---

→ Tah 415


Scorpioncz
„Vrátím vám meč. Nebojte.“ kývla hlavou po tvém monologu, který se rozhodla nepřerušovat. „To co mi říkáte... Je vskutku zajímavé. Nechci střílet od boku nějakou radu, proto si vezmu čas.“ podívala se ke dveřím do jedné z místností. Dveře se otevřely a vyšla malá dívka, táhla za sebou tvůj Akavirský meč, ale rukojeti se nedotýkala. Opatrně jej dotáhla až k tobě, kde ti zbraň s mírným úsměvem předala. Sama pak usedla na pohovku. Když se však podívala na altmerku asi jí došlo, že cosi na stole chybí a znovu se dala do pohybu. Zmizela v jiné místnosti. Čarodějka si odkašlala.

„Pomohu vám. Pokusím se najít způsob, jak vás vymanit z moci meče. Měla jsem možnost ho trošku prozkoumat, a to jsem taky udělala.“ začala hovořit, „Uskutečnila jsem pár experimentů, ale potřebuji si jejich výsledky někde ověřit. Mám sice přístup k nejrůznějším knihám, ale knihovna Ledohradské univerzity je přeci jen bohatší – alespoň se to říká.“ podívala se na tebe, „Tam ale nemám v plánu cestovat, protože je to zbytečně z ruky a uvidí mě tam mnohem méně raději než na té naší Cyrodiilské. Ale vy...“ ukázala na tebe, „Vy studujete na magické univerzity a máte bezproblémový přístup do knihovny. Vypůjčíte si knihu od arcimága jménem Festus Festo. Byl to muž, který se zabýval nejrůznějšími prokletími, kletbami a tak podobně. Nemusím zacházet do detailů je to zbytečné.“ následovala krátká odmlka způsobená příchodem dívky, která přinesla džbánek s hrníčky. Džbánek položila na nízký stolek a rozlila do hrníčků čaj. Poté se spokojeně usadila na pohovku.
„Děkujeme.“ poděkovala dívce Elanya. „Přinesete mi tu knihu. Napsal jen jednu je to docela tlustá kniha, takže si vezmi nějaký pořádný vak, ale to ještě není všechno.“ usrkla trochu čaje. „Přinesete mi knihu jménem: ‚Teleporty a brány do jiných sfér‘ od Averia Daltona a pak dvojici knih od Tarena Derose. První se jmenuje ‚Ztracená duše‘ a druhá nese jméno ‚Duše a kameny duší, podrobný výčet‘.“ znovu usrkla trochu čaje, „Některé budou nejspíš v omezeném přístupu do kterého smějí jen profesoři, ale nějak si poradíte. Hlavně si pamatujte. Nesmíte jim říct, že to nesete mně. Vždycky tvrďte, že je to pro vaše účely. Pakliže zalžete poznám to. Pamatujte.“ zakončila lehce výhružným tónem. „Až budete mít knihy. Určitě tam máte nějakého profesora, s kterým si rozumíte a ten vám milerád pomůže a knihy vám půjčí na své jméno nebo to udělá nějak jinak... Ale to je mi jedno. Jakmile budete mít ty knihy je potřeba udělat ještě jednu věc. Potřebuji abyste získal klíč od teleportační místnosti. Je v nejvyšším patře a jsou v ní všechny teleporty do nejrůznějších zákoutí světa. Potřebuji klíč, abychom se tam mohli dostat, protože cestovat na místa kde vás lze zbavit kletby nebo tam najít nějakou informaci bude náročné a nechci neustále plýtvat svoje síly.“ následovala krátká pauza, „Ten klíč musíte získat nenápadně. Komnata teleportů není přístupná veřejnosti bez poplatku a profesoři se svého klíče jen tak nevzdají, ale zároveň pro ně bude velká potupa, když ho ztratí. Určitě si nějak poradíte a jeden klíč opatříte. Je mi jednoho od koho, ale ten klíč je klíčový pro rychlejší cestování. Potřebujeme ho kvůli vám, nikoliv kvůli mně. Takže se snažte.“ sklopila hlavu jakoby přemýšlela, „To je prozatím asi vše. Knihy, klíč. Ano. Je to vše. Zvládnete to?“


Adrian_S
„Jména jsou tu zbytečná...“ podíval se na tebe s výrazem vážnosti, „Nejstarší z těch co tu jsou si svá jména už nepamatují a nově příchozí je brzy zapomenou. Je to zbytečnost... K čemu je mrtvému jméno? Tady pro tebe nikdo truchlit nebude. Ani nebude opětovat tvoje činy za tvého života.“ smutně se podíval do ohně. „Nečekal jsme tě. Nečekal jsem, že se tu někdo objeví... Přišle jsem sem rozjímat, přemýšlet nad svým osudem. Dokud ještě mohu.“ povzdech si, „Čím více času tu trávíš tím více tvé tělo naplňuje prázdnota, která postupně proniká i do tvé mysli.“ pozvedl ruku a poukázal na hlavu, „Proniká do tvé mysli a tvoje vzpomínky na život mění v prázdnotu.“

„Ano.“ přikývl, „Sféra mrtvých? Ano. Je to sféra mrtvých.“ znovu přikývl a podíval se na tebe, „Jistota je něco co tu zaplní prázdnota. Kdyby sis byl jistý, že jsi skutečně naživu dávno bys neztrácel čas se mnou a chodil po světě živých nikoliv ve sféře mrtvých.“ zadíval se do ohně, „Zde je prázdnota. Nemůžeš cítit bolest, když jsi v Mohyle duší, sféře mrtvých. Myslíš, že mrtvý cítí bolest? Necítí.“ kroutil hlavou a dlouze se odmlčel. Zeptal jsi se na jeho původ. Mlčel, hleděl do ohně a dlouho nepromluvil.
„Čím déle tu jsi tím více přemýšlíš nad tím jak odtud pryč. Zdali jsi tu neprávem a já jsem tu neprávem. Vím to. Cítím to. Nejsem jako ostatní, jsem jako ty. Stále ještě hmotný, živý.“ pozvedl hlavu, „Čím více přemýšlíš nad těmito otázkami tím více zapomínáš nato jak ses sem dostal. Vzpomínám si na sen.“ podíval se na tebe se smutným, ale zároveň zděšeným výrazem, „Živý sen. Měl jsem je často. Mnohokrát za měsíc, někdy méně děsivé jindy více. Vždy mě děsily, ale mladická nerozvážnost ovládala mou hlavu a neřešil jsem to tak jak bych měl... Jednou jsem se ale místo vyhřáté postele probudil zde. Cosi mě vtáhlo sem. Cosi temného až děsivého.“


BadWolf
Odebral jsi se městem k domovu khajiita Ma’Riara. Prošel jsi brankou, zabouchal a po chvilce vyčkávání se otevřely dveře. Stála za nimi blondýnka Amelie. Gestem ti pokynula, že můžeš vejít. Ihned ti, ale připomněla, že si máš sundat boty. Při té příležitosti sis všiml, že jsou uvnitř přítomny nové boty. Vypadaly jako legionářské, ale byly z tmavší kožešiny.

„Ma’Riar má návštěvu. Budete muset chvilku počkat, jestli jdete za ním.“ řekla klidným hlasem žena, „Byl jste úspěšný? Tam na hradě?“


Sarako
Thera ti bezváhání dala jeden z lektvarů many, popadl jsi jej a vrátil se na nádvoří. Lex měl kolem sebe už větší počet bojeschopných legionářů, ale i zbrojnošů z Brumského hrabství. Požádal jsi o provazy, legionáři nezareagovali, ale zbrojnoši se ihned pokusili nějaké obstarat.
„Ať už máte jakýkoliv plán Guare...“ nadechl se Lex, „Rozkaz zněl vyčkat do příchodu hraběnky a jejího vojska. Hraběnka chce vstoupit dovnitř společně s námi.“ rozhlédl se, „Měl byste poslechnout a vyčkat.“
Podal jsi Cariel lektvar, podívala se na něj a následně jej vypila do poloviny. Zbytek uschovala pro další potřeby.
„Jsem připravena.“ přikývla čímž dala najevo, že tvůj plán podporuje. Lex na její slova nic nenamítl, ale nebyl nadšen. Sevřel přilbu pod ramenem a zadíval se na místo kam jsi pokynul hlavou.
„Nebudu vám bránit. Je to váš život a vy si ponesete následky, že jste neuposlechl rozkaz, ale své muže vám dát nemohu. Leda byste přesvědčil Brumské zbrojnoše... Jejich podporu ostatně už nejspíš máte.“ dodal při pohledu na přibíhající zbrojnoše s provazy.


Tondulín
„Nejsem šáhlej.“ podíval se na tebe vážně, „Ovládám jen něco o čem si mohou obyčejní smrtelníci nechat zdát. Zaplatil jsem, zato velmi tvrdě. Proto si toho daru a svých schopností vážím a nesnažím se je zneužívat.“