---

→ Tah 170.


Adrian_S
„Rozmístíme několik ochranných kouzel a vrátíme se zpět. Nebude to zbytečně natahovat.“ řekl cestou ze schodiště, „Je daleko větší pravděpodobnost, že někoho sežere nebo pokouše upír než nějaký polorozpadlý zombík bez mozku, který se zrovna 'náhodou' probral z dlouhé spánku mrtvých.“ dodal následně a jakmile jste opustili Univerzitu pokračovali jste po mostě vpřed k hřbitovu.

Před Univerzitou se k vám připojili ještě dvě mladé novicky, obě byly o pár let mladší než ty a Belius. Obě na sobě měli tovaryšskou univerzitní uniformu, kápě které z části zakrývali jejich kápě a magické hole jež drželi v ruce a chvilkami se o ně opíraly. Belius je očividně znal obě jmény, protože si navzájem tykali.

Netrvalo dlouho a stanuli jste na hřbitově. Postupné stmívání začalo dělat některé části hřbitova strašidelnější. Valindor Benoch se zde skutečně čekal na váš příchod. Opíral se o svoji magickou hůl, oblečen do stejného oděvu ve kterém byl i na přednášce a stále měl tvář plnou vousů.
„Omlouvám se Belie, ale měl jsem trošku nabitý program a nestihl jsem se už vrátit na Univerzitu.“ začal se omlouvat Bosmer. „Ani rozloučení jsem nestihl.“
„V pohodě. Nic se nestalo.“ mávl rukou Belius a rozhlédl se po hřbitově. „Rozdělíme se, aby jsme to co nejdříve celé prošli, zabezpečili a pak mohli vypadnout. Já, Linwe a Ali projdeme celou pravou část a zabezpečíme a vy dva.“ koukl na tebe a Valindora, „Vy si vezmete pravdou stranu. Pak se sejdeme zde. Souhlas?“
„Souhlas.“ přikývl Valindor, „Předpokládám, že jsi je poučil co dělat v případě, že bychom narazili na nějakého nemrtvého nebo nedej osmičko upíra?“
„Tak nějak letmo.“ odvětil Belius a podrbal se za krkem, „Nebudeme to přeci nějak zbytečně hrotit. Tohle není úplně můj obor, ale pokud náhodou potkáte nějakého oživlého nemrtvého tak ho udeřte svou holí po hlavě a s výkřikem utečete na tohle místo kde si vás já nebo Valindor najdeme. Pokud narazíte na upíra... Mno... Uděláte úplně to samé akorát s tím rozdílem, že ještě přidáte kopanec do koulí.“
„A když to bude žena Belie?“ otázal se s mírným úsměvem Valindor.
„No... Tak vynecháte ten kopanec. V hlavě si představíte, že se jedná o vaši budoucí tchyni a to by vám mělo dodat sílu během úderu holí. Všechny varianty zakončete zděšeným výkřikem a útěkem sem na tohle místo.“ pravil Belius opřel se o magickou hůl. „Nějaké dotazy?“


Tondulín
„V pořádku.“ vydal ze sebe muž a jakmile jsi uvolnil cestu na záchod zmizel uvnitř. Cvakl klíč a co se dělo dál si představit již dokážeš. Číšnice se při pohledu na tebe pousmála, „Myslím, že s tímto problémem mi nemůžete pomoci, ale i tak děkuji za vaši ochotu.“


Sarako
Krejčíř spokojeně shrábl peníze, zabalil šaty a nechal tě odejít. V jedné z nejbližších uliček jsi se ukryl, navlékl na sebe roucho čímž jsi schoval kroužkovou zbroj. Poté jsi se poklusem rozeběhl vyhledat nějakou dvoučlennou hlídku. Příliš štěstí jsi neměl. Většina hlídek byla posílená zjevně kvůli upírům a všeobecně kvůli dění ve městě.

Po chvilce procházení uliček jsi konečně spatřil jednu dvoučlennou hlídku. Vyčkal jsi až se přiblíží a poté je přivolal. Zprvu se zdálo, že na tvé volání nezareagují, ale nakonec zareagovali. Následovali tě. Zpomalil jsi, aby se snížila vzdálenost a jakmile byla dostatečně vyhovující otočil jsi se a uštědřil legionáři kopanec. Úder zastavila jeho přilbice, která byla kvůli riziku útoku upíru plná a měla i částečně krytý krk.

Muž se po úderu zapotácel, ale nespadl na zem. Plivnout druhému do tváře bylo zbytečné, protože i on měl plnou přilbu. Jakmile odhadl, že se hodláš vydat proti němu sáhl po tvém krátkém meči a tasil jej. Pevně meč sevřel a opatrně ustoupil dozadu.
„Percile! Oni ovládli už i Bdící!“ ozvalo se zpoza přilby vystrašený hlas.
„Asi... Asi máš pravdu!“ zvolal první, který se ještě vzpamatovával z útoku a vypadalo to jako by se hodlal dát každou chvilku k útěku. Ani druhý držící meč nevypadal svým chováním jako někdo kdo by s tebou chtěl pustit do křížku a raději znovu přešlápl.


Killiedan
Následoval jsi Tyrwina a jeho dceru Sabrinu. Prošli jste chodbou a směřovali ke schodišti na kterém jste zrovna míjeli jednoho z Thalmorských důstojníků. Jeho tvář byla byla čerstvě zjizvena a podle jeho kulhavé chůze měl také něco s nohou, jeho důstojnický oděv rovněž nebyl v dobrém stavu. Společnost mu dělala blonďatá Altmerka, která kráčela předním rovněž v černé uniformě.

Tyrwin ani Sabrina nepozdravili, Altmerové rovněž dělali jakoby vás vůbec nepotkali a jaký pozdrav z jejich strany se také nekonal. Sešli jste schodiště a v jednom patře odbočili. Netrvalo dlouho a došli jste až do kanceláře velitele Císařské gardy. Tyrwin odemkl dveře a vešel. Sabrina se ihned usadila do dřevěného křesílka, které bylo určeno pro návštěvníky kanceláře, jedno vedle ní bylo stále ještě volné. Tyrwin pohodil klíče na dřevěný stůl s několika rozpracovanými listinami a poté se povzdechem usedl na své křeslo. Promnul si ruce a pokynul ti, aby jsi se posadil. Zavřel jsi dveře a usedl na poslední volné křeslo.

„Čekají nás velké změny...“ začal pozvolna, „Od Corrienta bylo leckdy jasné co čekat, ale od Tarna? To už bude jedna velká neznámá. Změna kancléře by nám také mohla hodně zamíchat s našimi plány.“ pokračoval a převracel rozepsanou listinu, „Starý Arterius sice není v radě Starších, ale jsem si jist, že ho Vysokoskalský Velvyslanec navrhne, dalším potenciálním kandidátem bude Scipio Vici. Jenže ten už je starej a chce svůj klid takže se na kandidaturu vykašle - doufám.“
„Lucius se jistě brzy uzdraví a bude schopen se o funkci ucházet.“
„Obávám se, že i kdyby chtěl tak nebude moct. Neznám přesně pravidla vykonávání funkce Kancléře, ale myslím, že tuhle funkci nemůže vykonávat někdo kdo už vykonává nějakou vysokou Císařskou hodnost. Během války jsou výjimky uděleny, ale teď? V době míru? Těžko říci.“ převzal slovo opět Tyrwin, „Lucius by se musel jedné funkce vzdát. Stejně tak já kdybych chtěl kandidovat... Je pravdou, že být kancléřem je o dost více než být armádním důstojníkem nebo generálem. Politikou totiž vše začíná a armádou končí.“ odmlčel se, „Ale to nás teď trápit nemusí. Nějaký čas bude volba trvat a změnit se může leccos.“ dodal a Sabrina jen mlčky přikývla, přehodila si nohu přes nohu a začala si prohlížet vybavení otcovi kancléře.

„Co se týče tebe...“ odmlčel se jakoby přemýšlel nad tvým jménem, „Nevzpomenu si na jméno.“ řekl následně, „Má konkrétní nabídka k práci se týká tohoto. Už jsi se mi osvědčil jako dobrý špeh a informátor. Pokud se nepletu... Myslím, že se nepletu. Byl jsi novicem na Univerzitě a to by se nám vcelku hodilo. Mohl by jsi se tam vrátit a zkusit se spřátelit s Beliem Arteriem, určitě by svému blízkému příteli prozradil co má jeho otec v plánu a dovolil mu trošku proniknout do dění kolem něj a rodu. Tím bychom získali nějaké informace o počínání jeho otce ale zároveň i Univerzity. Finančně bys byl velmi dobře ohodnocen a pokud bys chtěl mohl bych ti podepsat dokončený výcvik v legii čímž by jsi se stal legionářem a získal nárok na pravidelné vyplácení žoldu.“ pozvedl prst, „Lucius Valerius sice nemá v oblibě mágy a nikdy by nedovolil, aby se jeho dcera s někým takovým stýkala, ale respektuje a váží si legionářů.“ opět následovala odmlka.
„Volba je na tobě. Když budeš věrně sloužit našim rodům odměna tě nemine. Nebo můžeš zkusit kariéru přímo v legii. Výcvik by šlo také obejít a svěřit ti něco složitějšího... Něco co je nutné udělat pro posílení našeho vlivu, ale volba je na tobě.“