---

→ Tah 177.


Adrian_S
Ignoroval jsi Valindorův příkaz, vyhoupl se zpět na nohy a popadl svoji magickou hůl. Upír svým zrakem sledoval svého protivníka, vyčkával na jeho reakci. Podobně na tom byl i Valindor nehrnul se bezhlavě do útoku, vyčkával jak bude nejprve reagovat jeho protivník.

Připravil jsi ve volné ruce kouzlo 'Ohnivá střela' a vyrazil blíže, aby jsi mohl holý zasáhnout svého protivníka (na použití kouzla 'plameny' jsi příliš daleko) Upír tvůj pohyb zaznamenal aniž by musel natočit hlavu. Valindor lehce pootočil hlavu k tobě. Upír toho ihned využil a prudce mávl svoji hůl z jejího hrotu vylétla série ledových hrotů směřujících proti Valindorovi. Ten však velmi rychle zareagoval a obranným kouzlem se skryl před letícími hroty. Zbylé hroty, které neprošli ochranným kouzlem se roztříštili buď o přilehlé hroby nebo o zem.

Ochranné kouzlo proti nemrtvým začalo velmi silně pulzovat. Valindor, který se nacházel poblíž si toho rovněž všiml a zjevně z toho nebyl příliš nadšený. Vyvolal bleskové kouzlo, které seslal proti Upírovi. Ten se ho však ani nepokoušel odrazit. Jen a pouze se zhmotnil v netopýry a urychleně měnil svoji pozici. Bosmer ačkoliv byl dost rychlý nedokázal obratného upíra zasáhnout za letu. Teprve až když jsi mu cestu zkřížil svým plamenem byl nucen rychle zastavit a změnit směr což dopomohlo Valindorovi. Jeho seslané kouzlo zasáhlo hejno netopýrů a přimělo muže přijmout svoji podobu o pár metrů dál. Poslední seslané kouzlo nebylo bleskové nýbrž nějaké jiné magie. Nezpůsobilo muži žádné zranění s výjimkou toho, které utrpěl během pádu k zemi kdy už nebyl proměn v hejno. Už Upír, který přisál na jednom z nižších hrobů se ihned vzchopil.

„Řekl jsem vám, aby jste se stáhl a našel Belia!“ zvolal na tebe opět Bosmer a svižnější chůzí směřoval k Upírovi, který byl již opět na nohou. Z tvého směru chráněn větší hrobkou přes kterou by jsi měl problém jej zasáhnout. „Nejste připraven na střet s něčím takovým!“ zvolal následně a jakmile to dořekl byl nucen odrazit sérii slabých přesto nebezpečných útočných kouzel. Všechny je odrazil s přehledem a poslední úder odrazil a obrátil proti svému protivníku. Upír uhnul a skryl se za jedenu z větších hrobek. Benoch protivníka nenásledoval. Stáhl se zpět k tobě.
„Rozmístěná ochranná kouzla na jeho druh nestačí. Oslabí ho i jeho schopnosti, ale nebude to věčně.“ vysvětloval urychleně, „Musíme zůstat zde a držet se u ochranného kouzla tím se vymaníme riziku, že se pokusí ovládnout naši mysl.“ pokračoval když naznal, že ho opustit nehodláš. „Tenhle druh zabije jen a pouze ztráta hlavy nebo silné světelné kouzlo... Jenže to v takových rozměrech za současných podmínek vyvolat nesvedu.“


Sarako
Položil jsi Theřino tělo, zaklonil její hlavu a postupně jí nalil obě ampulky s krví Bothiel do úst. Dle tvého očekávání se ihned nic nestalo. Svlékl jsi roucho, oblékl do něj Dunmerku, vytáhl jsi z brašny poslední části chybějící zbroje a navlékl si je. Opatrně jsi vzal Theru do náruče a kontroloval jsi polohu jejích rukou i hlavy, aby nepůsobila podezřele.

Kráčel jsi po cestě vedoucí přímo do vesnice. Ubývala ti rychle a brzy jsi před sebou spatřil osvětlené domy pouličními lampami, které tvořily nádoby v nichž byly chycené světlušky. Z blízkosti již vesnice nepůsobila až tak bezpečným dojmem. Místa které před nějakou dobu zdobily vlajky Aldmerského spolku a Thalmoru se nyní nacházely pouze roztrhané cáry a zbytky vlajek. Některé domy byly lehce poškozené a jiné měli vymlácená okna. Na pořádek ve městě dohlíželo několik elfů oděných do obyčejných kožených zbrojích, které vůbec nepřipomínali práci zkušeného výrobce nýbrž jen zbroj, kterou kdosi ve spěchu poskládal a sešil ze všeho co měl po ruce. Jejich zbraně byly již kvalitnější neboť je pravděpodobně sebrali nějakému Aldmerskému konvoji.

Prošel jsi kolem domů i stráže. Přestože bystré oči bosmera, který stál na balkónu jednoho z domů a v ruce svíral elfský luk tě po celou dobu sledovaly, nikdo tvůj postup k hostinci nepřešil. Naproti hostinci se nacházel malý chrám, který byl střežen dvojicí elfů, kteří byli již lépe vyzbrojeni a jejich zbroj už rukami kováře prošla.

Vstoupil jsi do hostince, prošel úzkou chodbou, která vedla jak do hlavního sálu hostince tak do vyšších pater kde se pravděpodobně nacházely pokoje. Jen co jsi vešel do sálu spatřil jsi mnoho dřevěných stolů u nichž postávali nebo seděli místní, bylo jich opravdu mnoho. Hostinský postával stranou, utíral jeden z dřevěných hrnků. Když jsi jej vyrušil z činnosti a požádal o pokoj. Otrhl oči od hrnku a hadru.
„Pro cizince za čtyřicet.“ řekl následně starý Elf, který zjevně neměl nouzi o zákazníky. Vypomáhal mu mladší elf, který mu byl dosti podobný a starší elfka, která byla pravděpodobně jeho ženou ačkoliv mezi nimi byl dozajista větší věkový rozdíl. „Sundejte si přilbu. Buďte tak laskav.“ řekl následně, „A povězte... Přítel 'zlaťásků' nebo nepřítel?“ pokračoval, odložil utřený korbel a vzal jiný.