustálí. Cítíš se lépe. Kolem tebe zvuk boje však neustal. S námahou se rozhlížíš kolem. Spatřuješ mrtvolu nejen žoldáka, ale také muže, legionáře, který tě takovou dálku vlekl. Souboj v domě Collů se zjevně zkomplikoval a vaše skupina utrpěla značné ztráty. V ulicích se bojuje poslední věrní stráže v doprovodu legionářů vzdorují zrádcům na straně vzpoury, profesionálním žoldákům, ale také strážím, kteří se dali na stranu vzpoury.

Narychlo sis zkontroloval své vybavení, zbroj je lehce poničená, ale stále dobrá. Štít jsi však ztratil a stejně tak i svůj meč. Zůstala ti pouze záložní dýka, ale zbraní se válí po zemi dostatek.