---

Thomas prolomí ticho: ,,Ben se tváří, jak kdyby vypil vodku na ex. Tu vysněnou vesnici bychom kvůli němu měli najít, co nejdřív," pak se odmlčí. ,,Co zkusit rádio? Třeba naladíme nějakou rockovou, nebo metalovou stanici. Vlastně i Dvořák by přišel vhod... A nekoukej na mě takhle, Dime. I kněží mají vkus."
,,Abych tě za ten tvůj vkus nestřelil do hlavy," zabručí Dimitri. ,,Ale s tím ostatním souhlasím."
Thomas stiskne tlačítko a rádio se rozsvítí. Nastane chvíle očekávání. Jak jinak, z rádia se začne ozývat pouze nekonečná smyčka: ,,...nevycházejte ze svých domovů. Na nápravě se..."
,,Sakra... Dáli Bůh, najdu teď nějaká cédéčka..." Ihned se začne prohrabovat v přihrádce a vyloví z ní jedno vypálené cédéčko s načmáraným nápisem: AC/DC. ,,Hehe, vidíte jaké štěstí mají Boží služebníci?" zasměje se a vsune CD do rádia.

...
And I was like
Baby, baby, baby oh
Like baby, baby, baby, no
Like baby, baby, baby, oh
...

Thomasovi se rozostří zrak. ,,Matko boží!" zařve hystericky a přestane se věnovat řízení. Shodou okolností se před nimi nachází dopravní zácpa. Dimitri na něj ještě stačí zavolat, Thomas zašlápne brzdu a stočí volant a pak přijde náraz do svodidel.
Dopadlo to naštěstí tak, že v bezvědomí skončil opět Ben Gooner, Dimitriho ochránila dutá lebka a možná i helma a Thomas zůstal otřesen. Asi nikdo nikdy nezjistí, jestli z té satanovy hudby, nebo z další bouračky.
Náhle se ozve střelba, která ho přivolá zpět do reality. Dimitri se neovládl a musel přehrávač ještě pro jistotu rozstřílet. ,,Chceš nás do prdele zabít, nebo co? Bouračku bych ještě snesl, ale Bobr?"
,,Prosím tě, neřvi na mě. Byl to trest Boží a já za nic nemůžu."
,,Samozřejmě... Prostě ho zas prohlídni a já půjdu omrknout okolí."

Dimitri vyjde z auta. Zjistí, že jsou šedé budovy Kratova stále na dohled a do cíle je to dalších deset kilometrů. Silnice na které uvízli je totálně ucpaná auty, která cíl nikdy nenašli a to znamená, že i kdyby nebourali, tak by stejně museli vystoupit a pokračovat nějaký kus pěšky.
,,Půjdeme tímto tempem," ozve se Dimitri, ,,Půl hodiny běh a patnáct minut chůze. Vezmi kanystr a můj batoh, já vezmu Bena."
,,Dimitri..." vzdychne Thomas a raději nadlidský návrh o běhu přehlídne. ,,Koukej se hlavně po nějakým vhodným vozidle."

Dimitri si přehodí Bena přes rameno a málem tou tíhou padne. ,,Dobře... To s tím během... jsem asi přehnal."
Nakonec se sotva vlečou a hledání konce zácpy jim trvá déle, než očekávali. Po zhruba hodinové túře se opřou auta a vydechují. Bena mezitím položili na zem. Silnice je totiž volná. Vozidla, která nejsou uvízlá jsou: školní autobus a Fiat Punto. Pokud by chtěli nějaké z ostatních aut, tak by museli ty přední odtlačit.
,,Je asi jasné čím pojedeme..." řekne Dimitri.
,,S tím souhlasím..." ozve se Ben.
Oba se na něj podívají. Dimitri rozzlobeně.
,,Ty zmetku jeden, to ses nemohl probudit dřív?"
Ben se dá do smíchu a rozkašle se. Pak se raději posadí.
,,Takže jsme tedy dohodnuti," usměje se Thomas. ,,Autobus zní dobře a bytelně."
,,Zůstaň tu s Benem. Já to půjdu omrknout."

Dimitri se přiblíží ke kabině žlutého autobusu a poposkočí si, aby viděl dovnitř. Jakmile to udělá, tak se na sklo přitiskne řidičův znetvořený obličej. Voják leknutím spadne na záda.
,,Co je?" zavolá na něj Thomas.
,,Co asi? Nekoukej a pojď mě krejt."

Dimitri obejde autobus na stranu s dveřmi a Thomas mu přispěchá na pomoc. Má připravené kladivo. Dimitri nakaženého koutkem oka pozoruje a přitom se snaží dveře rukama vypáčit. Hned, co se tak stane, se nakažený probere k životu a se vší prudkostí se na něj vrhne. Dimitri se včas nestihne ohnat po pušce a Thomas musí udeřit. Vymrští kladivo a to se zatne nakaženému do lebky takovým způsobem, že z autobusu dopadne přímo na Dimitriho.

,,Sakra! Jsem celej zasviněnej!" křikne Dimitri a odvalí ze sebe tělo. Jako malá holčička, která si uprdla na hřišti plném dětí běží ke svému batohu a vyndá z něho láhev vody, otevře ji a poleje si obličej.
,,Až budeš hotov s očistou, tak vyrazíme," zavolá na něj Thomas. ,,Klíčky jsem našel."