Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře

Přidal Adrian_S dne 26.04.2015 02:26
#7

Část 4 . - Východní Marka

Další kraj, který M’aiq navštívil v neklidném tempu, byla „Východní Marka“… divoká na jihu a mrazivá na severu. O tomto kraji se říká, že je jedna z nejnepředvídavějších. Asi se teďka ptáte, co tím má M’aiq na mysli. V této oblasti se počasí mění stejně rychle jako plné korbely piva v přeplněné hospodě. Z rána pochoduje poutník v příjemném dešti a rázem se ocitne v přírodě, kde jest vyprahlý řídký vzduch, a než dojde na konec své pouti, přepadne ho prudká bouře. Velmi hornatá příroda dokáže zamávat i s jedinci s vysokou vůlí…

Od té doby, co M’aiq úspěšně utekl z Průrvy před pronásledovateli, měl kolem sebe jen tichou společnost. Jeho cesta započala pod horami „Severák“, kdy musel klesat hodně nízko. Avšak už hned na začátku poutě si musel dávat pozor na divoké šelmy, potulující se z blízkého lesíku. Proto čtenáři, buďte v této části opatrní, vlastně v celém kraji.

Stále budete klesat, až dojdete konečně na křižovatku, ze které budete moct vidět skoro rozpadlou věž kdesi na vršku. Pokud se k ní dostanete, pak vězte, že dorazíte k velmi starému pohřebišti Ansilvund. M’aiq tam raději nešel, nechal mrtvé dál odpočívat. Avšak odtud, pokud budete mít s sebou přibalený teplý oděv, můžete skrze tajnou cestičku mezi skalisky dojít až k nejbližšímu vrcholku, kde se ve sněhu rozprostírá dwemerská ruina Kagrenzel… Však zde pozor na TROLLY!!

M’aiq nešel blíž k ruinám, místo toho se vydal zpátky na kamenitou cestu a pokračoval severně, dokud nenarazil opět na různé vstupy do jeskyní, ale hlavně pak na další, tentokrát rozsáhlé dwemerské ruiny Mzulft. Opravdu, pozoruhodné! I po tolika letech je stále vidět, jak z obřích rour tryská pára a ozubená kola neustále pracují. Dwemeři byli vždy zajímaví, Khajiit tehdy uvažoval, že si o nich zjistí více informací…

http://imgur.com/MyyHFdL.jpg


Ale zpátky na cestu… Od Mzulftu se cestovatel vydal po kameni, která ho vyvedla do oné „vyprahlé pustiny“. Nikde žádná travina, země popraskaná a na některých místech vytryskuje horká pára. Lze tu nalézt jak kosti velkých zvířat, tak i dávno zaniklých draků. Jediné rostliny, které lze zde spatřit, jsou trpké modravé bobulky, připomínající hroznové víno. Říká se jim „Jazbajské hrozny“. Dále pak můžete najít velké červené kořeny, které potahují zeminu či kamení, takzvané „Plazivce“. Ty nejsou nijak nebezpečné, a pokud byste si chtěli nějaký ten trs utrhnout, nemusíte ani tahat moc silně. Poslední bylinou jsou krásné žlutavé květy „Dračí jazyky“, ty tu rostou v hojném počtu, možná mnohem víc než v Cyrodiilu.

Jak již M’aiq psal, toto je velmi hornatá krajina, plná mnoha uvolněného kamení, mohutných kořenů rostoucí ze země a horkých pramenů. Khajiit sešel západně od kamenné cesty, kde musel překonat několik obtížných překážek, avšak na konci se dostal k jedné „skoro“ zapomenuté hlásce, tu však Khajiit nedoporučuje navštěvovat. „Mlžná hláska“, snad jediná tvrz v širokém dalekém okolí, která je obydlena zločinci a ničemi. Avšak nejdříve vás okřiknou, abyste si hleděli svého a nepokoušeli se přibližovat, pokud však toto neuděláte, máte zaděláno na malér.

O kousek dál v této přírodě se nachází další kámen se zobrazeným souhvězdím. Tentokrát je na něm vyobrazen Atronach, mocná bytost z plání Zapomnění… nebo snad Vzpomnění? Jaký je v tom rozdíl? Stejně se v tom něco „mění“… M’aiq si prohlédl onen menhir a pokračoval stále západněji, až se konečně dostal do osady, patřící pod správu Větrného Žlebu. Černý Brod je hornická osada, která toho nemá moc co nabídnout. Je tu jen jediný domek a pár stanů, avšak bedliví strážci hlídají v okolí tohoto důležitého místa. Od jednoho z horníků se Khajiit dozvěděl, že tu v dole hledají jisté korudové žíly a kdyby M’aiq chtěl, mohl jim pomoct. Zvláštností této osady bylo její umístění, důl s korundovými žílami se nacházel hned vedle jezera a úchvatného vodopádu.

M’aiq opustil toto místo a vydal se zpět do divoké přírody, kousek od osady narazil na skupinku lovců, odpočívající v horkých pramenech. Byl to velice zvláštní pohled na nahé Nordy a Nordky, M’aiq ani neuvažoval se k nim přidat, i když mu to lovci nabízeli. Když jim však vysvětlil, proč nemůže a kam míří, poradili mu navštívit jednu nedalekou jeskyni. Po jejich nasměrování se Khajiit vydal severně od lovců, po několika desítkách sáhů se dostal ke vstupu do jeskyně „Svatyně praotců stromů“. Čím je toto místo zvláštní? Zde se prý nachází nejmohutnější strom nejen v celém Skyrimu, ale i na Tamrielu! Mnozí považují tuto dřevinu za dřevo bohyně Lorkhan… ah, tedy Kyne - pro Cyrodiilské - Kynareth. Podobný strom lze najít i v Bílém Průsmyku, jenž roste hned vedle chrámu zasvěcené bohyni.
Poutník v této jeskyni může na vlastní oči spatřit neuvěřitelnou krásu nedotčené přírody. Kromě onoho ohromného stromu s velikánskými kořeny, přes které se někde nedá projít, tu rostou snad všechny rostliny světa. Pod horou dřeva protéká křišťálově čistá voda a lze tu spatřit i gejzíry. Úchvatné místo!

Po této návštěvě se opět Khajiit vydal dál do této hornaté krajiny a na chvíli se musel zastavit a zahledět se do okolí. Neboť i zde si musí dávat cestovatel pozor, stejně jak na pláních Bílého Průsmyku, tu mají tábory obři se svými mazlíčky… mamuty! Na některých místech můžete najít vzkazy od dřívějších putujících, varující před obry a jejich blízkém „táboření“, ovšem pohled na tyto bytosti je stále… fascinující!

http://imgur.com/g9bpsxw.jpg


Protože obři a mamuti jsou skoro všude, do toho ještě nebezpečné šavlozubé kočky a medvědi, M’aiq se vydal zpátky na jih, kde se lehce přebrodil a dostal se k největší pevnosti, spravující tuto oblast… Vojenská pevnost Amol hlídá hranice Východní Marky, Bílého Průsmyku a Průrvy zároveň a kdokoli, kdo by se chtěl dostat z těchto oblastí po cestě pryč, musí zkrátka tudy projít. Tato pevnost stojí na velice dobrém místě, hlídá dvě cesty, na západní straně dominují hory pod Jícnem světa a na východní jí obtéká Černobrodská řeka.

M’aiq se vydal cestou k Bílému Průsmyku, protože hned za mostkem vedly schody kamsi vzhůru a Khajiita zajímalo, kam mohou v lese schody někam vést. Nakonec se dostal před mohutnou „Hilgrundovu hrobku“, která byla kupodivu zavřená. M’aiq byl zklamaný, doufal, že navštíví aspoň jednou nějaké nordské pozůstatky, avšak než odešel z tohoto místa, dorazil sem neznámý Nord. Kromě toho, že měl na sobě železnou výstroj, nesl batožinu na zádech a M’aiqovi vysvětloval, že se nachází v rodinné hrobce, kterou přišel navštívit. Ke Khajiitovi byl milý, leč ho nepustil dovnitř. Jak by M’aiq řekl: Jiný kraj, jiný mrav…

Od této ohromné hrobky seběhl schody a vydal se severně po cestě, po překonání mostků a projití další pily u řeky, spatřil nad sebou dvě hlásky, které jen zdálky navštívil. Šibeniční kámen a kousek od zasněžených vršků hláska Morvunskar. O těchto místech toho moc říct Khajiit nemůže, opět jsou plné ničemů, zločinců či nebezpečných čarodějů - obzvláště v Morvunskaru.

Po chvíli putování se M’aiq konečně dostal na místo, odkud bylo vidět krásně samotné město Větrný Žleb, k němuž vedla pouze jediná cesta. Aby se dovnitř poutník dostal, musel překročit velmi dlouhý most nad řekou Yogrim, která tekla pod ním a vlévala se do zálivu moře Přízraků. M’aiq však most nepřekročil, vydal se zpátky po cestě do divoké přírody, zapomenul totiž navštívit ještě jedno velice důležité místo, které by žádný poutník neměl opominout. Kousek před hlavním městem se nachází totiž další důlní osada s prazvláštním názvem… Kynin Hájek. Zde se nachází pouze krčma a nedaleký důl, ve kterém horníci těží zvláštní rudu… zelený Malachit. Pokud máte čas, můžete horníkům pomoct či se zeptat v krčmě na nějaké zvěsti. M’aiq se od hospodské dozvěděl, že kdysi sem přišly dvě dívky z Cyrodiilu, které chtěly založit pilu a usadit se tu. Avšak když zjistily, že se v blízkosti nachází posvátný Kynarethin strom, upustily od myšlenky. M’aiq na ony ženy nenarazil, avšak třeba budete mít větší štěstí a zjistíte o nich více. Krčmářka ještě prozradila, že se na jihovýchod odsuď, nachází další orkská pevnost, Narzulbur.

M’aiq se k ní nevydal, místo toho se vrátil cestou zpět k mostku přes Yogrim a zamířil ještě dál na východ po cestě, která vedla k severním hranicím s Morrowindem. Podél stezky může cestovatel narazit na mnoho statků a farem, kde kupodivu rostou obiloviny a zelenina… v téhle zimě? Je to vůbec možné či je to jen sen? M’aiqovi to nedalo spát, musel se zeptat farmářů, jak to dělají, avšak ti mu své tajemství neprozradili. Po návštěvě farem se pokračovalo stále k severu, kde M’aiq narazil na téměř neviditelnou cestu, vedoucí kamsi do hor. I vydal se po ní a musel si dávat pozor na potulnou divokou zvěř. Za několik chvil se dostal do velmi zvláštního tábora, nad kterým dominovala socha neznámé ženy, držící nad sebou meč… M’aiq předpokládal, že se jedná o nějaký rytířský řád, patřící městu, avšak od otrhaných, nepříliš hezkých lidí se zbraněmi u pasu se dozvěděl, že jsou stoupenci jisté daedry. M’aiq slýchával kdysi o těchto bytostech, které v Cyrodiilu dělaly velké nepříjemnosti. V tomto táboře se nechtěl zdržovat nějak dlouho a i když ho jistý muž chlácholil svými odvážnými řečmi a umění, které je i v M’aiqovi, raději mu Khajiit odvětil, že není dobré být jeho přítelem…

http://imgur.com/zWVFV3Z.jpg


S rozporuplnými pocity a strachem na zádech se raději vrátil zpět z hory na cestu a už se konečně vydal do města. Ačkoli se zdálo, že je Větrný Žleb na velice klidném místě, opak byl pravdou. Štiplavý mráz a vítr, nesouc velké obláčky sněhu do tváře, brázdí tímto krajem a zkouší vůli každého putujícího. M’aiq se tehdy těšil, až by vstoupil do města a ohřál se, leč stráže u brány na něj hleděly tak pohrdavě a ne-zrovna přátelsky. M’aiq tenkrát tušil, že tu nebyl vítaným hostem… Sotva se otevřela brána do města, už cítil lehce nepřátelskou atmosféru. Mrazivé zdi chránily Khajiita před silným poryvem z venku, ovšem nechránily ho před domorodci, kteří se potulovali po ulicích města. M’aiq učinil jen pár kroků kupředu, už k němu přiběhl jeden z domorodců a spustil řeku nadávek a výhružek, aby si Khajiit dal odchod. Ačkoli se onoho muže snažil uklidnit, nepovedlo se mu to, i tak se ho zeptal, proč je proti němu takový drzý a naštvaný. Z onoho muže se dozvěděl, že město trpí díky přistěhovalcům a… - M’aiqa tato slova docela urazila - prý „podřadným“ rasám jako je on. Ani za úplatu nenechal nebohého cestovatele v klidu a než odešel, varoval ho, že pokud do setmění neodejde, pozná pravost Nordů a ukázal tvrdou pěst.

Z toho M’aiq usoudil, že pokud tedy nejste Nord nebo nemáte po boku přítele Norda, tak vás v tomto městě nebudou mít rádi.

Tito Nordi jsou zvláštní nejen svým přístupem k cizincům a svými názory na svět, ale hlavně i na víru. M’aiqa už mate neustále psát jejich názvy bohů. Kéž by všechny národy měly stejně pojmenované bohy, nebyl by v tom takový zmatek. A co během cesty M’aiq slýchával od neznámých putujících, byly příběhy o strašlivém a zlém draku, zvěstovateli konce světa a ničitel všeho živého. A každý jej jmenuje „Alduin“, jenže něco takového se prý dlouho neobjevilo. Ovšem, oni ti Nordi používají toto jméno pro boha „Alkoshe“, teda… pro „Akatoshe“, aby to bylo správně pro Cyrodiilské. M’aiq je z toho zkrátka zmatený. Jenže, jak může být tento bůh současně ničitelem světa? Někteří tvrdí, že Alduin je Akatosh. Někteří také tvrdí, že M'aiq je lhář. Ani jedno není pravda. Ať tak, či onak, pokud se zeptáte některého Norda a kord z Větrného Žlebu, či pokud budete mít opravdu velké štěstí, tak se samotným jarlem, poví vám více zvěstí o tomto draku.

Po zklamaném přivítání se M’aiq zahleděl do okolí města a žasnul na onom pohledem… Mohutné kamenné stavby, široké ulice a navátina, ozdobující bohaté střechy… Tak takto vypadalo pravé nordské město… Hned před bránou může poutník spatřit jednu z největších budov a také pro něj samotnou nejdůležitější - krčma „U Věčné svíce“, kde se od hostinské dozvěděl spoustu zajímavých informací. Krčmářka vyprávěla M’aiqovi, že toto město založil prý sám Ysgrafor… Ysmramor… Hmm… M’aiq si nějak nemůže vzpomenout na jméno… Ysgramor! Ano, tento Nord připlul z kontinentu Atmora se svými společníky a usadil se zde… Žena také pronesla, jak je hrdá, když na Jeho trůnu sedí pravý - a snad i prý - budoucí velekrál Skyrimu, Ulfrik Bouřný Háv, jenž vede povstání proti císařské říši. Docela odvážné gesto, avšak M’aiq potichu nepředpokládá, že se mu něco takového podaří. Válkou se nic nezmění.

Dále prozradila název této hospody. Na chvilku poslala Khajiita do vyššího patra, které bylo mimochodem hezky zařízené, uprostřed sálu hořelo dřevo v krbu a jeho římse plál plamínek svíčky. Nejspíše si říkáte „nic zajímavého“, ale tento plamen už hoří skoro dvě stě let! Prý jej kdysi dávno zapálil Nord jménem Vundheim na památku svému zemřelému synu. Od té doby stále plápolá a nikdy nezhasl… úchvatná historka!

Dále se od hospodské dozvěděl, že se ve městě nacházejí tři čtvrtě, které by měl M’aiq znát. Právě tato krčma se nachází v Kamenné čtvrti, která vede až ke dveřím Paláce králů, sídla velkého jarla Ulfrika Bouřného Háva. Kromě této krčmy lze ve čtvrti najít také chrám boha Talose… Pro Khajiity „Azura“. I přes „Zlatobílý konkordát“, který tuto víru zakazuje, se nebojí veřejně prohlašovat jeho jméno v tomto domě. Ti Nordi jsou buď velice odvážní, nebo šílení…
Dále se ve čtvrti nachází veliké tržiště, kovárna a známý altmerský alchymista, který vás velice rád pošle pryč, pokud u něj jen okukujete zboží. Ne-zrovna hezký přístup k lidem…

Za tržištěm se rozléhá smutné místo, pohřebiště měšťanů a reků, jejž zahynuli v bitvách. Pokud tímto místem projdete na sever do města, dostanete se další čtvrtě a to do Valunstradu, kde se nacházejí domy těch největších a nejzámožnějších měšťanů. Potloukat se po těchto ulicích je velice zvláštní, občas si tu připadáte tak malí…

Poslední čtvrtí, kterou mi však krčmářka nedoporučila navštívit, byla Sněžná čtvrť, kterou tady všichni rádi pojmenovávají „Šedou“ čtvrtí. Co je v této části zvláštní? Zde jsou morrowindští Dunmeři, kteří kdysi dávno utekli po výbuchu Rudé Hory ze své vlasti a zamířili na západ. A právě Větrný Žleb je prvním městem hned za hranicemi. I tak se M’aiq rozhodl navštívit toto prapodivné místo…

Ta se nachází pod Kamennou čtvrtí, stačí seběhnout schody a už jste tam. Ovšem, nečekejte nic krásného. Špína, zkažený vzduch a občas můžete zahlédnout nějakého neškodného kolčaváka mezi sudy. Na nikoho jiného tu nenarazíte než na Dunmery, kteří buď vysedávají v krčmě a hledí si svého, či jak nakupují u svých soukmenovců. Neradi se baví o domorodcích, ale na rozdíl od nich jsou více výřeční, takže se od nich můžete doslechnout, že žít v této čtvrti je stejně nebezpečné jako dát ruku do rozžhavené výhně. Kdo si zkrátka nehlídá záda, může to být jeho poslední návštěva. Stráže prý sem vůbec nechodí a veškeré stížnosti či prosby jsou nevyslyšeny.

http://imgur.com/yE6FMI0.jpg


Nad touto čtvrtí lze cestovatel navštívit velice kuriózní místo… Calixtovo muzeum kuriozit. Jistý muž z Cyrodiilu si zde založil výstavu velice prapodivných věcí, některé jsou velice zajímavé a některé spíše směšné. Za dva Septimy vám udělá kompletní prohlídku.

Posledním místem, které M’aiq navštívil, je nejspodnější část města - přístaviště. Kromě stráží tu můžete narazit na pracující Argoniány, kteří se vás snaží nevšímat. Jsou na tom stejně jako Dunmeři z Šedé čtvrti, ovšem oni si ze své situace moc nedělají starostí. Jejich každodenní činnost je prý pravidelná… nakládka a vykládka zboží z lodí, občasná oprava výstroje či práce na koželužském rámu. Pár ještěřích lidí si s vámi rádi promluví a za úplatu vás něco i naučí.

A kromě těchto Argoniánů tu mají několik lodí, připravených k vyplutí. Než se M’aiq vydal na cestu dál, zaslechl z jedné lodě řeči o jakém si „Solstheimu“. Zajímalo ho to a více se dozvěděl od jednoho kapitána, který často plul na toto místo. Nachází se kdesi na severovýchodě nad Morrowindem, který je skoro neobyvatelný. Prý je to jedno z posledních útočišť, které kdysi Skyrim nabídlo Morrowindu jako pomoc uprchlíkům. Od onoho kapitána se dozvěděl, že to není zas tak zlé místo, jen že většinu ostrova tvoří popel a sníh, občas se tam najde nějaký zatoulaný dobrodruh či zloděj… a prý i mystické prokleté bytosti „medvědodlaci“… Medvědodlaci? Co? Medvědi? Lidé, kteří jsou medvědi? M’aiq slyšel už o vlkodlacích a upírech, ale o lidech v medvědí kůži ne… teda, až na jarlu z Průrvy. Kapitán nabídl M’aiqovi plavbu na onen ostrov za menší poplatek, ale to Khajiit odmítl. M’aiq měl jiné plány na cestování a objevování, avšak již věděl, odkud může vyrazit na onen ostrov.

Nakonec Khajiit odešel z Větrného Žlebu na západ, kde narazil v zasněžené krajině na pilu. Tam se rozhodl přespat a nabrat nové síly na další putování. Východní Marka byla velice zajímavou oblastí, i když se M'aiq jednou dostal v Riftenu do potíží a musel uprchnout do Větrného Žlebu. Ještě štěstí, že tam to nikoho nezajímalo. Opravdu, jiný kraj, jiný mrav…

V příštím díle zavítáme do velice záhadného a mrazivého kraje, až na úplném severu provincie a kde je magie „zapovězeným“ středem učení. M’aiq se totiž vydal do Ledohradu!

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Co M’aiq doporučuje navštívit:
z přírody: svatyně Praotce stromů, dwemerské ruiny Mzulft, Kynin Hájek
z města: krčma U Věčné svíce, Calixtovo muzeum kuriozit, Palác králů - pokud budete mít štěstí a pustí vás

Častý výskyt:
bylin: trsy Plazivce, Dračí Jazyky a Jazbajské Hrozny (vyprahlá země na jihu), Sněhulky (sever kraje)
lidí: lovci

Na co by si měli cestovatelé dávat pozor:
Na jihu byste si měli dávat veliký pozor na medvědy a šavlozubé kočky! Opravdu jich je spousta a bývají často velmi dobře maskovaní! Dále pak na mamuty a obry, nepleťte se jim do cesty.
Ve městě si dávejte pozor na slova, která vypustíte. Zde totiž můžete přijít velice rychle k újmě…

Upravil/a Adrian_S dne 07.11.2017 17:10