---

Už je to hotové a zkontrolované.
Přeji příjemnou četbu

část 2

Je ráno, J' Zeny zrovna dojedl.
Co nevidět půjdu já a spousta dalších khajiitů vyzkoušet své bojové dovednosti a taky to, jak a kde se mladí khajiiti uplatní na bojovém poli. J' Zeny pořád neví, kde by chtěl on sám být, jestli zvěd, válečník v těžké zbroji, nebo snad bojovník v lehké zbroji.
Každopádně ví, co nechce být a to: zaprvé kouzelník, J' Zeny totiž kouzlům vůbec nerozumí, ale chtěl by se naučit kouzlo léčení a léčení jiných, protože ty se vždy hodí a taky nechce vykonávat ženské práce. Ale to je již jedno už musím jít.

Ukázalo se, že J' Zeny nemá nadání pro žádný styl boje. Když to zjistili rodiče, tak o tom moc nechtěli mluvit, že zítra něco vymyslí.

Když o tom teda rodiče mluvit nechtěli, tak J' Zeny šel za svým strýcem. Když strýček zjistil, co se J' Zenymu stalo, tak se zamyslel a po chvíli se na mě podíval s úsměvem ve tváři. J' Zeny nechápal co se tak najednou děje.
Řekl mi: „Snažil ses, a neuspěl jsi, že?“
„Ano.“ smutně odpověděl J' Zeny.
„Khajiit zná ještě jeden způsob boje.“.

To do J' Zenyho vlilo neskutečnou naději, „Ještě jiný?“ zeptal jsem se, „Ano.“ odpověděl strýc.

Zjistil jsem, že existují i boje na sebeobranu, nebo takové, které se dají využít ve rvačce. Jmenují se jednoduše boj beze zbraně, protože se bojuje jen rukama.
Ale je tu jedna výhoda, na kterou lidské rasy, argoniané, merové, a dokonce i khajiiti zapomínají. Touto výhodou jsou drápy. Nikdo na tento způsob boje vůbec nemyslí a J' Zeny ani není překvapen, že na tuto vlastnost nikdo nepamatuje. Všichni sice vědí, že khajiiti mají drápy, ale skoro všichni zapomínají, že se dají použít v boji beze zbraně.

A J' Zeny si myslí, že ví proč.
Všichni používají jen meče, kladiva luky a kouzla. To je vše, co potřebují umět, dnes má skoro každý u sebe minimálně jednu dýku, J' Zeny ji u sebe taky pořád nosí.
Pěsti se dnes již používají jen při rvačkách, ale nějáký, určitě khajiit přišel na to, že by se pěsti daly použít i při normálním boji.

Plný štěstí jsem okamžitě strýci poděkoval a když už jsem se chystal k odchodu, tak strýček ještě řekl: „J' Zeny, stůj ještě. Khajiit má pro tebe ještě jednu malou radu: používej při tréninku rukavice z těžké zbroje.“ J' Zeny se trochu udiveně zeptal: „Proč?“
strýček bez váhání odpověděl: „J' Kory taky slyšel, že když má někdo vytrénovanou těžkou zbroj, tak dokáže odolnost rukavic využít i tak, že údery s nimy jsou bolestivější.“ „J' Zeny ti děkuje strýčku.“ odpověděl J' Zeny a šel trénovat.

Malé zklamání tu ale je, rodiče si nemyslí a ne jen rodiče, že boj beze zbraně se považuje za normální boj. J' Zenyho to ale neodradí, když nemůže být válečník, ani zvěd, tak bude mlátič!
Není to tak, že by J' Zenymu bylo jedno, co ostatní říkají, ale když se rozhodl něco udělat, tak v tom vytrvá až do konce! Každopádně teď jdu trénovat, abych zjistil tajemství drsnějších úderů. J' Zeny věří, že se mu to povede.

Už je večer, zítra se taky poptám pár učitelů, jestli mi trochu nepomůžou s těžkou zbrojí, ale i kdyby nepomohli, J' Zeny je odhodlaný khajiit a určitě to dokáže!

Zase další den.
Tento den je celkem normální, snídaně, trénink, oběd, trénink a večeře, teď jsem po večeři a zapisuju si do deníčku. J' Zeny není smutný, ale jen se celkem nudí, toto období se pro khajiity jedno z nejtěžších. Musí denodeně cvičit, aby zesílili a mohli bojovat. Ostatní khajiiti to mají o něco težší než já, J' Zeny trénuje sám, sice bez učitele ale zato jen pěsti, zatím co ostatní khajiiti jsou po skupinkách, zhruba deset až patnáct khajiitů na jednoho učitele a trénují buď výdrž a sílu - to když jsou bojovníci, nebo posilují maskování, lukostřelbu a místa, kam zabodnout dýku, nebo meč tak, aby byl kradmý útok co nejúčinější. Ale to je jedno J' Zeny je celkem unavený a jde spát.

Je odpoledne, ale brzy odpoledne, zrovna jsem dojedl a jsou tu dva fakty: zaprvé J' Zeny je strašně rád, že konečně přišel na to, jak udělat údery co nejbolestivější a zadruhé J' Zeny je v malém maléru, protože když přišel na to malé tajemství, jak dát bolestivější ránu, tak poté rozbil na kusy panáka, na kterém trénoval.
Rodiče z toho moc nadšení nejsou a taky odmítli zaplatit škodu, což je špatné, protože mé kapesné není moc velké a navíc jsem si šetřil na nové ocelové rukavice, ať J' Zeny nemusí mít jen ty staré železné, ale teď musí dát všechny své septimy na opravu toho panáka. Jelikož už nemám na čem trénovat a ani si nemůžu jít koupit ty nové rukavice. tak si J' Zeny hraje s elfským nožem od strýce.

Je tu moc velká nuda, tak jsem se rozhodl si nějak pár dalších zlaťáků navíc vydělat, J' Zeny sice nepočítá s tím, že si hned vydělá septimy na ocelové rukavice, ale aspoň se nebude nudit.
Nejjistější asi bude, když půjdu za strýcem, ten zrovna dělá železné dýky a usňové zbroje pro budoucí lovce a špehy.

Strýček mi za pomoc dal deset septimů, J' Zeny je celkem rád, měl co dělat na práci, takže se nenudil, vydělal si a taky si trochu procvičil kovařinu. Po výpomoci u strýčka jsem zamířil k pile, nasekal jsem tam dřevo a tak si J' Zeny vydělal dalších deset septimů. A pak ještě šel do krčmy utřít podlahu, za to dostal další tři septimy. To máme celkem dvacet tři septimů, to není vůbec špatné. Každopádně je již zase večer.