Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Hrozba III.

Přidal Aurelius dne 15.01.2017 17:00
#853

→ Tah 162.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
Odebral jsi se do své komnaty. Cestou jsi potkal posledních několik noviců co ve smutečních oděvech vyrazili směrem ke schodišti. Byla mezi nimi i Mariana, která s černou šerpou směrovala k východu. Své oči směřovala do listiny, kterou držela v ruce a cestou očima četla.

Odemkl jsi dveře do svého pokoje. Byl prázdný, Gaturn ani Eris zde nebyli. Podle pohozených oděvů na posteli se však rozhodli zúčastnit rozloučení. Zavřel jsi dveře, usedl ke stolku a vytáhl knihu o magii Obnovy. Ihned jsi se začetl do jedné z jejích kapitol. (rozloučení s padlými bude nějaký čas trvat, ale protože se v tvé blízkosti nenachází žádný hráč, který by se jí zúčasnil bude její průběh zkrácen na čtyři příspěvky)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulín
„No... Myslím, že nic jiného nám nezbude.“ řekla nejistě Tarwen a pobídla chlapce, aby se vzdálil od místa výstřelu petardy. Následoval jsi ji. Společně jste jen taktak minuli dvojici válečníků - obešli jste je druhou stranou - kteří šli zkontrolovat místo výstřelu. Vmísili jste se mezi hlouček diskutujících hostů, kteří mezi sebou vedli řeči oč se asi jednalo a jak mohlo dojít ke spuštění.

„Dámy, Pánové...“ odkašlal si starý Spellor a vstoupil doprostřed placu, „Jednalo se o takovou nehodu... Jedna petarda... Ehm... Vystřelila dříve než měla a jelikož nebyla odstřelena odborně došlo k takového nemilé situaci.“ odmlčel se, „Opravdu bylo nebezpečí zažehnáno a vy se klidně můžete pustit do tance, jídla a opětovné diskuze. Tento malý incident vůbec nemusíme řešit.“ vykouzlil na tváři falešný úsměv.

Altmerka, která měla být vaším cílem přikázala dvojici válečníků, aby jí následovali sama vyrazila směrem k domu. Všiml sis, že Carwen s Nivrel se podívali jejím směrem. Carwen cosi převlečené Bardce řekla a ihned poté nenápadně vyrazila za Altmerkou. Bardka se snažila protlačit davem, rozhlížela se kolem jakoby někoho hledala. Jakmile spatřila tvoji tvář změnila směr cesty a vyrazila k tobě. Všiml sis, že je lehce špinavá od ohně a její bardský oděv je na boku roztrhnutý.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Přitáhl jsi pomocí magie jednu z loučí a přesunul se do skladu s ampulky krve. Ještě předtím jsi, ale vyhledal nějaké hořlavější složení lektvaru a použil jej k úspěšnému zapálení skříně. Jakmile vzplála a postupně začali explodovat její magické pečetě nadešel ten správný čas přesunout se do laboratoře. Zde jsi udělal to samé, založil požár a zbytek hořlavého lektvaru zahodil za sebe společně s loučí. Netrvalo dlouho a i laboratoř se ponořila do plamenů.

Rychle jsi se otočil, zabouchl dveře a vyrazil pryč nevšímaje si omráčených Císařských mágů. Jen jsi dupl na první ze schodů a zaslechl výbuch z laboratoře, který následovalo hned několik dalších. Nezastavoval jsi a vyběhl schodiště až nahoru. Když přišla doposud největší exploze. Odbočil jsi chodbou, kterou zmizel Archanděl, když jste se rozdělovali a pokračoval jí až k místnosti s otevřenými dveřmi.

Jen co jsi vběhl dovnitř spatřil jsi několik dřevěných knihoven plných knih, ale také prázdných jejichž obsah byl různě rozházen po místnosti, která byla tvořena převážně knihovnami. Arvena posadila Trevina na kamenné schodiště, které se skládalo ze dvou schodů. Když tě spatřila ihned zvolala,
„Co se to tam dole stalo? Slyšeli jsme exploze.“ přitom přistoupila blíže k Dunmerovi.
„Už jsme si začali dělat starosti, že se ti něco stalo.“ přidal se Archanděl ačkoliv jeho tón hlasu nezněl jakoby mu až tolik záleželo na tvém životě. V ruce svíral Ebonitovou hůl - hůl Bothiel. „Měli bychom vypadnout.“ řekl následně, „Svého přítele jste našli... Přispěli jste k zničení Císařských mágů a to vám nikdy Corrientis neodpustí. Být vámi zmizím z Cyrodiilu a jakékoliv provincie ovládané Císařstvím dřív než tohle uvidí na vlastní oči.“ odmlčel se, „Protože pak. Pak se být vámi modlím, aby při vás nestála jenom Devítka ale i všechny Daedry co existují.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Killiedan
Tyrwin vstal od stolu, pohlédl na svoji dceru a poté na svého syna. Rozloučil se s přítomnými a poté vyrazil k východu. Ingmar a Kaslow zůstali i nadále ve vile rodu Valeriů. Starý Imperial před odchodem požádal dvojici legionářů, aby mu dělala ozbrojený doprovod a poté s tebou a dcerou po boku vyrazil k věži z Bílého zlata požádat o audienci Císaře.

„Předpokládám, že sněm, kterého jsme se nezúčastnili už skončil. Císař by měl mít teď dostatek času a měl by nás přijmout ihned. Přeci jen jsem velitel Císařské gardy.“ vydal ze sebe cestou zatím co jste kráčeli ulicemi města. Sabrina na tebe několikrát během cesty koukla, ale jinak si všímala svého a se svým otcem se nijak zvláště nevybavovala. (cestování ovlivněné tahy není nutné, protože se ve tvé blízkosti nenachází nikdo kdo by ovlivňoval děj ve tvém okolí) Mlčky jste došli až k věži.

Střežící legionáři vás bez jakéhokoliv zastavení, prohledání nechali projít. Tyrwin vás vedl rovnou ke schodišti a následně do jednoho z vyšších pater. Cestou jste míjeli několik šlechticů, kteří se pravděpodobně vraceli ze zasedání rady Starších. Jejich výrazy byly různé jen ne spokojené. Tyrwin občas mávl rukou, přikývl na pozdrav, ale nijak slovně se ke kolemjdoucím nevyjadřoval. Zabočili jste a zastavili před dveřmi vedoucí do audienční místnosti. Dveře byly lehce pootevřené a z místnosti se ozývalo několik hlasů.

„Předpokládám, že nemusím opakovat jak se chovat v přítomnosti Císaře a jeho nejbližších poradců.“ otočil se k tobě i Sabrině, která přikývla hlavou. „Nejprve půjdu já a až přijde vyzvání vstoupíte i vy dva. Rozuměno? Vy můžete jít.“ odvolal legionáře a poté sám vešel do audienční místnosti, zavřel za sebou dveře čímž zcela umlčel hlasy přicházející z místnosti.

Sabrina si rukou porovnala své vlasy, upravila se a poté se opřela o kamennou stěnu. Očima si tě znovu prohlédla a po chvilce čekání a pokukování z místa na místo k tobě konečně promluvila.
„Co si vlastně slibuješ od spolupráce s mým otcem?“ zeptala se.


Neodpovězené tahy