#2
Adrian_S napsal:
1) Kdykoli jsem hrál dějovou linii Temného bratrstva, nezabil jsem Cicera. Proč? Libí se mi, jaký je to MAGOR! :D
2) Když jsem začínal se Skyrimem, snažil jsem se být dobrákem, což jsem udělal za první 2 postavy. Od 3. postavy už je to čím dál horší (vyvraždění měst, poutníků na cestách apod.)
3) Markarth vymlátím vždycky po první návštěvě. VŽDYCKY! :D
Kdybych na to měl odpovědět, tak asi takhle.
1) Přesný opak. Ten chlap byl nesnesitelný kašpar. Dobré ale bylo, když jsem se na to jen tak podíval na youtube, že když si ho nezabil, tak tě pak potkal u svatyně a udělal si z tebe prdel :D. No prostě to byl cvok. U Sithise mu bude dobře, i když Sheo by ho uvítal s otevřenou náručí.
2) Já to mám naopak :D. Za první postavu jsem neřešil, koho kuchnu a koho ne, byl jsem takový lhostejný bosmer, který zabil každého, kdo se mu postavil do cesty. Za norda jsem už byl hodnější a teď cca po roku zase za bosmera jsem spíše kladňák. Proto jsem třeba nezabil v Chrámu nočního hosta toho týpka i přesto, že tam byl deadrický artefakt. Ale Dagonovu dýku jsem si nemohl odpustit. Stejnak byli ti zmetci z bájného úsvitu zrovna ti, co vyvraždili Septimy.
3) No já si to jen uložím a pak do nich jdu. Když už mě to neba, tak si to načtu :D.
4) Nikdy mě nenapadlo, že bych hru hrál za Legii. Říše mi nesedla hned od začátku do oka. Jednou jsem akorát přehrál jejich kampaň, ale nelíbilo se mi to, tak jsem si to načetl zpět a přehrál za SC.
5) Můj nejoblíbenější následovník je LYDIE! :D