Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Sabotér

Přidal Diego dne 30.04.2013 21:21
#17


Zde je další díl, na který jsem pyšný, jelikož je napsaný přesně tak, jak jsem chtěl. Žádné ústupky, žádné změny, nic z mého původního plánu se nezměnilo(naštěstí)... a za to jsem rád.
Teď je na Vás čtenářích, zda tohle taky oceníte.

Lehké přiblížení příštího dílu, pár slovy- objeví se námořní bitva a Martin G. J. najde spřízněnou duši...




Mimochodem, otázka stále platí.



Kapitola 5 - Plavba, historie, splněný sen, ...

"Mít tak vítr v zádech"

Včera uplynul teprve týden mé plavby a počasí si z nás doteď dělalo hračku na hraní. Silný vítr střídala bouře s mohutným deštěm, to už jsem musel i já pomoci s vyléváním vody z paluby. Musím přiznat, že jsem takovou plavbu nečekal, můj optimismus už nebyl takový, jaký byl když jsem žil v Londýně. Ač jsem neměl dostatek optimismu a dobré nálady, jako vždy, nudné chvíle jsem přečkal povídáním si z kapitánem o historii Ameriky, ale hlavně o současné situaci, kterou kapitán nazýval "protivné ticho před bouří". Bylo mu líto, že situace spěje k válce, protože bitvy se nepovedou daleko od měst a vesnic, budou probíhat v ulicích měst, vesnic i mnoho farem a statků bude buďto vypáleno nebo násilně obsazeno. Ačkoli sám chce svobodu všem lidem, krveprolitím se toho domoci nechce....

Plavba by měla, podle kapitánových předpovědí, trvat už "jen" čtrnáct až šestnáct dní. On říkal jen, ale já si v duchu říkal "co tady budu dělat?". A podle mých výpočtů, při doplutí do Bostonu mi bude právě třiadvacet. Jen mě mrzí, že tam dorazím v zimě, všude sníh a zima až tuhne krev v žilách.

...

Máme za sebou další týden plavby a já se neustále dozvídám více a více o Americe. Všechno si píšu do deníku, abych se mohl lépe v Americe orientovat a věděl toho co nejvíce. Po druhém týdnu, nám počasí začalo přát, slunce svítilo, vítr jsme měli v "zádech", tudíž se plulo krásně a hlavně rychleji. Když zrovna některé ženy neměli žádnou práci na lodi, zpovídali mě, jak jsem žil a jakto že mám tolik bohatství. Já mám takové pravidlo, "ber nepotřebným, potřebným nikdy" a tohle ctím, do puntíku (smích). Chudým neberu a za tuhle větu mě ženy obdivovaly a chválily. Ale když si vezmu, že jsem byl obklopen šesti překrásnými ženami s velkými výstřihy, které mě obdivují, nejednou mě napadla myšlenka na "menší" povyražení... (smích)

Pak se ptali, proč cestuji do Ameriky a nezůstanu v Anglii. Řekl jsem jim, že... "Rodiče jsem nepoznal, život mě naučil mnoho o tom, jak přežít a tak jsem usoudil, že mě v Anglii nic nedrží a je čas prozkoumat i nějaké jiné místo, třeba Ameriku." No, musím říct, že jsem jim doslova učaroval a teď by mi splnily každé mé přání....
Pokládaly mi neustále další a další otázky, ale pak je vyrušil kapitán, že se mají vrátit ke svým povinnostem.
Kapitán následně ke mě přišel a pravil "Chlapče, tys těm mejm holkám doslova zamotal hlavu! (smích) Já jsem se na to jen zasmál a možná i zčervenal. Začal mi vykládat o tom, že tuhle práci provozuje už od francouzsko-indiánské války, ve které bojoval a nerad na to období vzpomíná.... Nejradši by se usadil v Bostonu nebo si někde v přírodě v přírodě založil usedlost a žil počestným a klidným životem.
Ale prý ještě nemá dostatek peněz, aby si tu usedlost založil. V tom mě něco "trklo" v hlavě, "co kdybych mu s mým jměním pomohl založit usedlost."
Měl bych kde složit hlavu, při mém zkoumání okolí a "vydělávání" peněz na horší časy a navíc by to bylo moje.

Nedalo mi to a zeptal jsem se ho, co na to říká "Kapitáne, co byste řekl tomu, kdybych Vám pomohl tento sen uskutečnit?". On na to "Řekl bych, že jsi buď naprostý blázen nebo ten nejčestnější a nejnatvrdlejší člověk na moři. A teď se Tě zeptám já, důvěřuješ mi natolik, abys svěřil tolik peněz člověku, kterého znáš jen pár týdnů, na splnění jeho pošetilého snu?" odpověděl mi otázkou.

"Ano, ač se Vám to může zdát divné a překvapivé, za svůj dosavadní a krátký život, jsem se naučil poznat na člověku jeho povahu a i to, zda mu mohu věřit. Věřte nebo ne, i já budu rád, když budu mít kde spát. A jelikož se v Americe hodlám usadit natrvalo, není důvod nezaložit společnou Usedlost. Vždyť můžeme těžit nerosty, dřevo, vyrábět a pěstovat spoustu věcí... Tak co? Plácneme si?"
řekl jsem mu můj jedinný plán na rovinu.

"Chlapče, udělals ze starýho Jima nejšťastnějšího člověka na širém moři, opravdu..." jen co to dopověděl, mne objal a zářil štěstím. Těžko uvěřit, že takový typ chlapa, jenž brázdí tyhle vody léta a má zažitou i krvavou řež, se dokáže takhle radovat...
Uvidíme, zda i já budu šťastný v novém světě a hlavně ve svém budoucím domově...

Upravil/a Diego dne 30.04.2013 21:22