Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Ztracen v Pustině

Přidal LordeS dne 06.11.2013 17:26
#2

Jediné, co je na Pustině hezké je západ slunce. Vzduch se konečně ochladí a člověk pomalu zapomene, že je v té díře zvaná Pustina. Bůh tuto zemi již dávno opustil. Proč by jinak nechal lidstvo, aby se navzájem zničilo? Mocnější státy tehdejší doby se nejspíš začaly navzájem bombardovat, až došlo k totální apokalypse. Nebo za to mohl E-TEE.
Konec úvah, brzy nastane východ. Sebral jsem prázdnou bednu a šel směrem k provizornímu žebříku. Tedy k pár tyčím, které jsou přidělané ke stěně. Žebřík byl příjemný na dotek. Zatím je chladný a není tak rozpálený jako ve dne. To si člověk koleduje o popáleniny. Pomalu jsem lezl nahoru na střechu budovy, kde spí moji kamarádi. Položil jsem bednu na střechu a posadil se na ni. Podle oblohy bude východ každou chvilku. Pomaličku jsem si zapálil cigaretu a pozoroval východ slunce. Vzduch se pomalu oteploval. Vypadá to, že dneska bude zase horko. Zašátral jsem ve vestě a vytáhl poškrábané sluneční brýle. Našel jsem je v nějaké rozpadlé benzínce. Slunce už začalo pomalu pálit. Típl jsem cigaretu o střechu a pomalu slezl dolů z budovy. Bednu položil do stínu budovy a posadil se. Opřel jsem se o budovu a relaxoval. Možná i na chvilku usnul.
Z přemýšlení mě vyrušil hluk, který šel odněkud z budovy. Ze dveří vyšel Zak. Je to náš zásobovač. Zamířil k bednám se zásobami. Nejspíš si mne ani nevšiml.

Seděl jsem na prázdné bedně. V jedné ruce cigáro, v druhé pivko. Náš tábor se probouzel k životu. Pozoroval jsem vojáky, jak si oblékají výzbroj, čistí zbraně nebo jak se dožadují u zásobovacího důstojníka snídaně. Pomalu ke mně přišel ještě rozespalý Bill. Ale aspoň, že už byl vyzbrojen. Cestou se mračil na popruh svého zlehčeného Mimča, protože z něj dělalo otloukánka. M249 je trošku neskladná.
Usmál se na mě. Nebo že by to bylo na to pivo, ze kterého jsem se chystal napít?
,,Brýtro Géčko hoď po mě jedno“ povídá Bill.
,,No problémo, Amígo“ odpověděl jsem s úsměvem a sáhl vedle sebe do bedny pro další láhev a podal ji Billovi. On ji uchopil, otevřel a vypil skoro půl flašky na jeden zátah.
,, Miluju tuhle chuť po ránu“ dodal žertovně,, Tak jaká byla hlídka? Vypadáš nějak unaveně “ pokračoval.
,, Za to ty vypadáš po ránu jak vopičí prdel. No ležení na zemi bez cigára a pivka a musíš pořád hlídat okolí, znáš to, zábava jako vždy,“ odpovídám se smíchem.
Ozval se zvuk trubky. ,,NÁSTUP!! VY HOVADA LÍNÝ!!“ zařval kdosi. Zahodil jsem cigaretu, vrátil prázdnou láhev do bedny a rozběhl se na nástup. Bill mě následoval.
,,Pozor!“ rozkázal poručík Johnatan.
Během vteřiny se všichni seřadili a vyrovnali. Miloval jsem pohled na seřazené vojáky. Hned se každý cítí bezpečně.
,,Takže, máme tady problém. Rozvědka se spletla. Tady žádná základna není. Nachází se asi 100km SSV směrem, někde u Dunnhillu.“
Super, zase to někdo posral.
„Ovšem máme štěstí, že nám velitelství pošle pár Hummvee se střídáním tak alespoň nemusíme pěšky. Kdyby to záleželo na mně, hezky bych vás prohnal. Za půl hodiny sem dorazí, takže budou všichni zapnutý a zašněrovaný ať nemusíme na nikoho čekat. Sbalte výstroj do báglů a potraviny a standartní výbavu do beden- ty bereme sebou. Zbytek tu necháme pro ostatní. Rozchod!“ řekl kapitán Thurman.

Kapitán byl férový člověk. Jeden z mála důstojníků, kteří si na nic nehrají a snaží se, aby přežila celá jednotka. Ovšem do nás všech vyžaduje 100% výkon. Občas i víc.
Čas od času jej z nejvyššího velení posílají na důležité mise. Je to naprostý profesionál. Vypráví se o něm legenda.
Oba jeho rodiče pracovali ve městě. Otec sloužil u Bratrstva jako důstojník pěchoty. Matka zastávala administrativní práce na úřadě. Jako malý chlapec rád poslouchal otcovo vyprávění z akcí a obdivoval jeho trofeje. Matka s ním však měla jiné plány. V 16letech měl nastoupit na pozici písaře v Bratrstvu. Ale zlákala ho vojenská kariéra, a proto se upsal armádě. S jeho matkou a otcem to málem seklo. Ona znala ten strach, když doufala, že se jí manžel vrátí v pořádku domů. On byl ve skrytu duše na svého syna pyšný, že někdo z rodiny pokračuje ve vojenské historii. Ale svým nadšením by zklamal manželku. Slíbil jí, že se o něj postará a vycvičí ho. Tehdy malému Thurmanovi začal pekelný dril. Později zvládl základní výcvik a dostal na starost hlídání důležitých objektů. Ve volném čase studoval taktiku a vedení malých jednotek na nepřátelském území. Důstojnické zkoušky absolvoval na výbornou. Vysloužil si hodnost poručíka. Dostal malou jednotku, kterou si musel sám vycvičit. Jeho specialitou byly partizánské operace ,,Udeř, seber co můžeš a zmiz.'' Tyto akce byly dříve jedny z nejdůležitějších. „Jak chcete bránit osady a města, kde žije vaše rodina a přátelé, bez vybavení?“ Oblíbená slova jeho otce. Bylo všude dost banditů, takže o potíže nebyla nouze. Jeho výsledky byly dokonalé a ztráty minimální. Jednou byl v údolí u Moralesu přepaden ze zálohy. Podařilo se jim schovat za kameny. Byli naprosto obklíčeni. Pomalu přicházela panika. Kapitán si však zachoval chladnou hlavu.
Nájezdníci měli chatrnou výstroj a žádný výcvik. Kapitán dal několik rozkazů a zpoza kamene vyletělo několik dýmovnic na všechny strany. Ihned po zadýmení oblasti vyházeli granáty a díky infrahledu dostali všechny nepřátele. Podařilo se jim zvítězit beze ztrát. Tehdy za to dostal hodnost kapitána. Zůstal na základně vyučovat taktiku v bojových podmínkách. Od té doby pouze výjimečně vyráží s jednotkou do Pustiny splnit důležité mise z velení.

Vojáci si odešli sbalit věci a připravit se na vyzvednutí. Rozhlížel jsem se, abych našel Zaka. Byl to jeden z kuchařů, kteří uměli něco pořádného uvařit. Navíc je to náš duchovní otec. Kapitán mu občas říká Padre. Každopádně jeho jídlo chutná lépe než ty šlichty co dostáváme na základně. Pohyboval se u několika beden a uklízel proviant. Vyrazil jsem k němu.
,, Zdar Zaku, potřeboval bych něco směnit, co ty na to?“
,, Ah, nazdar Gerrete, co potřebuješ?“
,,Cigára a pár plátků sušeného masa, dám ti za to ňáký žvejky Wake Up.“
,, OK , tady jen ber.“
Podal jsem mu pár kousků žvýkací gumy zabalené do papírového obalu.
Tyhle ,,Wake Up“ žvejky vás dostanou na nohy, i když jste vyčerpáni k smrti. Patří k základní výbavě každého vojáka Bratrstva. Obzvlášť se hodí při tělesném výcviku nebo pro delší pochod.

Já měl vše hotovo, tak jsem jen čistil zbraň a doplňoval náboje do zásobníku. Bill měl také hotovo. Uklízel s dalšími vojáky věci do beden. Je o hlavu vyšší než ostatní a má sílu jako býk. Kdysi se dostal do přímého kontaktu s mutagenem, ale naštěstí se nám ihned povedlo účinky zarazit. I když, jsme se snažili, stejně ho to poznamenalo. Narostly mu svaly a o něco se zvětšil. Bohužel se o trochu snížilo i jeho IQ, ale stejně měl zatracené štěstí. Několik hlupáků to chtělo zkusit také, ale při mutaci jim popraskaly kosti a rozpadli se na změť kůže a masa. Ti, kteří to přežili, se zbláznili nebo jsme je museli zavraždit, aby neublížili nám ostatním. Utrpěli jsme ztráty na materiálu a protiradiačních lékách.
Prázdná místa v armádě jsme zaplnili novými rekruty. Díky domorodcům, kteří kdoví jak přežili, jsme měli stálý přísun nových vojáků. Dávali nám jídlo, vodu a stavební materiál. My je za to chránili před tou nejhorší stránkou Pustiny. Bandity a dalším radioaktivním svinstvem co se prohánělo po Pustině. I když přeživší domorodci byli hloupí a primitivní, nebáli se bojovat.
Pud sebezáchovy u těch silnějších, ty ostatní byli donuceni.

Koutkem oka jsem zahlédl seržanta, jak upravoval kulky do své záložní zbraně. Trhavá střela je příliš složitá věc než aby se používala ve velkém. Měli jsme nedostatek rtuti, díky níž je střela zákeřnější než dum-dum, protože po vniknutí do lidského těla exploduje jako malý granát. Jakmile vypálená střela vyrazí prudce vpřed, vrhne kapičku rtuti k zadní stěně své dutiny, jako náhlé zrychlení vozidla přitiskne pasažéra k sedadlu. Ale ve chvíli, kdy střela narazí na sval, chrupavku nebo kost, nastává náhlé zpomalení. Při něm se kapka rtuti vyřítí k ucpané přídi náboje. Ten roztrhne olověnou špičku a rozevře ji do všech stran. V tomto tvaru proniká projektil nervy a tkáněmi, takže je trhá, seká, krájí a posévá svými střepinami na ploše zvící malého talířku. Pokud zasáhne hlavu, neproletí ji, ale zdemoluje lebeční dutinu a rozpoutá v ní strašnou tlakovou energii, že se lebka rozpadne na kusy. Kdysi to bylo Ženevskou konvencí, nebo tak nějak se to jmenovalo, zakázáno z důvodu brutality, ale dnes je to jenom výhoda.

V dálce se zvedl oblak prachu. Že by další písečná bouře? Z dálky byl slyšet zvuk motorů jedoucí kolony aut. Je to hezký pocit, když se dostanete do problému a tihle chlapi pro vás přijedou. Z Hummvee začali vystupovat vojáci Bratrstva a začali se řadit do pozoru. Někteří z nich vypadají na pěkné zelenáče. Z předního vozidla vystoupil seržant Phill. Rázným pochodovým krokem došel ke kapitánovi a zasalutoval.
,,Pohov, seržante,“ řekl kapitán. ,,Byli po cestě nějaké nepříjemnosti?“
,,Ne pane, cesta byla klidná, nikoho jsme nepotkali.“
,,Dobrá, hned vyrazíme,“ zabručel kapitán a otočil se k nám.,, OK, naložte věci a vyrazíme.“ Během pár minut si nově příchozí vyndali svůj materiál z vozidel a my naložili své bedny.
Mezitím si kapitán pohovořil s nově příchozím důstojníkem, protože sgt Phill odjel s námi.
K čemu jsme se to upsali, že nás bylo potřeba tolik?

,, Jasper, Regan, Zak, Danny do prvního auta. Gerret, Bill, Thomas, Millwood do třetího.“ rychle rozkázal poručík Johnatan. On s kapitánem Thurmanem nastoupil do prostředního vozidla. Stísněný prostor a vydýchaný horký vzduch. To je to, co jsem zjistil po vstupu do vozidla. Alespoň, že bylo uvnitř vyčištěné.

Co nejpohodlněji jsem se usadil a usmál se na Billa.
,,Netlem se, bud rád že nemusíš pěšky,“ zabrblal podrážděně Bill.
Kdyby jen věděl, že jsem se smál tomu, že ta bedna piva byla v jiném voze. Bill usedl na sedátko a hmátl do své vesty. Vytáhl placatku a zhluboka se napil. Úsměv mi spadl, až to zadunělo. Ale nejspíš jsme přejeli přes kámen. Po několika minutách jsem vytáhl cigaretu a hledal zapalovač.
,, Žádné kouření “ řekl seržant Grey. Asi mne zahlédl ve zpětném zrcátku.
Zklamaně jsem uklidil cigaretu zpět. Začal jsem se docela nudit. Škoda, že to můj holopřehrávač před týdnem odnesl. Vyndal jsem z kapsy plátek sušeného masa a pomalu ho žvýkal. Doufám, že cesta nebude moc dlouhá, jinak tady asi zdechnu horkem a nudou. Možná bych si mohl začít psát deník. Kdybych alespoň věděl, kam jsem dal notes. Po několika kilometrech se z chraptivé vysílačky ozval hlas desátníka Regana.
,, Pane, máme vizuální kontakt. 12 hodina 300 metrů. Nevíme přesně co to je. Vypadá to jako velký nazelenalý kámen.“
,, Zastavit! “ rozkázal Thurmann.
Po chvilce čekání kapitán konečně promluvil do vysílačky.
,,Vypadá to nehybně, nic to asi nebude. Jedeme dál. Nasedat!“
Nejspíš to kontroloval dalekohledem.
Vozidla se pomalu rozjela. Pomalu jsme se přibližovali.
,, Do háje to to nemůžeme objet? Kvůli nějakému divnému kameni tolik šaškování... “ řekl jsem podrážděně Billovi.
Ten se jen pousmál a čučel dál z okýnka.
Vojín Danny se ihned přesunul ke střešnímu kulometu. Zbývalo několik desítek metrů. Matně jsem zaslechl, jak Thomas natáhl závěr. Možná to byla jenom halucinace. Taky se občas nevědomky připravuji na akci. Kdo dneska není paranoidní, je předem mrtvý.
Jsme několik metrů od kamene. Ten zatracenej šutr je jen o něco málo menší než náš Humvee.
Najednou se ten kámen zvedl.
,, Doprdele…“ pronesl s neskrývaným úžasem náš zdravotník Millwood. Obrovská hora masa se tyčila nad našimi auty. Připadal jsem si jako malý trpaslík, co se krčí před obrem.
,, Mutant!!! “ zakřičel kdosi.
,, Zpátky, ústup!“ rozkazoval okamžitě Thurmann.
Seržant Grey prudce zařadil zpátečku. Celý konvoj začal okamžitě couvat.
Danny neváhal a ihned se pokusil mutanta trošku pocuchat 50kou. Zjevně bez účinku. A to je zatracená ráže 50. S tou se dá prokuchat i náš Hummer.
Po pár sekundách střelby sáhl Danny k opasku pro granát. Bohužel, když vozidlo couvalo, vypadl mu z ruky a skutálel se po kapotě na zem. Mutant na něj bez rozmyslu stoupl. Noha mu nadskočila a to bylo vše. Ani pitomej granát mu neublížil. Mutant se rozpřáhl a jeho pěst vyrazila k prvnímu z našich aut. Ale jelikož se Humvve stále pohyboval, mutant zasáhl Dannyho. Zasáhl? Ten ohromný tlak Dannyho rozdělil na dvě části. Trup s dolními končetinami spadl zpět do Humvee mezi jeho posádku. Krev stříkala na všechny strany a potřísnila všechny přítomné.
,,Danny to dostal! Je na sračku!!“ řval panicky desátník Regan.
Jelikož se Zak začal hlasitě modlit, seržant Jasper se vyhoupl ke kulometu a začal střílet jako šílenec.
,,Chcípni, chcípni ty zasranej zmrde!!“ křičel vzteky seržant.
Mutant, překvapen svým úspěchem se prohnul v zádech a vítězně zařval. Toho využil poručík Johnatan. Vytáhl se do otvoru ve střeše k 50ce a hodil po nepříteli plazmový granát. Nikdy jsem
neviděl lepší hod. Trefil se mu přesně do úst. Asi po sekundě se mutantovi roztrhla hlava na kaši.
,,!@#%§fix jo!! Takhle se na ty svině musí!!“ křičel rozjařeně Bill a praštil mně přátelsky do ramene.
Měl jsem sto chutí mu dát pár facek. Jednak proto, že jsem se stále nemohl vzpamatovat z takové situace. I když uznávám, že patřičná radost byla na místě, ale kdo ví, jestli se poblíž neskrývá další z těch zrůd? Navíc jsem si vzpomněl na Billovu nehodu. Bylo mi těžko u srdce, když jsem si představil, že můj nejlepší kamarád mohl vypadat jako tahle hnusná zrůda.
Musíme jedině doufat, že jich tu není víc, protože už takhle jsme měli namále. Ve větším počtu by nás rozdupaly na kaši. Zak a Regan vystoupili z Humvee a naložili druhou půlku Dannyho. Reganovi ukáplo pár slz. Asi jej Zak trochu uklidnil, protože jim to netrvalo více jak minutu.
,, Pokračujeme v cestě.“ ozvalo se konečně z vysílačky. V duchu jsem kapitánovi děkoval, za to, že už konečně odjíždíme.

Vozidla se pomalu rozjela a mně se naskytl pohled na hnusnou břečku, která vytékala mutantovy z krku. Stačilo by, abych se jí na několik vteřin dotknul, a za pár dní můžu vypadat podobně. Konečný výsledek je individuální. Opravdu hnusná sračka.
Po několika kilometrech jsme se utábořili, abychom pohřbili mrtvé tělo vojína Dannyho. Poručík rozestavil hlídky několik desítek metrů kolem malého hrobu. Kapitán pronesl krátkou řeč nad hrobem a Dannyho vhodili jednoduše dovnitř. Obě dvě části. Několik chlapů se dalo do zasypávání hrobu. Zak se před ostatními začal modlit za mrtvého kamaráda. Ostatní také sklonili hlavy v soucitu nebo v tiché motlitbě. Pohřby nejsou nic pro mne. Stejně jednou všichni chcípnem, ale záleží jen na tom jak. Raději jsem se šel podívat, jak jsou na tom hlídky. U 50tky seděl Jasper. Pozdravil jsem ho letmým pokývnutím hlavy. Vypadal svěží. Z vozidla vycházelo slabounké světlo. Zadní dveře Humvve byly pootevřené. Nakoukl jsem dovnitř. Ovanul mě mrtvolný zápach.
Na podlaze zůstala kaluž krve a pár kousků vnitřností smíchaných s prázdnými nábojnicemi. Nezávidím člověku, co to bude uklízet. Ztěžka jsem se opřel o dveře a vyzvracel obsah žaludku. Opravdu chuťovka. Když jsem se narovnal, koutkem oka jsem zahlédl, jak se na mě Jasper šklebí. Nechápu, jak to může vydržet. Ten člověk je opravdu magor. Raději rychle odcházím zpátky k pohřebnímu obřadu. Zapaluji si cigaretu, abych se zbavil té hnusné chuti v ústech. Pohřeb pomalu končí. Máme ještě chvilku, než vyrazíme na cestu. Možná dojde i na ,,žvýkání“. Tento výraz pro jídlo jsme si s Billem přivlastnili. Kdysi jsem ho četl v nějaké knize a zalíbil se mi. Zahlídl jsem Regana, jak chvátá ke kapitánovi. Něco se děje.

Regan je náš radista. Osobní vysílačky jsou skoro všechny rozbité díky EMP výbuchu. Elektromagnetický puls, způsobený výbuchem atomové bomby a dalšími, vyřadí veškerou zapojenou elektroniku. Jemu se však jich pár podařilo sestavit z nalezených dílů a navázat spojení, s kterýmkoliv Humvee Bratrstva. Byl to inteligentní chlapík. Jistě to všichni známe. Brejličky, aktovka a podobné blbosti. I dnes se najdou lidé nosící oblek. Zastávají však důležité práce v nově vybudovaných městech jako například příděly potravin nebo výplaty pro dělníky. Regan si díky své znalosti elektrotechniky, vysloužil hodnost desátníka. Bohužel občas nezvládá krizové situace. V armádě nemá co dělat, ale potřebujeme ho. Navíc poslední dobou byl docela klid. Nějaká slabá potyčka ho nerozhodila tak jako ten dnešní incident.

Regan podal sluchátko kapitánovi. Kapitán chvilku mluvil do vysílačky. Jsem od nich daleko, takže nerozumím ani slovo. Náš velitel nejspíš dal poručíkovi rozkaz nás okamžitě svolat, protože Johnatan krátce hvízdl a zakroužil rukou kolem hlavy a ukázal ukazováčkem směrem k zemi. Všichni, kromě hlídek, jsme se ihned rozeběhli ke kapitánovi.
,,Hlídka viděla nedaleko od nás kouř, zdá se, že je z nějaké farmy. Půjdeme to prověřit.“ řekl kapitán.
,,Bill, Gerret, Regan a Zak zůstanou tady. Poručíku vy taky. My ostatní si vezmeme ty dva čisté Humvee, a zkontrolujeme to.“
Byl jsem naštvaný, že musím zůstat na místě a hlídat. Jako bych byl nějaký zelenáč. Ale raději jsem nedal na sobě nic znát. Muži se rozdělili a odjeli.
,,Regane k vysílačce. Gerrete, vemte si dalekohled a padejte na kopec.“
Poslechl jsem poručíka, a utíkal na kopec, abych měl dobrý rozhled na akci, i když nejspíš uvidím skoro kulový. Před vrcholem jsem vytáhl maskovací síť, položil batoh před sebe a přehodil maskovačku.
Pušku jsem položil napravo od sebe. Zaslechl jsem vzadu nějaký neurčitý zvuk. Díky zrcátku jsem se pomalu podíval za sebe. Naskytl se mi neuvěřitelný pohled.
Zak rozdával jídlo. Ti pitomý parchanti, mě pošlou na kopec a sami si dole žerou.
,, Zasraná práce.“ zaklel jsem si potichu pro sebe.
Mezitím naše druhá skupina zastavila pár set metrů před farmou. Nebo to alespoň tak vypadá, protože zvířený prach a písek pomalu ustává. Z jednoho Humvee vystupuje postava a plíží se za kámen. Nejspíš to bude Thomas se svou odstřelovací puškou. Humvee pokračoval dál až k farmě. Bohužel vidím jen střechu jedné z budov. Výbuch. Jedno vozidlo vyletělo do vzduchu.
Oni tam snad mají RPG!
Natáhl jsem ruku po své pušce.
Nebyla tam.
Otočil jsem se, abych se rozhlédl a podal ostatním zprávu. Nikoho, kromě Humvee jsem neviděl. Urychleně jsem naházel věci zpět do batohu a utíkal dolu. Dostal jsem velmi nepříjemný pocit, že se něco stalo i tady. Zahlédl jsem armádní boty napůl schované za vozidlem. Někdo tam ležel. Vyndal jsem svou záložní 9mm pistoli a utíkal k autu. Zpoza jednoho kamene vyskočila otrhaná postava a udeřila mne pažbou mé pušky do hlavy. Zatměl se mi zrak. Skácel jsem se k zemi a ztratil vědomí.

Upravil/a LordeS dne 29.03.2014 10:39