Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Sabotér

Přidal Diego dne 27.04.2013 10:51
#15

Tady je další díl, jenž započne plavbu, nadějemi naplněného Martina G. J.

Otázka z předchozího dílu stále platí.






............



Kapitola 4 - Kapitán, ženy, štěstí....

Po pár hodinkách jsem konečně došel k mému cíli a v přístavu kotvila jedna loď, která by mne mohla dopravit do velkého přístavu. Zrovna tam nastupovaly cestující, jenž, jak jsem po chvilce zjistil měli namířeno taky do velkého přístavu.
Nastoupil jsem, zaplatil si to nejdražší místo a šel se posadit.
Když jsme odplouvaly zrovna se začalo pomaloučku stmívat, protože ta krásná žlutá koule začala zapadat.

Ráno...

Bylo pozdní ráno a já konečně spatřil onen slavný velký přístav. Byl to jednoduše nádhera, přímo dechberoucí pohled pro člověka, který tohle nikdy nespatřil, úžasné. V přístavu kotilo mnoho lodí, ale většina nebyla k mání, jelikož tam byli buď vojáci nebo nevraživí blbci, kteří asi nechtěli trochu zbohatnout. Pak jsem uviděl jednu zajímavě vypadající loď, byla na druhém konci přístavu, ale vypadala fakt "zajímavě". Když jsem přišel k ní, její kapitán se zrovna hádal s nějakým obchodníkem, že nedostal řádně zaplaceno za jemu poskytnuté služby. Kapitánova loď byla... no, řekněme, že byla jen podivná, protože jestli jsem dobře viděl, tak na palubě nebyl žádný jiný muž, kromě kapitána, jinak samé ženy, oděny do až moc provokujících šatů. Já ucítil příležitost....

Přistoupil jsem k obchodníkovi a kapitánovi, který zrovna něco důrazně vysvětloval obchodníkovi. Oba dva se na mě podívali, kapitán nasraný od hlavy až k patě, obchodník jen překvapeně čuměl. "Já vím, jsem pěkný..."(smích) řekl jsem si. Položil jsem pytel na zem a sáhl do něj pro něco blýskavého. Vytáhl jsem zlatý náhrdelník a podal jej kapitánovi. Pak jsem do pytle sáhl znovu a vytáhl dva zlaté prsteny, podal jsem je obchodníkovi. Jakmile jsem je předal, řekl jsem "tak, teď jsou vaše spory urovnány". Ti dva si podaly ruce a obchodník se rázem vypařil, jak pára nad hrncem, asi byl překvapen.
Kapitán ke mě začal promlouvat "Proč jste to udělal? A kdo vlastně jste?" otázal se.
"Jmenuji se Martin Graham James, pocházím z Londýna a hledám loď." odpověděl jsem mu. "A kam chcete plout pane Grahame?" ptal se.
"Do Ameriky" řekl jsem .
"Do Ameriky, jo? Tak to jste tady správně pane! Já a mé holky cestujeme neustále od tohoto přístavu do Bostonského a nazpátek, jsme neustále v pohybu." řekl mi s úsměvem.
"Co to znamená holky?" ptal jsem se. "Na palubě jsem jedinný muž, holky u mě znamená lehké ženy, nebo jak říkají lidé z vyšších vrstev ženy špatných mravům, ale to není moc pěkné. Tak, jak se rozhodnete, poplujete s námi nebo si počkáte raději na jinou loď?" zeptal se podbízivě.

Ani chvilku jsme neváhal a řekl "Vytáhněte plachty vyrážíme! Vzhůru do Bostnu!". Kapitán mě s radostí poplácal po zádech, asi byl rád, že si konečně může při plavbě pokecat i s mužem.

Vyplutí.....

Když ženské odnesly poslední zásoby, vyrazily jsme. Já měl radost, že konečně spatřím Nový svět, zemi mnoha možností. Ještě naposledy jsem se otočil směrem k Anglii, abych se rozloučil, navěky. S vítrem foukajícím do mých očí, jsem se nepřestával dívat na přístav, dokud se neztratil v nekonečné mlze... Dokonce mi ukápla slzička, nečekal jsem, že mě odplutí z Anglie tolik zabolí.
Náhle ke mě přišel kapitán " Poprvé na moři?" ptal se. "Ano, jen jsem se loučil s Anglií." odpověděl jsem. "To jste nemusel, v Americe za pár měsíců nejspíš vypukne válka, britové nebo-li červenokabátníci, jak jim mnoho lidí říká, nejsou na několika místech zrovna vítaní. Však cesta je dlouhá a můžu Vám povyprávět, jak to tam teď funguje." řekl a opět mne poplácal po zádech a šel zpátky ke kormidlu.
Napadlo mě, zda to byl dobrý nápad, opustit Anglii a usadit se v Novém světě. "Když se tam bude válčit, tak proč tam lezu?" říkal jsem si v duchu. Nevěděl jsem doteď, že se tam děje něco takového, možná kdyby ano, tak bych ani nikam necestoval. Ale už se stalo...

Upravil/a Diego dne 27.04.2013 16:32