Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Sabotér

Přidal Diego dne 24.04.2013 21:55
#11

Tento díl lehce poukazuje na to, že "prachy dělaj člověka."


Snad se Vám bude líbit i tenhle díl a budete spokojeni.
Snažím se do toho zaplést i trochu srandy, tak snad se mi to zatím daří.


Chci se zeptat, pár lidí se mě tázalo, zda-li to bude mít něco společného s třetím dílem AC. Líbilo by se to někomu?







Kapitola 3 - Chamtivec, sluha, vlezdoprdelka....


Tak, právě jsem přišel na náměstí londýnské a mne popadla ta hrozná představa na to, že budu muset něco, pro jednou, kupovat. Inu, nechtělo se mi do onoho obchodu, ale budiž, tady s kradením končím, už mě tu moc dobře znají, ale v Novém světě se bude krást osamělé cestující náramně (smích).

Vešel jsem do obchodu, byl určený hlavně pro zámožné lidi, takzvané skrblíky. Jak já je nemám rád, berou lidem i když sami mají dostatek. Ale co, seru na ně, já jsem přece bohatší a budu i víc, jestli se mi bude dařit. Prodavač se svým sluhou, který zrovna obstarával jednoho skrblíka, se na mě divně díval. Sakra, já vím, že jsem hezký, ale že by až tak moc a líbil se chlapům? (smích)

Když jsem se trochu a asi moc zasmál, prodavač na mě zakřičel doslova "Vypadni žebráku! Tady nemáš co dělat! Jinak zavolám vojáky!" Jakmile to dořekl, sáhl jsem do pytle a vytáhl dva zlaté prsteny. Musím říct, že se prodavačovi až ohnivě zajiskřilo v očích a najednou promluvil "Co si budete přát mladý pane? Omluvte mé chování, věčne sem chodí všelijací pobudové, ale když jste přišel vy, ihned jsem si uvědomil, že to vy jistě nejste. Tak, co to bude?" pravil prodavač podbízivě. "Chci nějaký drahý a nóbl oblek, protože se chystám na jednu snobskou slavnost a nechci vypadat, jako žebrák. Platit budu zlatem." oznámil jsem můj požadavek. "Jistě pane, hned to bude." řekl jen. A hned na to pobídl sluhu, aby mne obsloužil, ten ke mě přiběhl, jak splašený pes a začal si mě přeměřovat. Při jeho měření, jsem si všiml jedné skutečnosti, která se týkala mě. Ten zákazník, který už byl v obchodě, když jsem tam přišel, se na mě nenápadně díval. Jakmile spatřil, jak se na něj dívám, ihned odvrátil zrak...

Možná se mu zdálo divné, že tulák jako já, má plný pytel zlata a stříbra, ale ať mi políbí mou špinavou prdel, já se klidně ohnu (smích). Služebníček měl doměřeno a už mi jeho pán nesl honosně a draze vypadající oblek, i s botami.
Sluha mi pomohl jej obléct a jeho šéf se mě ptal jak se v něm cítím. "Skvěle, příteli" odvětil jsem. Prodavač vypadal spokojeně, sluha moc ne, protože určitě z toho zlata, kterým zaplatím nedostane ani ždibec. Ještě jsem se ptal, zda-li tu nemá na výběr nějaký klobouk. "Ale beze všeho pane, už vím který by Vám mohl padnout do oka." řekl a šel pro onen klobouk. Když mi jej donesl, nasadil jsem si ho na hlavu a já se cítil lépe, padl mi jak ušitý, ale všiml jsem si nějaké nášivky, jenž zněla "William". "Pane, čí to byl klobouk?" optal jsem se prodavače. "Jeho výrobu i nášivku si tu před lety objednal jeden podivín, ale ještě si ho nevyzvedl. Myslím, že už ho nepotřebuje." odvětil mi. Klobouk to byl přeci jen krásný, tmavě modré barvy, s koženým nádechem, perfektně ladil s mým oblekem a kalhotami, jež byly také tmavě modré, akorát s příměsí černé. Boty byly černé, jako uhel, ale jen barvou, naštěstí.

Teď jsem byl s nákupem nadmíru spokojený a proto jsem prodavači náležitě zaplatil, za jeho služby. Dal jsem mu dva stříbrné náhrdelníky a pět zlatých prstenů. Až mu zářily oči štěstím, když je svíral v těch svých chamtivých rukách. Během placení odešel onen chlápek, který na mě divně koukal, bez nákupu. Asi se mu nic nelíbilo nebo někdo, ale ať si táhne, já mám teď oblek, bohatství a jsem krůček od Nového světa. Patřičně jsem se rozloučil s prodavačem mým pozdravem "Sbohem", přiněmž si vždy potichu řeknu ještě "navždy". Vyšel jsem před obchod a namířil si to k přístavu u řeky, naší hrdé Temži.







Upravil/a Diego dne 24.04.2013 21:54