Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Temný Londýn

Přidal Diego dne 24.03.2013 19:14
#13

Otázky, pro čtenáře: 1) Chcete, aby některý z potomků Luciuse, byl vlkodlakem?

2) Má se Samael vrátit?


Info: Napíšu reprospektivní díl aneb jaký byl celý život Luciuse. Může sloužit jako pomůcka pro ty, kteří nečetly Hlas Anglie, aby se případně neztrácely v "Temném Londýně". Bude asi značně obsáhlý...

Pokud by byl zájem, napíšu i příběh Samaela, jaký měl život a přiblížení jeho vynálezů a plánů.


.....

Snad se vám tento trochu temný díl bude líbit. Komentáře jen vítám!

.......


"Druhá část kapitoly druhé"



Bludiště




Nacházely jsme se právě se sestrou přibližně pět kilometrů za Londýnem a kráčely dál k "hranici smrti", jak se zdi přezdívá. Všude kolem stály opuštěné domky, některé byly ohořelé a ztěží držely pohromadě. Stín, který vrhá věž na Londýn, jsme před pár minutami přešly, nikdo z nás dvou nevydal ani hlásku a hleděl si cesty. Nevím co se honilo sestře v hlavě, protože se zdála zdrcená a v očekávání. Ale mě se v hlavě rodily myšlenky se vzpomínkami na otcův deník. Hlavou se mi mihaly otázky jako, jak se dostaneme přes zeď? jak se dostaneme do Itálie? ochráním svou sestru? zachráním bratra? co když věž každou chvíly vybuchne, protože je to už skoro devatenáct let...? Všechny bych zapudil, ale jen jednu ne... zda budu též vlkodlakem, tak jako otec... nechtěl bych jím být, to radši zemřu...

Po dvou kilometrech chůze...

Začal foukat chladný vítr a nám oběma byla zima. Hledaly jsme nějaký úkryt, ale ani jednomu z nás se moc nechtělo do jednoho z těch polorozpadlých domků... Zahlédl jsem v dáli malý kopeček, na kterém se něco lesklo. Vyrazily jsme tedy za tím kopcem, ale mé sestře se to nějak nezdálo. Říkala, že to bude jen další mrtvola vojáka, který tu kdysi bojoval. Přišly jsme ke kopci a přesně, jak říkala sestra, ležela tam kostra, oblečená do vojenských hadrů. "Vždyť jsem ti to říkala, šly jsme sem zbytečně..." řekla Victorie. Možná měla pravdu, ale pak jsem si všiml, že mrtvola něco svírá v ruce. Byl to nějaký kus papíru, na němž bylo psáno " Varování! Nikdo nevstupujte do tohoto bludiště, je to vězení! Se štěstím jsem se dostal ven..." Nechápal jsem jaké bludiště tím myslí, ale pak Victorii napadlo podívat se pod mrtvolu. Odtáhly jsme jí a uviděli zaprášený poklop... Victorie si všimla jakéhosi nápisu, ale nebyl psaný jazykem, který známe. Proto jsem jej zapsal do deníku, pro budoucí přeložení.


Vstup


Otevřel jsem poklop, nebyl nijak zamčen, uvnitř byla tma a pavučiny. Byla nám čím dál větší zima a my musely vstoupit dovnitř... Světlo zvenčí nám trochu svítilo na cestu, nahmatal jsem po stěnách louče. Victorie vytáhla sirky a jednu z nich zapálila. Vzal jsem ji do ruky a se sestrou vyrazil napříč chodbou... Bum!! Když vítr zafoukal víc, zavřel poklop a tím i cestu ven... "Skvělý, teď jsme tu uvízly..." řekla sestra. Zapálil jsem další louči a podal ji Victorii. "Tu máš, hlídej nám záda..." sestra s vystrašeným pohledem popadla louči a šla za mnou.

Chodby.... smrti


Po pár desítkách metrů, se před námi objevila křižovatka, mohli jsme buď doleva nebo doprava. "Teď babo raďˇ!" řekl jsem. "Sama nevím kudy dál, tak jak ti mám poradit?" řekla sestra se sarkastickým úsměvem ve tváři. "Vtipné... hrozně." Pokračovali jsme tedy doleva, tak jak mi napověděl můj instinkt. "Doufám, že jdeme správně..." řekl jsem si v duchu... Po přibližně deseti až patnácti metrech jsme vstoupily do nějaké místnosti, která se zdála být nekonečná. Ale co v ní bylo, nám oběma vyrazilo dech a to doslova... Po stranách místnosti se nacházely mříže, vypadalo to jako vězení, jak bylo psáno na kusu papíru. "Kam jsme to proboha vešli, Marcusi?" řekla tichým hlasem sestra. "Nevím, ale musíme odtud rychle pryč, necítím se tu zrovna nejlíp..." odpověděl jsem jí. Zkoušel jsem jednotlivé dveře od cel otevřít, ale byly zamčené nebo zaseklé. Posvítil jsem si tedy blíž do jedné cely a v ní spatřil kostru, na které hodovali červi... Když to uviděla má sestra začala zvracet... "Marcusi, pojďme už odtud pryč, prosím tě..." řekla prosebným hlasem. "Nejdřív musíme najít cestu ven. Na, tady máš poznámky otce o Samaelovi, třeba tam bude o tomhle zmínka." S těmito slovy jsem jí dal poznámky otce o Samaelovi.

Uvězněni...

Šly jsme místností, ona mne následovala a studovala přitom poznámky, přičemž se mě jednou rukou držela, jelikož se bála... Já kráčel mezi celami, napříč dlouhou místností, když v tom jsem uviděl nějaký stín...
"Marcusi! Objevila jsem pár zmínek o podivném vězení Samaela, v něm prý věznil oběti svých vědeckých pokusů. Dále je tu zmínka jakémsi podivném tunelu, kde něco Samael těžil a vyráběl. Takže jsme v nějaké vědecké laboratoři... Kdoví co tu mohlo přežít... bojím se Marcusi." řekla Victorie.

"Neboj se, po takové dlouhé době tu jistě nemohlo nic a nikdo přežít. Jedině snad kdyby tu byla voda a nějaká potrava, ale to těžko. Budeme v pořádku, to ti slibuji..." řekl jsem jí, ač se mi to také nezdálo. Ale musel jsem být pro sestru oporou, jinak by se nám mohlo něco stát. Opět... ten stín... "To bud jen krysa..." řekl jsem si v duchu...