---

Po dlouhé době se opět vracím na bojiště a vydávám další díl. (RPG1) Dlouhou dobu jsem neměl chuť ani nápad, což se změnilo a budu se snažit vydávat své povídky pravidelně. :) Přeji pěkné počtení. :)


Kapitola 3- Potíže

Mezitím co se naši dobrodruzi zapisují do armády, v místní radnici právě zasedá neplánovaná rada mladších.

„ Vouqir The Blight se nám po bitvě už neodváží vzdorovat,“ nadšeně povídá vůdce rady Abrepius.
„Věřím, že rada jednohlasně potvrdí tvoje jmenování na generála naší armády Spartaku.“
„Je mi velikou ctí, vést naší armádu proti těm nemrtvím zrůdám,“ poklekl Spartak před 7 mladými čaroději sedících na černých trůnech.Nad každým trůnem byl do zdi hrdě vytesán znak Polisu, na kterém byl vyobrazen letící orel třímající meč.

Všech 7 čarodějů bylo oděno do bílého hábitu a na hlavách měli špičatý klobouk, každý měl jinou barvu. Abrepius měl žlutý, ten značil jeho mazanost a štědrost. Wopius měl klobouk hnědý, ten značil jeho lásku k přírodě. Potom zde byli tři kouzelníci s červeným kloboukem výborní taktici a znalci draků.

Zbylí dva Ajor a Blackleus se od ostatních zcela lišili, Ajor měl klobouk šedý a děravý. Byl to chudý čaroděj a nejmladší z celé rady, obrovský nešika s velkým srdcem. Blackleus byl nalezen Abrepiusem, když byl ještě miminko, našel ho v Young forest když sbíral houby. Hned poznal, že se jedná o syna vůdce nekromancerů Vouqir The Blighta, nemohl ho v lese nechat, přinesl ho k sobě domů a vychovával z něj čaroděje. „Tím to by jsem dnešní radu ukončil, Spartakovi zbylé instrukce předá Ajor, Kedos s vámi přátelé.“ Ukončil radu Abrepius.

Anti zaplatil inkoust a poté začalo přihlašování.
„Jméno?“ Zeptal se chraplavě písař Antiho.
„Anti zvaný Neposeda“ Peter a Kivi vybuchli smíchy.
„To jsem zvědav na vaše!“ Rozzuřil se Anti.
„Bydliště?“ Pokračoval písař.
„Vorařov.“
„To neznám, ale mě je to vlastně fuk, povolání?“
„Býval jsem dřevorubec.“ Vymýšlel si Anti,aby zakryl svou kariéru zloděje.
„A váš věk?“
„Patnáct let.“
„Hotovo? Výborně,“ řekl verbíř stojící opodál a pokynul Antimu ať jde sním.
„Jméno?“
„ Peter zvaný Skálopevný.“ Vše pokračovalo s klidem dokud se písař nezeptal Kiviho na jeho povolání. „Zlo...zlobr“
„Co prosím?“
„Chtěl jsem se říci posel.“
„Víte že posel nezačíná na zlo?“
„Tak jsem se přeřekl no.“
„Proč pořád řeším tolik věcí ,všechno je mi úplně jedno.“ Povzdechl si písař a ukázal Kivimu směr k táboru.

Kivi šel úzkou kamenou ulicí, než došel k tunelu, který měl schody. Kivi nikdy nic podobného neviděl, sestoupil do něj a obrátil oči v sloup, když na druhé straně viděl schody nahoru. Když vyběhl posledních pár schodů, uviděl obrovské zástupy vojáků. Nedívali se ale na Kiviho, všichni upřeně sledovali jakéhosi jezdce na koni co něco nesrozumitelného pořvával.

Kivi uslyšel, jak si dva vojáci šuškají o nejsilnějším a nejstatečnějším veliteli Spartakovi, došlo mu, že Spartak asi bude zmíněný jezdec na koni. Poté se ještě rozhlédl, zda neuvidí své přátelé, uviděl jen stan pro nováčky, vydal se k němu, málem se však počůral, když řady vojáků začali jásat, tleskat a křičet jméno Spartakus. Kivi se na Spartaka podíval, nepřišel mu ničím zvláštní průměrný člověk s modrým pláštěm a hnědými vlasy s copánkem na bílém koni.

Kivi nakoukl do stanu, uklidnil se ,když v něm spatřil své přátele. „Buď zdráv bratře Kivi,“ přátelsky pozdravil Peter. Kivi pozdrav opětoval a kývl hlavou na Antiho. „Tak to je ten váš třetí borec?“ Zasmál se tlustý muž sedící u stolu.
„Ano“ řekl Peter a snažil se u toho zadržet smích.
„O.K můžeme začít borci,“ povídá dobře naladěný cvalík u stolu.
„Mé méno je Lojzan ,ale můžete mi říkat Cvalda. Dělám tady kapitána, vítejte ve vojenským táboře toho našeho slavnýho Polisu, ze začátku to nebude vůbecky snadné, projdete těžkym vycvikem nekecam fakt těžkym, ale vy ho zvládnete jste borci ne?“
Když skončil, nechápavě se díval na tři dobrodruhy, jak se smíchy válejí po zemi.
„Jsem rád, že to berete s humorem borci.“ Smál se Lojzan.

Do stanu vešel velitel Corby, přesný opak Lojzana hubený a podle tváře vypadalo, že se nikdy ani nezasmál. Prohlédl si nové přírůstky, odplivl si a začal mluvit hlasem co připomínal křik. Dalo se říci hlasité mluvení.
„Takže vy jste ti nový budižkničemové, co si myslí, že si v armádě budou válet šumky, sem tam někoho zabijí a za rok skončí s velkým balíkem peněz? Budete makat lenoši a jestli ne, tak vám uřežeme ocasy a dáme vám je k večeři. Teď pojďte se mnou!“ Corby chtěl vždy zkazit všem náladu tentokrát mu to nevyšlo Anti měl opět co dělat, aby se nezačal smát.

Ta skvělá nálada skončila hned druhý den, kdy všechny tři dobrodruhy vzbudil Corby osobně. „Vstávejte bando líná!“ Zařval tak, že se Anti leknutím praštil do hlavy. K snídani byla ovesná kaše, kromě Petera jí nikdo nesnědl. Následoval výcvik tak náročný, že Peter neudržel obsah svých střev, Kivi a Anti naopak měli na krajíčku k zvracení. Po obědě následoval každodenní souboj v lukostřelbě....

Pokračování příště