Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Příběhy Dávnozemě

Přidal Ligos dne 12.06.2013 07:29
#30

Neblahý osud


Snad za to může síla Čarodova daru, kterou lidská mysl nebyla schopna plně pojmout, snad moc, kterou získali, jim zakalila zdravý úsudek. Tak jako tak, po odchodu Čaroda z Dávnozemě se z Divotvůrců stali zádumčiví a mrzutí lidé, kteří se ostatním stranili.
Říká se, že v očích bohů je jeden lidský věk jako pouhý okamžik. Možná proto potrestal První svého bratra až po mnoha letech. Anebo to byl snad záměr? Chtěl Prvoprobuzený, aby se věci vyvíjely takto? To ví jen on sám.
Čarod svůj trest přijal s pokorou a nyní bloudí věčnou temnotou. Kněží říkají, že v temnotě není sám. Prý je tam s dušemi hříšných, které Torad, bůh smrti a posmrtného života, nepřijal pro jejich špatnost do Překrásných síní v Prázdnotě.
Divotvůrci prosili Prvního, aby se nad jejich mocným učitelem smiloval a navrátil ho ke Světlu, ale vládce bohů je nevyslyšel.
Tělesná schránka Čarodova, uložená v podzemí jeho chrámu v Arumě, se již dávno rozpadla v prach a nezbylo nic, než vzpomínky. I když krom nich přece jen ještě něco zůstalo. Mocné tajemství, které znají jen sami Divotvůrci.
Vždyť jak je možné, že i po mnoha staletích, co se v Arumě zjevil bůh moudrosti, chodí po Dávnozemi noví a noví Divotvůrci? Nepředával snad Čarod dar magie prostřednictvím své berle? Ta však byla pohřbena s ním a zpráchnivěla, jako všechno ostatní, s Čarodem spojené.
Učenci se dodnes přou, jak je tohle možné. Někteří říkají, že Dávní, mající správné předpoklady, se již s Čarodovým darem narodí. Jiní si myslí, že Divotvůrci sami mohou předat dar tomu, koho uznají za vhodného. Další jsou toho názoru, že Čarodova hůl se přece jen nerozpadla v prach, ale že Divotvůrci ji v tajnosti uchovávají a díky ní mohou dar předávat.
V dobách, kdy já, Sendivoj, šestistý šedesátý třetí kronikář Arumský, zaznamenávám tento text, je Divotvůrců daleko méně, než v časech minulých. Jsou obávaní pro svoji moc, i když je stále na některých místech vyhledávají, aby pomohli tam, kde je tomu opravdu zapotřebí. Dodnes tito „čarodějové“, jak si sami říkají, nosí po vzoru svého boha dlouhá roucha a nechávají si narůst plnovous. Žijí osamoceně, daleko od ostatních a ani sami sebe již nevyhledávají. Ba i Velký chrám Čarodův přestali navštěvovat a kdyby jej církev Prvoprobuzeného nezasvětila vládci bohů, rozpadl by se spolu s ostatky jejich učitele.
Je známo, že Divotvůrci zanevřeli na Prvního, neboť nevyslyšel jejich proseb a nepřijal obětí, nýbrž nechal Čaroda bloudit v temnotách. Proto dnes, kdy Prvoprobuzenému oprávněně náleží největší úcta, nejsou čarodějové příliš v oblibě mezi Dávnými, pokorně se modlícími k vládci bohů.
Jak voda ve Stříbrném potoku ubíhala, nevraživost k Divotvůrcům rostla. Obzvláště na Středu, kde je víra v Prvního stavěna nad všechny ostatní. Zbyl-li v nějakém sídle Dávných ještě nějaký čaroděj, byl místními vyhnán pro jeho nevíru.
Divotvůrci svůj osud přijali s pokorou, dle učení jejich božského mistra. Mlčky a bez obrany se uchýlili do ústraní a dnes se o nich mluví pouze šeptem a mnoho se o nich neví. Sic se stále mnohde připomíná jejich tehdejší sláva, doba jejich vlády nad Dávnozemí pominula.
Těžko v pár řádcích vylíčit, jak cítil se lid v našich dobách a jaké rozporuplné pocity měl. Snad napovědět může opis dopisu, který mi byl laskavě zapůjčen z Arumských klášterních archívů. Dopis byl napsán jistým představeným církve Prvoprobuzeného, avšak nikdy nebyl odeslán adresátovi:

Velectěnému prelátu Komydusovi, opatu církve Prvoprobuzeného v Arumě.

Vážený preláte!
Upřímně doufám, že i přes veškeré povinnosti své, najdeš si čas na přečtení těchto pár řádků.
Velmi si vážíme tvé pomoci, které se klášteru na Šedé skále dostává. Obzvláště vděčni jsme za ochranu, kterou nám poskytují rytíři řádu. Kdykoliv vidím symbol otevřeného svatého oka na železné hrudi těchto mužů, vím, že nebezpečenství nám nehrozí.
Díky Tisíceru, že Seveřané útočí pouze v malých skupinkách, a tak je snadné je zarazit dřív, než napáchají větších škod. Je pravdou, že u nás na Středu je těch útoků poněkud více, proto jsme vděčni za jakoukoliv pomoc.
Tím se dostávám k jádru věci. V naší malé osadě žil jistý muž, jménem Mordyr. Všichni vědí, že byl jeden z Divotvůrců. Ale tento, vážený preláte, byl plně oddán Prvoprobuzenému a pravidelně mu odváděl oběti a účastnil se bohoslužeb. Spoluobčanům pomáhal jak dobrými radami, tak magií. Nerouhal se proti vládci bohů, jako ostatní Divotvůrci, ale chválil ho, kde jen mohl.
Vím, že jsi měl své důvody, když jsi ho nechal zadržet biřici. Přesto doufám, že ve své velkorysosti ho propustíš a navrátíš do Šedé skály.
V žádném případě se nechci zastávat čarodějů, ale nejsou snad oni sami také kněžími, jako jsme my? Jejich bůh sice bloudí temnotami, leč ten náš je jeho bratr. A vše podstatné, co nyní víme o Tisíceru a Dávnozemi, víme od boha moudrosti, který se před dávnými časy zjevil na Jihu. Bez něho bychom dnes nevěděli o Prvním, ani o Posledním, ani o Femě a Monovi, tvůrcích Dávných.
Vyslechni prosím prosby nejen mé, ale i ostatních občanů Šedé skály. Propusť Mordyra na svobodu, vždyť ničeho zlého se nedopustil.
Nechť První nad tebou stále bdí!
Podepsán Lobordus, představený kláštera Prvoprobuzeného v Šedé skále.


Budiž tento dopis důkazem, že ne všude Dávní opovrhovali Divotvůrci. Ale nezapomínejme, že takovéto výjimky pouze potvrzovaly pravidlo.

Upravil/a Ligos dne 10.01.2014 16:53