---

→ Tah 413


Scorpioncz
Elanye nepromluvila, prohlížela si kousanec a když jsi na sebe seslal léčivé kouzlo a následně chtěl to samé udělat i na její zranění trhla rukou a gestem naznačila, že nechce zranění vyléčit.
„Promiňte... Ale udělám to sama.“ řekla nakonec, „Musí se to nejprve řádně vyčistit. Kousance od nemrtvých není dobré podceňovat a kdybyste mi zranění teď ošetřil uzavřel byste mi ránu bez pořádného očištění... Protože kouzla na léčení jako taková s vyčištěním rány příliš nepočítají. Nebo alespoň ta méně pokročilá.“ vysvětlila a nechala tě opět vést monolog.

„Povedlo.“ přikývla s mírným úsměvem a pozvolna se usadila do svého křesla, zakryla zranění rukávem, „Četla jsem svému kontaktu celou dobu myšlenky. Vím, kde mají sídlo... vím, co provedl a věděla jsem, že si pro něj určitě přijdou. Ale nečekala jsem, že budou tak silní, a tak připravení.“ nakrátko se odmlčela, „To co jsem potřebovala jsem zjistila a získala. Takže ano.“ přikývla hlavou, „Byli jsme úspěšní.“


Adrian_S
Vyvolal jsi na sebe kamennou kůži, efekt kouzla se však dostavil trochu podivněji, než bys očekával. Necítíš žádné obklopení magie ani nějakou změnu, že by kouzlo skutečně zaúčinkovalo. Možná je to však jen důsledek přítomnosti silné magie v celé chodbě, magická energie nejspíš proudí z onoho fialového ohně.

Došel jsi blíže k postavě a promluvil k ní. Jakmile jsi ji viděl zblízka došlo ti, že se jedná o muže. Opíral se o dřevěnou hůl s vyřezanými symboly, jednu ruku měl obvázanou lehce špinavým obvazem jako by ji měl v minulosti poraněnou, ale stále nebyla zcela vyléčena. Hůl mu měla dodávat oporu, neboť nepůsobil, že by byl bez ní schopen nějaké rychlé bezproblémové chůze. Pozvedl tvář, aby si prohlédl tu tvou a podíval se s kým má tu čest. Naskytl se ti tak pohled do zelených runových učí, ze kterých pramenila nedůvěra a nejistota. Tvář muže měla patrných již několik slabších vrásek a také několik známek zranění, jizvu od nějaké ostré zbraně a také popáleniny, které byly v pokročilém stavu hojení. Sklopil kápě a odkryl tak celou hlavu, spatřil jsi krátké hnědé vlasy a delší neupravené vousy. Ruce mu zdobila dvojice prstenů, jeden nesl symbol vyraženého křížku a druhý, který se nacházel na levém prsteníčku, byl zlatý a mírně zdobený. Pod černým rouchem doplněným o totožně zbarvený plášť byl schován opasek s připnutým ocelovým mečem s pozlacenou rukojetí a obdobným symbolem vyraženým na hrušce meče.

„Proč bych tě zabíjel?“ optal se muž, „Napadlo tě, že už třeba mrtvý jsi? A tohle místo je jen přestupné místo... Čekáš na převozníka, který tě převeze na druhou stranu? Ale chybí tu voda... Voda tu není. Takže nemůže připlout? Nepřipluje.“ pokračoval v monologu plném otázek, „Třeba i já jsem mrtvý? Mrtvý.“ uchechtl se, „Já a mrtvý?“ podíval se na svoji ruku, následně tělo a pak přenesl zrak na tebe, „Připadám ti jako mrtvý?“ optal se.


Sarako
Thera ti bezváhání dala jeden z lektvarů many, popadl jsi jej a vrátil se na nádvoří. Lex měl kolem sebe už větší počet bojeschopných legionářů, ale i zbrojnošů z Brumského hrabství. Požádal jsi o provazy, legionáři nezareagovali, ale zbrojnoši se ihned pokusili nějaké obstarat.
„Ať už máte jakýkoliv plán Šermíři...“ nadechl se Lex, „Rozkaz zněl vyčkat do příchodu hraběnky a jejího vojska. Hraběnka chce vstoupit dovnitř společně s námi.“ rozhlédl se, „Měl byste poslechnout a vyčkat.“
Podal jsi Cariel lektvar, podívala se na něj a následně jej vypila do poloviny. Zbytek uschovala pro další potřeby.
„Jsem připravena.“ přikývla čímž dala najevo, že tvůj plán podporuje. Lex na její slova nic nenamítl, ale nebyl nadšen. Sevřel přilbu pod ramenem a zadíval se na místo kam jsi pokynul hlavou.
„Nebudu vám bránit. Je to váš život a vy si ponesete následky, že jste neuposlechl rozkaz, ale své muže vám dát nemohu. Leda byste přesvědčil Brumské zbrojnoše... Jejich podporu ostatně už nejspíš máte.“ dodal při pohledu na přibíhající zbrojnoše s provazy.


Tondulín
Přesunuli jste se k vozu, sedl sis vedle Garmina a vyčkal na signál zevnitř vozu. Jakmile se ozvalo zabouchání Garmin pobídl koně a vyrazili jste vpřed. Neujeli jste ani pár metrů a už jste za sebou slyšeli nějaké hlasy. Patřili kurýrovi, který zrovna v křoví vykonával potřebu, urychleně ji dokončil a rozeběhl se za vámi.
„To je můj vůz! MŮJ!“ řval z plných plic.
Zburcoval tak pozornost stráží kolem věznice. Ti však zahlédli zbroje jejich barev a nijak nezareagovali. Kurýr jen dopadl na kolenou a nahněvaně nadával a vyřvával nadávky.
„Už ho to přestalo bavit...“ konstatoval Garmin, když jste zabočili a konečně jste se zbavili kurýra, znovu jste zabočili. Garmin vás vezl cestou pryč z města. Kolemjdoucí raději uskakovali stranou, aby nepřišli k úhoně, neboť cesty mezi domy byly místy úzké. „Aby ses nanudil.“ řekl následně a podal ti menší vak s dopisy, který nesl symbol kurýra a také na něm bylo vyšité jeho jméno. „Koukni se jestli mi něco nepřišlo. Čekám dopis od známého...“