---

→ Tah 425


Scorpioncz
Potichu jsi se odplížil k Seraně, která zprvu nechápala tvé chování, ale když jsi jí sdělil cos viděl rozesmála se tiše, zakrývala si ústa přitom.
„Fakt?“ zaznělo z jejich zakrytých úst po chvilce. Shromážděné knihy se mezitím hromadily bokem. „Spellorová?“ znovu se uchechtla, „Zrovna do ní bych to neřekla, že by mohla... Něco takového. Vždyť tu má na Thalmor každý pifku.“ odložila položila na hromádku další nalezenou knihu, „Hele a to se říkalo, že má mít za nedlouho svatbu, podle univerzitních drbů je totiž zasnoubená a nějakým vlivným, bohatým altmerem z Letních ostrovů. Ale těžko říct, jestli je to pravda.“ pokrčila rameny.

„Krom jedné jsem zatím našla všechno. Kdopak ti vlastně řekl o těchhle knihách? Nevypadá to na nějaké běžné počteníčko před spaním.“ zeptala se s úsměvem, který již nezakrývala rukou.


BadWolf
„Tam jsem ještě nebyl.“ pronesl Miles po tvé odpovědi, „Byl jsem téměř ve všech provinciích Císařství, Morrowindu i krátce v té argonianské provincii. Skoro z každé provincie jsem si něco přivezl. Z Morrowindu jizvu na levém boku, Vysokoskalí mě stálo zlomený nos.“ uchechtl se, jeho nos přitom napohled nevypadal vůbec zlomeně nejspíš si jej nechal velmi dobře ošetřit, „A pár dalších...“ mávl rukou, „Služba Císařství tě zavede kamkoliv. Obzvláště pak pod hlavičkou Penitus Oculatus.“ zakončil svůj monolog.

Ma’Riar vyšel ven z domu. Ozbrojen svým mečem se k vám připojil. Neřekl ani slovo pouze se podíval na Milese, který se ještě jednou rozhlédl.
„Mělo je to pěkné, ale lidé jsou tu zkažení.“ konstatoval poté, „Jdeme?“ optal se.


Sarako
Zbrojnoš zakroutil nesouhlasně hlavou, „Tohle nejsou stráže Chorrolu, ale nějací najatí žoldáci. Těžko by to zbaštili.“ řekl tiše. Cariel vyšla trochu blíže, přitiskla se k stěně a pokynula zbrojnoši ať jí uvolní místo i ona se chtěla podívat. Jakmile tak učinila tiše se zase vrátila. Postavila se vedle tebe.
„Mají na hrudi symbol elitních žoldáků. V minulosti jsem se nimi setkala... Jsou to nelítostní vrazi bez cti. Bojují za toho, kdo zaplatí víc.“ řekla potichu, „Budou těžkým oříškem... Protože celý život žijí jen pro jedno – zabíjení.“


SuperHunter
Prastará tvá slova nijak nekomentovala. Dívka se pouze pousmála a tiše se věnovala své práci. Stejně tak Prastará, znovu vstala a přešla ke kotlíku. Přivolala dívku a cosi jí zašeptala. Dívka přikývla a následně oběhla do nějaké boční místnosti o které jsi předtím ani pořádně nevěděla.

Zvenčí se poprvé dostavily nějaké známky přicházející bouře. Hluk a zmatek rovněž postupně utichal. Až utichl zcela. Okenice chatrče prudce udeřily, ale Prastarou nic neznepokojovalo. Poklidně pochodovala po svém příbytku a věnovala se své činnosti. Z poklidu ji vytrhl až příchod dvojice válečníků ve zlatavých zbrojích. V jedné byla navlečená žena v druhé nějaký válečník. Byli špinavý od písku.

„Posílá nás velitel, abychom tu s vámi setrvali. Kdyby se naskytli nějaké problémy.“ řekla klidným hlasem žena a sejmula si přilbu skrývající zlatavé vlasy. Ozbrojena byla štítem a mečem, zatím co druhý válečník byl vybaven palcátem, štítem a lukem s toulcem plným zlatavých šípů.
Z výrazu Prastaré jsi usoudila, že příchod tvých nových společníků jí není příliš po chuti. Cosi tiše zamumlala a opět se rozešla ke svému stolku a začala drtit tobě neznámou přísadu.