Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Hrozba III.

Přidal Aurelius dne 09.06.2018 20:57
#1998

→ Tah 410

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
Magií jsi přesunul altmerčinu hůl k jejím rukou. Usilovně udržovala ochranné kouzlo aktivní, ale bylo patrné, že slábne jak kouzlo, tak i žena. Teprve až když spatřila svoji hůl nadosah ruky popadla ji vší silou a posílila přes ní svoje ochranné kouzlo. Ihned bylo patrné, že Gart začne mít problém.

Ochranné kouzlo pohltilo Gartovo útočné a došlo k uvolnění magické energie, která nakrátko málem oslepila všechny přítomné. Jakmile záření pominulo bylo po všem. Gart zmizel, nebylo po něm ani památky. Tělo se v hostinci nenacházelo. Altmerka pozvolna sjela opírajíc se o hůl na kolena a hlasitě oddechovala.
„Děkuji...“ poděkovala ti tiše a koutkem oka na tebe pohlédla.

Přeživší rytíři se začali pozvolna vzpamatovávat a scházet. Nezbylo jich příliš. Oslepený rytíř přežil. Plazil se po podlaze ke svým druhům, kteří jej zvedli a posadili na nerozbitou židli. Začali na něj promlouvat a uklidňovat jej. Dívka se konečně vymanila z rukou štamgasty a vyrazila ke svému milému, který ležel bokem. Výboj, který jsi způsobil svým úderem do ochranného kouzla zaúčinkoval asi i na ostatní. Pozvedla jeho hlavu a hladila jej po vlasech, promlouvala k němu. Pozvolna začal otevírat oči. Štamgast k ní přiběhl a výhružně hleděl na mladíka, nebyl si jist zdali je stále ovládán či je opět sám sebou.
„Je to on?“
„Ano.“ přikývla děkovně dívka, „U Osmičky ano.“
Štamgast si oddechl a rozhlédl se. Jeho přátelé byly mrtvý. Nikdo z nich nepřežil. Zdrceně si sedl na chladnou a poničenou zem. Stejně jako většina ostatních zpočátku ignoroval hořící nábytek. Zdrceně si mnul hlavu.
„Musíme pryč... Musíme pryč...“ opakoval nahlas, uvědomil si riziko, které přinášelo rozbité prostředí. Doběhl zpět k dívce a jejímu milému, začal mu pomáhat na nohy.
Rytíři se rovněž vzpamatovali a začali se opět věnovat nebezpečí, které představovaly plameny postupně zachvacující jeden z kusů nábytku za druhým. Popadly židli s oslepeným rytířem a vyrazili pryč z hostince. Rip ležel stále na stejném místě.

„Musíme pryč...“ řekla altmerka a s námahou se postavila na nohy, „Jsi schopen chůze?“ optala se tě.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
„Někdo nás mohl předběhnout...“ poznamenal tiše, „Mohl před námi překonat všechny ochranná kouzla a rozmístit pouze ty u vstupu.“
„Takže tu s námi může být někdo další?“
„Možná.“ pokrčil rameny, „Ale spíš ne. Nemyslím si, že by se na tohle místo někdo dobrovolně krom nás vracel.“ dodal a podíval se na tebe, chtěl zodpovědět tvoji otázku. „Mám zato, že to byl sám Corrientis, tehdy ještě nejvyšší mág, který ji společně s několika dalšími Císařskými mágy přemohl a nechal pohřbít v Imperial City. Kolem její smrti koluje také mnoho verzí a nejasností. Takže...“ znovu pokrčil rameny, „Jen ona sama znala asi skutečnou pravdu.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Upustil jsi přitažený meč a utvořil znovu kouzlo telekineze. Začal jsi jej soustředit na Arminovu ruku ve které svíral meč a ohrožoval jím život čarodějky, která byla stále ještě kvůli účinkům lektvaru bez magie. Tvé kouzlo však nebylo účinné, Arminovo tělo úspěšně odolávalo tvému kouzlu.

„Vzdejte se. Město bylo obsazeno spojenou armádou Císařství a Brumou.“ začal k nim promlouvat Lex se snahou dospět k nějakému diplomatickému řešení celé situace. Armin držel Cariel stále jako rukojmí. „Brumská hraběnka i legát Amragor dopřejí každému muži, ženě ve zbroji bezpečný odchod. Nebudou trestáni za zradu v této bitvě, neboť věrně sloužili svému panovníkovi, ačkoliv se dopustil zločinu proti Císařství.“ promluvil hlasitěji a rukou si upravil krátký červený plášť se symbolem vojenských léčitelů, neboť mu bránil lepší manipulaci s rukou.
„Stůjte věrně! Chorrol vás potřebuje i vaše paní!“ zvolal Armin.

Zatím co Lex vyjednával všiml sis, že na nádvoří vyběhlo pětice osvobozených vězňů v doprovodu Thery, Delmuse (graf. vzhled - zde), který vypadal velice zbídačeně a také jednoho přeživšího Brumského zbrojnoše.

„Je nás přesila. Nebuďte idioti. Nemusíte chcípnout jako naprostý vemena.“ zvolal na ně již trochu rázněji Lex. „Poslední varování!“
„Jestli sis nevšiml já tu mám rukojmí!“ namítl Armin. „Čarodějku z řad Císařských mágů!“ dodal rázně. Bylo patrné, že mezi jeho muži to začíná vřít. Celkový účinek nově získaných informací o průběhu bitvy umocnil i příchod vězňů v doprovodu další čarodějky. Této skupině však Armin nevěnoval pozornost.
„Vzdáme se.“ zaznělo z úst jednoho z Arminových mužů.
„Cože?!“ zvolal zděšeně a začal se rozhlížet. „Jste banda tupců! Ve jménu Chorrolského vévodství vám nařizuj-“ nestihl doříct, neboť jej jeden z jeho vlastních mužů omráčil. Armin spadl k zemi i s čarodějkou, které se nejspíš nic nestalo. Mezi Chorrolským vojskem se ihned utvořili dva tábory, které se mezi sebou začali nemilosrdně bít.
„Zadržte.“ pozvedl ruku s gestem Lex znovu čímž zadržel své muže a nechal rozdělené vojsko nepřítele napospas jejich vlastnímu konfliktu.

Thera se rovněž nezapojila do boje. Rozeběhla se ihned k tobě v doprovodu zajatců. Delmusovi musel Brumský zbrojnoš pomáhat.
„Ani nevíte, jak rád vás vidím...“ usmíval se Delmus a málem se mu do očí vedraly slzy. Zbrojnoš namítl, že jej odvede do bezpečí a uschoval jej v přízemí věže, kterou jsi před několika okamžiky opustil.
„Dost trpěl.“ přiznala Thera, „Ale přežije.“

Cariel se povedlo vymanit že sevření omráčeného Armina a začala se plazit stranou. Jeden z bojujících stráží si jí však všiml a vyrazil proti ní. Než však stihl udělat jakýkoliv úder jiný mu zarazil ostří do zad a kopancem jej shodil k zemi. Bitva mezi nepřátelským vojskem rychle skončila. Přeživších bylo pomálu, klekli si a vyčkávali na rozsudek z úst kvestora. Lex seskočil z koně a gestem ti naznačil, že máš i se svým doprovodem přijít blíže.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Fjeratlof
Tasil jsi meč a vší silou vykopl dveře. Nebylo to obtížné, dveře se bez vynaložení jakéhokoliv odporu otevřely. Čarodějka se tázavě podívala na Kvestorku, která nic nenamítla, ale bylo patrné, že dveře nebyly ani zamčené.

„Pojďte!“ zdůraznila Kvestorka a s připravenou zbraní v ruce vykročila do domu. Kráčela opatrně neboť nevěděla, co vás uvnitř čeká. Čarodějka se držela poblíž ní. Měla v ruce připraveno nejedno kouzlo.
„Potřebujeme je živé?“ optal se jeden z legionářů.
„Ano. Minimálně jednoho ano, proto jsem říkala, že je zadržíme.“ přikývla Kvestorka, napřímila se a pohlédla před sebe „Jménem Císařství, legie a Císaře Tita Mede II. vás vyzívám, abyste sešli dolů k nám s rukama nad hlavou a nekladli žádný odpor.“ zvolala s důrazem.

Neozval se však žádný zvuk či reakce. Kvestorka gestem pokynula, abyste úzkou chodbou pokračovali dál. Zabočili jste a spatřili schodiště a několik dveří, které směřovaly do jednotlivých pokojů. Znovu výhružně zvolala a očekávala odpověď. Chodba byla širší, v klidu se do ní vešla trojice legionářů vedle sebe. Ve dvou místech byla ozdobena plátovými zbrojemi a dále již pouze zavěšenými starými zbraněmi či nějakými kresbami.

„Magie...“ šeptla tiše Mirabelle a jakmile se dostalo slovo až k tobě spatřil jsi, jak dvojice rytířů na stěně ožila. Popadla obouručné zbraně a seskočila z podstavce.
„Formaci!“ křikla Kvestorka a pevněji sevřela zbraň. Trojice legionářů vás ihned předběhla a zformovala se před kvestorkou a čarodějkou. „Zbytek se držte vzadu.“ rozkázala následně.
Ze schodiště rychlejším krokem přiběhl muž v červenozeleném rouchu. Tvář mu kryla kápě, ale bylo více než pravděpodobné, že se jedná o majitele domu Colla. V ruce svíral magickou hůl.
„Vzdejte se!“ pohrozila znovu, ale bylo jí to málo patné. Mág bez jakéhokoliv slova seslal ze své magické hole kouzlo. Záblesk kouzla byl však odrazen čarodějkou Sarricovou, která je obrátila vzhůru čímž zasáhla strop. Explozi kouzla zmírnilo její kouzlo, avšak strop nevyvázl nejlépe. Byl značně poškozený a popraskaný.

Záblesk světla se objevil i za tvými zády. Koutkem oka jsi se otočil a spatřil jsi stejnou róbu, ale tentokráte ženu. I ona měla skrytou tvář kápí. Stejně jako její muž byla ozbrojena magickou holí, které výhružně zářil hrot. Volní legionáři (poslední dva) se otočili směrem k ženě a sestavili štítovou hradbu obdobně jako trojice proti oplátovaným rytířům.

„Odložte zbraně. Přeci nemusíme válčit.“ projevila snahu vyjednávat kvestorka Pelena, střídavě přitom hleděla na muže i ženu. „Pokud jste nevinní nehrozí vám u soudu žádné nebezpečí.“ dodala.
„Soudy jsou zkorumpované stejně jako tohle město. Vražedkyně sedí na trůně hrabství zatím co její tchán a nyní i její muž umírají za neznámých okolností. Co se stane až zemře Luther? Stane v čele hrabství jeho žena, a to je něco co já nepřipustím. Caesar je správnou změnou, jiskrou pro revoluci, kterou tohle město potřebuje již několik let a nyní ji dotáhneme dokonce!“ zdůraznil v dlouhém monologu a poté pozvedl volnou ruku čímž rozkázal oplátovaným zbrojím zaútočit.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
„Přesně tak!“ spráskl ruce obchodník, „Vraťte se zpět domů! Písečná bouře se přežene pak si v klidu nakoupíte!“ zdůraznil a zcela zakončil balení. „Hotovo.“ pousmál se.
„Ale... Ale můj syn i já hladovíme!“ zvolala žena naposled, ale nakonec když spatřila tvoji neústupnou tvář sklopila hlavu a s nepořízenou se odebrala ke svému domu.
„Eh... Děkuji vám válečnice. Máte to u mě.“ přikývl děkovně, „Dal bych vám nějakou odměnu, ale nechci abyste si to vyložila jako nějaký úplatek a já pak musel za katr.“ zakončil a vyhoupl se na velblouda. „Mějte se!“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

BadWolf
Stařec nic nenamítl a nechal tě odejít. V jeho tváři bylo však patrné, že s tvými posledními slovy přeci jen trochu souhlasí. Sám se pak vydal svým směrem neznámo kam. Opustil jsi sídlo vládnoucího rodu a pokračoval hlouběji do města. Stráže postávali na obvyklých místech, nebylo jich však o trochu více.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulín
Orkovi se i přes tvá slova plán příliš nezamlouval, ale nakonec svolil a nechal se svázat Garminem. Přesunul jsi se k dunmerovi, který měl na starost Belwen. Šťouchl jsi do ní, následně jí dal drobnou facku.
„Smím?“ optal se Garmin, „Zprvu mě to nenapadlo.“ zdůvodnil, „Ale teď mám jistý nápad.“ dodal a nasměroval svoji ruku k bosmerčinu čelu. Tiše zamumlal jakési zaklínadlo. Ruka se mu rozzářila světlou září, která vstoupila přímo do středu čela mladé elfky. Netrvalo dlouho a její oči se s podobnou září otevřely, ale rovněž zavřely chvilku poté. Jakmile se tak stalo. Prudce sebou cukla a rozhodila rukou. Zhluboka dýchala a zmateně se rozhlížela kolem.
„Možná bude nějakou dobu trochu zmatená.“ pronesl Garmin s pokrčením ramen.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Neodpovězené tahy

Upravil/a Aurelius dne 10.06.2018 18:50