Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Hrozba III.
#1983
"Jaká nečekaná změna situace! Vypadá to, že mnich dostal co chtěl a teďka má v plánu už jen zdrhnout." Pomyslel jsem si ve chvíli, kdy jsem si uvědomil dění okolo altmerky, když se zastavila v půli věty.
Můj následný plán vyšel skvěle, i když jsem na okamžik zalitoval rytíře, který měl prostě jen smůlu. Na mágy to však mělo krátkodobý drtivý účinek a já byl se svojí prací spokojen. Jeden z mágů však pohotově zkusil protiúder, který se mu moc nepovedl. Pocítil jsem slabé svrbění po těle, když se mě slaboučké bleskové kouzlo dotklo. Ztuhl jsem a sklonil mírně hlavu. "Takové titěrné kouzlo a on si myslel, že by mi to snad mohlo něco vůbec udělat?" Problesklo mi v mysli a ucítil jsem slabý závan hněvu, kvůli kterému se mi víc rozbušilo srdce.
Okolnímu dění jsem v tu chvíli věnoval pozornost jen okrajově. Věděl jsem, že mnich chce zdrhnout. Věděl jsem, že altmerka má malej paralizační problém. A věděl jsem, že šéf mágů něco křičí a jakýsi Sefar následně vyčaroval zbraň a dokonce mi vyhrožoval!
Ten okamžik byl přesně tím okamžikem zlomu. Zuřivost vzplanula a s tím se i znovu zrychlil tep. "Červ! Jak se vůbec mohl opovážit?! Vyhrožovat? Mně? Za to zaplatí!!" Ještě než se stačil vůbec pohnout, udělal jsem celkem tři věci. Nejprve začal v levé ruce vyvolávat kouzlo ze školy proměn. Za druhé, pravou rukou svižně tasil legionářský meč. A za třetí jsem pozvedl obličej, na kterém se objevil úšklebek, ve kterém nebyla ani špetka radosti ... ten výraz bylo také to poslední, co ze mě poloslepý mág viděl, když jsem zmizel v účincích kouzla neviditelnosti.
Nejprve jsem instinktivně ustoupil do strany. Byla tu možnost, že by mohl bodat do místa, kde jsem se nacházel naposledy. Už jsem však cítil, jak nezastavitelně propadám hněvu a zuřivosti, takže jsem musel jednat rychle, než začnu jednat iracionálně. "Přede mnou titěrný hmyz. Sefar ... to se až podezřele podobá slovům kefar ... a SMRT! Pak tu je ta čarodějnice, co se ani pořádně o sebe postarat nedokáže! A taky mnich ... prohnilý zrádce, ten zaplatí jako poslední ... nejvíc bolestivě ... ale nejprve tenhle komár s vyčarovaným mečem ... pff nic se nevyrovná klasické oceli ... kdyby to byla jen ta MOJE OCEL! od který mně dělí TA NAMYŠLENÁ ..." "Grrrrraaaa!!"
Moje rozházené myšlenky se během nepatrného okamžiku v neviditelnosti srovnali do jedné řady, podle které se moje tělo začalo pohybovat. Rudou mlhou vyvrcholené milisekundové myšlení vražedného tance s kouzly a čepelí, začalo hněvivým zařváním a smrtonosným švihnutím čepele spodním sekem. I kdyby mu magie pomáhala vidět přes moji neviditelnost a nějak se mu podařilo úder odrazit, dost by ho to rozhodilo. A ta chvíle mi stačila na to, abych uskutečnil další část linky.
Dalším tahem ve smrtonosné hře bylo rozeběhnutí se k veliteli mágů a v plné rychlosti do něj zezadu až po jílec zarazit meč. Zběsilý útok neviditelnýho nepřítele zezadu, když zaměřil svoji pozornost na pomstu altmerce ... lepší scénář se mi nemohl naskytnout. Instinktivně jsem meč chtěl nechat v těle a zbytečně se nezdržovat jeho vytahováním. Posledním dílem skládačky bylo zastavení teleportace mága, k čemuž se bezvadně hodilo kouzlo telekineze. Kouzlo letělo na stůl před mnichem, a mělo ho přimáčknout ke zdi. Dost silně přimáčknout ke zdi.
Tak skončila poslední část tance a slovo převzal při vytrhnutí meče ze zad mága hněv a chuť mstít se ...