---

→ Tah 158.


Adrian_S
„Domluvíme se takto. Když spolu budeme normálně takto sami v místnosti budeme si navzájem tykat a oslovovat se dejme tomu jmény. Já tebe Fallene ty mne Xarie. A když budeme na nějaké formálnější 'akci' jako je třeba porada nebo přednáška budeme si normálně vykat. Pro tebe to bude možná lepší, protože by tě ostatní novicové a novicky mohli považovat za někoho kdo má u mne protekci...“ odmlčela se, „A také mám jistý osobní spor z minulosti s Drem- Arcimágem, který trošku kazí naše vzájemné vztahy a nerada bych, aby se ti potom nějak mstil. Sice si nemyslím, že by to dělal, ale je zbytečné mu dávat nějakou záminku.“ očima na tebe pohlédla a poté je přesunula zpět ke knize, „Ale pojďme se teď chvilku věnovat těm poznámkám, abychom stihli všechno domluvit a mohli se zúčastnit rozloučení s padlými.“

Xarie se při tvé zmínce o lektvaru zasmála, „Obávám se, že tohle má do 'lektvaru' daleko. Je to nějaký velmi silný alkohol, ale neptej se mne jaký... Nejsem odbornice na alkohol ani na víno a to mnozí říkají, že bych měla být, protože za svá dlouhá léta jsem vypila mnoho ročníků.“

Dopisy jsi odložil stranou na lavici a zaměřil se na papíry, které obsahovali jakékoliv poznámky zabývající se výzkumem, našel jsi několik načmáraných poznámek nesoucí obrázky run a různé kouzelné formule bez zakreslených gest, vše nasvědčovalo, že se jedná o runovou magii. Dále jsi našel svazek k sobě přidělaných papírů, které pojednávali o poznámkách z oblasti magie Obnovy a destrukce podle posledního data se jednalo o velmi staré poznámky. Když jsi rozložil několikrát přeložený papír spatřil jsi podivný nákres, který obsahoval krom klasického nátepníku i několik částí z oranžovo-zlatavého okovu, který jsi doposud na vlastní oči neměl možnost spatřit. Také sis všiml, že je zde zakresleno několik ozubených koleček, které znázorňovaly nějaký složitý mechanizmus. Všude po bocích byly napsané Arteriovi poznámky, které byly stejně jako všechny jiné docela naškrábané.

Xarie se naklonila, aby viděla co se nacházelo v tak pečlivě přeloženém dokumentu. Na svém rameni jsi ucítil její dlouhé černé vlasy. „Páni... On ještě stále ten plánek má.“ pravila užasle, „Tohle tě asi příliš brát nebude. Nesouvisí to s magií, ale spíše s vynalézavostí a zkoumání Dwemerských setníků a podobných jejich strojů.“ dodala a opět se od tebe vzdálila, aby ti nepřekážela. „Docela ráda bych někdy navštívila nějaký jejich podzemní komplex. Slyšela jsem, že ve Markarth velmi zajímavé město s pozůstatky Dwemerské kultury...“

Opravena chyba. Díky Adri za upozornění. - 11. 1. 2017


Tondulín
„Petardy se měli pouštět za altánkem... Sice mi vždy přišlo, že je tam málo místo, ale je to oddělené od hostů a vcelku bezpečné místo.“ vysvětlovala cestou k altánku a tanečnímu parketu na němž stále ještě tančilo mnoho hostů včetně Tarlowa a Královny. Carwen seděla na stejném místě akorát si k ní přisedl nějaký šlechtic a cosi s ní řešil. Soudě jejího vyhýbavého pohledu se spíše zdálo, že se snaží najít způsob jak se hosta zbavit, aby sním již více nemusela rozhovor vést.

Nivrel společně s ostatními hrála na hudební nástroj a chviličku i zpívala písničky, které jsi nikdy v životě v Cyrodiilu neslyšel. Podle jásotu a tleskání stojících hostů byl její zpěv dobře přijat.

Obešel jsi v doprovodu Elfky altánek a spatřil hned několik připravených petard, které už jen a pouze čekali až je někdo pomocí ohně vypustí na nebe. Malý chlapec se snažil do země připevnit obrovskou petardu ve tvaru draka, petarda byla však příliš velká a těžká a tak se mu příliš nedařilo.
„Feladire!“ zvolala Tarwen a rozeběhla se k chlapci, který se ihned otočil s provinilým výrazem. Bosmerčin rychlý přesun málem skočil pádem neboť špatně šlápla v botách s podpatkem a zapotácela se. Instinktivně se však chytla nejbližší věci - tebe - a zapotácení ustála.
„Pardon... Já omlouvám se.“ řekla následně, pustila se tě a postavila se na nohu. Bylo na ní znát, že jí možná trošku zabolela, ale přesto bolest potlačila a přísným výrazem sjela malého chlapce, který postupně provinilý výraz změnil v roztomilí snažíc se uspět svým dětským kouzlem a svými bosmerskými očima, které měl dosti podobné svému otci. Výraz na chlapcově tváři nakonec přeci jen obměkčil srdce Důstojnice.
„Feladire... Tady nesmíš být je to tu nebezpečné.“ řekla starostlivě a hleděla na chlapce již s normálním výrazem na tváři, „Co tě to napadlo? Otec ti přeci řekl, že tu rachejtli pustíte sami.“ pokračovala zatím co chlapec držel velkou rachejtli ve tvaru draka.
„Ale on...“ řekl smutně, „On místo toho tancuje s tou divnou elfkou s rohy...“ pokračoval smutně, „Se kterou chodí kontrolovat jestli se v posteli nenacházejí breberky.“
Bosmerka se lehce začervenala a s pozvednutým obočím chvilku přemýšlela jak chlapci odpoví. Nakonec ze sebe trošku neobratně vydala, „Víš... Ta 'divná elfka s rohy' je tvá královna Feladire a tvůj otec je vázán povinností jí sloužit jako jednou v budoucnu budeš i ty až dospěješ.“
„Takže i já s ní budu muset zkoumat jestli nejsou v posteli breberky?“ zeptal se chlapec.
„Eee... Myslím... Myslím, že ne.“ zakroutila hlavou.


Sarako
Khajiitka se skácela po úderu jílcem k zemi. Svázal jsi jí a následně přivolal Arvenu a předal jí klíče i s lektvarem. Dunmerka si prohlédla Khajiitku a poté zakroutila hlavou.
„Možná si ji neměl mlátit. Možná jsme ji měli vzít jako zajatce, aby pečovala o Trevina...“ konstatovala následně, ale nakonec přikývla, „Zvládnu. Musím.“ s těmito slovy se otočila a zamířila k cele, ale když jsi opět promluvil zastavila se a otočila. „Spolehni se.“ kývla hlavou, „Ale myslím si... Že to zvládneš.“ řekla následně a odebrala se k cele.

Sám jsi otevřel dveře kterými přišla Khajiitka a vstoupil dovnitř. Stanul jsi v podlouhlé obdélníkové místnosti, která se skládala z trojice dveří, jedny byly přímo naproti tobě, druhé po pravé straně a třetí byly za tvými zády. Celá místnost byla plná skříní v nichž se nacházely různé různě barevné lektvary, různých rozměrů a tvarů. Bylo zde i několik aparátů a kotlíků. Všechny zdroje ohně byly v místnosti uhašené, strop zdobilo několik květináčů do kterých byly zasazeny bylinky schopné růst ve tmě. V místnosti krom tebe nikdo jiný nebyl.