The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal Diego dne 22.04.2013 19:51

Tohle je příběh, který jsem psal ještě před příběhem Hlas Anglie, ale to už jsem dříve mnohokrát psal.
Tak uvidíme jestli se to někomu bude líbit, aby to mělo cenu pokračovat.

Je to mladém muži, plném ideálů, elánu, ale vpodstatě nemá žádný velký cíl. Vlastně jeden, uživit se a to všemi možnými způsoby.
Na rovinu, je to zloděj zlodějská, jenž se neštítí ničeho. A protože je to strašpytel, nerad je blízko nějakému sebemenšímu nebezpečí.

Více se dozvíte v textu, který o něm vypovídá skoro vše...

Hezké čtení

....................

Sabotér

Tak, právě jsem vylezl konečně na svobodu z londýnského vězení. Strávil jsem v něm osmnáct měsíců a musím říct, že mohu být rád, že mě zavřeli jen za těch pár krádeží. Kdyby věděli o všech mých aktivitách, vylezl bych asi až za třicet let, jestli vůbec.

Narodil jsem se zde, v Londýně roku 1747. Jmenuji se Martin Graham James.
Vyrostl jsem se na ulici, z toho také vyplynulo mé "zaměstnání". Za pár týdnů mi bude 23 let, bude to přesně 31. prosince kdy se slaví příchod nového roku a já myslím, že je čas jít o dům dál, to je ten milník, který jsem asi potřeboval k odhodlání. Je čas jít pryč z Velké Británie, Evropy, za velkou louži, tam jistě najdu nový smysl života.

V posledním měsíci než mne pustily, mě popadla myšlenka psát svůj život do deníku. Ačkoli jsem toho zatím moc nezažil, tedy kromě krádeží drobných či středně velkých věcí, které se vlezly do pytle, ale chystám se na cestu. Na které jak doufám zažiju vzrušující dobrodružství. Nakradl jsem si dost a proto mám dostatek peněz na cestu. Sice jsem musel chtě nechtě prozradit, kde mám své skrýše, jednu jsem přeci jen neprozradil. V ní mám schované věci, které jsou drahé a byla by škoda se jich vzdát jen kvůli mučení. Mám v ní i pár věcí, které pro mě mají sentimentální hodnotu a těch se rozhodně nevzdám.

Má první starost byla ta, že jsem si musel obstarat nějaké penízky na jídlo a pití. Vyrazil jsem na malé náměstí, kde by se mohlo dát okrást pár dobrých lidí... já jim říkám "dárci". Mé obratné ruce tohle ovládaly už od šesti let, takže to pro mě nebyl problém.

Obral jsem v davu tři lidi a řekl jsem si, že už to prozatím stačí. Teď jsem chtěl najít nějaký nocleh, jelikož můj domov je na ulici, takže nepotřebuji žádný přepych.

Kapitola 1

Tabák, rum, dlažba...

Po necelé hodince hledání, jsem našel jednu hospůdku v takové zatuchlé uličce. Sice to nevypadalo zrovna nějak vábně, ale lepší než nic, aspoň to bude levné. Jakmile jsem šáhl na kliku, vyřítili se ze dveří dva urostlí chlapíci, kteří zrovna vyhazovaly opilce ven na dlažbu. Čuměl jsem na toho opilce, byl celý pomlácený, ale hlavně ožralý a co horšího, smrděl jak bolavá noha. "Budeš tam tak stát nebo se jdeš napít, srágoro!?" řekl jeden z těch mamlasů. Neřekl jsem raději nic a vešel, protože nechci skončit na dlažbě, jako ta ztracená existence ležící na zemi. Asi viděli můj mírný strach na mých očích, ale co už nadělám, jsou velcí a silní, třeba taky jednou takový budu.

Sedl jsem si k baru, nikdo u něj neseděl jen další ožrala, zralý na vyhazov. "Jestli budeš dělat vyrvál, skončíš jako ten somrák!" řekl zvýšeným hlasem hostinský. Přikývl jsem a objednal si u něj panáka. Když mi jej nalil, zeptal jsem se jestli má volný pokoj. "Chlapeček by rád pokojíček? A má milostpán čím platit?" ptal se poněkud naštvaný hostinský. Ihned jsem vytáhl měšec a ukázal mu peníze, ihned na něm bylo znát, jak mu zajiskřilo v očích. Poté jsem do sebe kopl toho panáka a objednal si dalšího. Hostinský byl v mžiku zpět s další rundou. Zeptal jsem se ho kdo jsou ti dva velcí chlápci. "To jsou mí nejvěrnější štamgasti, kteří mi jako protislužbu "vyklízejí" hospodu od žebráků, jako ten co leží venku." Jen jsem na něj s trochu fascinovaným výrazem koukl a hned potom do sebe kopl dalšího "prcka", na uklidnění.

Objednal jsem si dalšího a zároveň i pokoj. Donesl mi dalšího panáka a já ho opět do sebe kopl. Když jsem se otočil kolem dokola, spatřil jsem, jak na mě celá hospoda čumí, jak tady chlastám. Jen jsem protočil očima dokola a otočil se zpět k baru. Požádal jsem hostinského, aby mi ukázal můj pokoj, protože venku se začínalo stmívat, ani jsem si nevšiml, jak ten čas při pití letí. Šli jsme po rozvrzaných schodech do druhého patra, kde ukázal na prostřední z celkem tří pokojů. "Máš tam postel, stůl, židli a pár hadrů na věšáku, jestli něco zmizne, podám si tě!" řekl hostinský. Přikývl jsem hlavou a vkročil do pokoje, zamkl jsem za sebou, protože nepotřebuju, aby mě někdo otravoval.

Sedl jsem si ke stolu, zapálil svíčku a začal psát můj plán. Plán na cestu do Nového světa, o které sice vím pramálo, ale až se tam dostanu nebudou se stačit divit a já zase uslyším starou známou hlášku "kde mám peníze?!". Holt je to mé povolání a já se musím za něco najíst a napít.

Takže můj plán, ráno jít pro obsah skrýše, sehnat nějaké kvalitní oblečení, koupit rum, pár doutníků se také bude hodit a pak už jen najdu nějakou loď, na které dopluju do Nového světa, podplácet je dneska běžné, takže většina kapitánů uvítá nějaké to zlato v kapse.

Upravil/a Diego dne 28.04.2013 17:01