---

Adrian_S:
Začal jsi ukusovat jídla. Veskim se hned také dal do svojí snídaně a okolí si moc nevšímal, nebo ho dokonce přímo ignoroval. Pouze zvedl hlavu, když jsi projevil obavy o vojáky v utajení. "Neboj se, naše armády jsou tvořeny pouze xarasiany. Na to jsou naši moc hrdí, aby mezi sebe pustili jinou rasu. Upřímně, když se na některé jedince koukám, tak si říkám že je to jen dobře." Podotkl a podíval se na rytíře v chitinové zbroji, který se zrovna odebírá nahoru po schodech k pokojům.
Vrátil jsi se ke snídani a během chviličky jí dojedl. Sice to nebylo až tak mnoho, ale najedl jsi se do sytosti. Po tvém předchozím cestování a skrývání nejsi zvyklý jíst velké množství jídla najednou, takže se citíš i dost najedený. Svojí snídani jsi dokončil pořádným lokem vlahé vody, která ti v tuto chvíli udělala rozhodně mnohem lépe, než nějaký alkohol. Trojice rytířů se stále tiše o něčem baví, nejspíš o taktice na nějaké monstrum, o kterém jim řekl hostinský, nebo o něčem jiném. Všiml sis že si jeden z nich skryl pod zbroj ten papír, co dostal od majitele hospody a udělal při tom velice chmurný výraz.

Aurelius:
Kabát s tvým původem nemá nic společného, pouze má barvu zeleně při prvních dnech jara. Natáhl ses pro dva kusy oblečení ležící na samém dně skříně a vytáhl je ven. Rukavice jsou sice trochu zaprášené, ale jinak vypadají kvalitně a funkčně, dokonce ani molové si na ně netroufli, nebo nestihli troufnout. Už zpočátku bylo vidět, že asi nejsou úplně stvořeny na ochranu proti zimě, ale vždy je lepší mít něco, než nic. Jsou to celkem slabě vrstvené tkaninovo-koženné prstové rukavice, bez známek poškození, ale zaprášené. Po rychlém oprášení a očištění jsi zjistil i jejich barvu, jsou černé.
V hospodě ses postavil k pultu, jelikož tam nemají momentálně žádné přistavěné židle k sezení. Po tvém poděkování k tobě okamžitě hostinský vzhlédl od hadříku a korbelů a začal ti věnovat svojí pozornost. Začal jsi popisovat dceru Mluvčího, kterou jsi viděl na obraze a hostinský jen mlčky zamyšleně poslouchal, až dokončíš popis. Jeho tvář zůstala neměnná a zamyšlená, ale po vyslovení jejího jména sis možná všiml nepatrného cuknutí v koutku jeho úst, bylo tak rychlé že sis ho ztěží povšiml. Nakonec hostinský jen pokrčil rameny a vrátil se k čištění korbelů se slovy. "Prošlo tu mnoho lidí, elfku bych si snad ale zapamatoval, vašeho druhu tu na Ledových Pláních až tolik není. Raději se obráťte na mágy, ti vědí mnoho věcí." Odpověděl ti nenuceně a tobě začalo vrtat hlavou to nepatrnné cuknutí. Buďto říká pravdu, nebo to je celkem zkušený lhář.

Matthew:
Bohužel, minci stihl vzít hned, co jsi jí položil na pult. (Nemyslel jsem, že je nutné to psát, ale už předtím jsem ti z inventáře onen stříbrňák odebral, omlouvám se.) Otočil jsi se ke schodům a ještě než jsi do nich začal stoupat, věnoval jsi letmý pohled na hospodu. U stolu stále hoduje dvojice xarasianů, přičemž ten mladší tě chvilkově nedůvěřivě pozoruje. Trojice tvých zachránců stále diskutuje u pultu nad nějakou listinou s několika panáky alkoholu, zatímco hostinský se taktéž vrátil k pultu. Hbitě jsi vylezl schody do části hostince s pokoji a zamířil k tomu, který ti předtím označil hostinský. Zabušil jsi na dveře a po chvíli se zpoza dveří ozvalo nabručeným a rozespalým hlasem. "Kdo mě zatraceně budí?! Tohle je hostinec! Ne žádná podělaná armáda!" Hned po onom proslovu následovala nějaká rána, doprovázená hlasitými dunivými kroky. "Chvilku počkej, ať seš kdokoliv! Ale jestli si ze mě děláte srandu, tak uvidíte!" Zaznělo zpoza dveří následované jen krátkým tichem. Najednou se prudce otevřely dveře a málem tě praštily. "Co chceš?" Naštvaně zabručel a rozespale si tě prohlédl. Je to muž, člověk s krátkým strništěm a s krátkými světlými vlasy. Je štíhlý, což není pro jeho profesi moc zvláštní, pokud tedy opravdu cestuje a kreslí mapy. Momentálně je oblečen do přiléhavé nedopnuté šedé košile a světlých kalhot, nejspíše jeho noční set.