---

Chtěl bych se zeptat, zda-li se v tom příběhu neztrácíte.? Chcete zpracovat stručný článek o všech událostech od začátku Hlasu Anglie až doteď?

Za další: Chcete aby se ještě ovjevil Charlles?


Pokud, tohle čtete a líbí či nelíbí se vám to, napište svůj názor na tenhle příběh.;)

.........




Třetí a poslední část kapitoly první


Ohavnost

Za další tři roky...

Uplynuly tři roky od ztráty naší kamarádky. Při poslední výpravě mužů se jeden z nich nevrátil, už ho nemohli prý najít. Dětem bude brzy osmnáct a je nejvyšší čas utéci pryč odsud. Synové se už nesnesou, nemluví spolu, už ani nesnesou pohled jeden na druhého, až mi to láme srdce, tohle jsem nechtěla. Edward, ten který chce jít do sekty, aby se mstil, už jednou málem utekl, ale zastavil ho jeden z mých kamarádů. To zase Marcus, můj druhý syn, neustále čte knihy, které jsou v naší základně. Obsahem knih je především válečná strategie, bojová umění, jak velet armádě a mnoho dalšího. Victorie má dcera, se spíš zajímala o knihy, které obsahují boj s noži, bojová umění a schopnost oklamat protivníka. Edward si vzal k sobě jen jednu knihu, tu kterou já nemám ráda. Kniha pojednává o tom, jak se popravuje, mučí a další metody vyslýchání nebo mučení.

Finální rozhodnutí

Už několik let si trénují bojové dovednosti, aby byli připraveni na život tam venku. Jen Edward to odmítá, říká že až budev sektě postarají se o něj. Zřejmě zdědil po Nathanielovi to nejhorší. Victorie je spíše po mě, ať už svým chováním nebo chytrostí a bystrostí. Marcus zdědil to nejlepší z Nathaniela, jen kdyby nebyl někdy tak naivní, jako býval jeho otec...
Nastalo ráno a my jsme chystali poslední detaily útěku. Plánujeme to dost dlouho, protože za zdmi čekají pušky a kulomety, za dveřmi základny číhají zase lidé ze sekty a další nebezpečenství. Chtěli jsme počkat do večera na útěk. Proto ještě odpoledne šly dva ze tří mých kamarádů pro chybějící zásoby. Když nastal večer a ještě se nevrátily, začala jsem mít strach, že je také dostaly, ale pak několik lidí začlo bouchat na vrata. Jedna z mých kamarádek šla otevřít... "Neotvírej ty dveře!" zakřičela jsem. Když došla ke dveřím, rázem vybouchly a mou kamarádku to odmrštilo o několik metrů pryč. Ve vchodu stáli dva mí kamarádi, ale bylo na nich něco divného. Najednou po chvíly padly na kolena a z břicha jim trčelo ostří meče. "Jdeme si pro vás krysy!" zařvaly ti lidé. Ihned vtrhly do základny a začaly všechno zapalovat, knihy, stoly, židle, skříně... Mí zbývající tři přátelé se chopily zbraní a začly nás bránit. Nepřátel bylo mnoho, snad dvacet hrdlořezů se valilo do základny, která byla v plamenech. "Běžte! Zdržíme je!" zařvali na nás kamrádi. Na nic jsme nečekala a otevřela poklop k únikové chodbě. "Edwarde, Victorie, Marcusi! Vlezte tam!" ... "Já nikam nejdu!" prohlásil Edward. "Zabijí tě! Mazej do té chodby!" ... "Řekl jsem ne!". Edward tam nechtěl vejít, přemlovala jsem ho, ale nebylo to nic platné. Stál tam rohu, nehnutě, díval se jak bojují lidé, se kterými vyrůstal a bylo mu to lhostejné. Rozhodla jsme se, že dokud nebude v chodbě i on, neodejdu. Chopila jsem se meče a bránila své děti. Marcus a Victorie už byli skoro v chodbě, ale pořád čekali na nás. Mého kamaráda zabily, a tím se jim otevřela cesta k Edwardovi. Chytli ho, neodporoval jim, možná i byl rád, protože mi připadalo, že se směje. "Edwarde, né!" křičela Victorie. Chtěla jsem na ně vlítnout, ale zatarasily mi cestu dva z nich. Bojovala jsme co to šlo, mé zbylé kamarádky už také chytily, bránily se, ale omráčily je ránou do hlavy. Zbyla jsem jen já...

Útěk

"Mami, pojď! Utečeme jim!" řekl Marcus ... "Ne, budu tady, dokud nezmizíte! Běžte už!" poručila jsem ... Victorie nechtěla beze mě jít, bylo jí líto bratra a nehodlala ztrati i mě. Oheň se rozptýlil všude kolem, trámy padaly, místnost se už rozpadala. "Marcusi! Vem svou sestru a běžte pryč! Zachraňte se!" ... Když jsem tohle dořekla, ucítila jsem v břiše něco cizího, bylo to ostří meče. "Mami, né!" ... "Běžte už děti..." řekla jsem s z posledních sil. "Victorie musíme jít!" řekl Marcus ... "Bez matky a Edwarda nikam nejdu!" řekla Victorie. ... "Už je nezachráníš! Dějej! Pojď!" poručil Marcus Victorii. "Sbohem děti..." s těmi to slovy se zavřel poklop od chodby. Po pár vteřinách bylo cítit, jak spadl strop v místnosti.

Cesta.
(Vypráví Marcus)

Victorie,všechno bude dobré, matka nás na tento den připravovala léta, tohle zvládneme. Matka mi dala i všechny plány, které měla od otce. Od toho dne kdy mi je předala, je nosím neustále sebou a opatruji je, jako oko v hlavě. Tak jako popis, jak odemknout zámek Samaela. Vůbec netuším, kdo to je nebo byl, ale jedno je jisté, není to dobrý člověk. Máma nám moc nechtěla vyprávět o otci a jeho boji se Samaelem, prý na to nerada vzpomíná. Snad se dozvíme více z deníku... Trápila se, Edward jí dělal velké starosti, vím to, protože ze spaní mluvila jeho jméno. "Marcusi kam půjeme? Co budeme dělat? Musíme jít zachránit Edwarda a to hned!" řekla Victorie, když jsme kráčely podzemím. "Ne! Nikoho zachraňovat nebudu! Matka je mrtvá, Edward má co chtěl, je u sekty. Nevím co budeme dělat. Nevím kam půjdeme, neznám okolí, vím jen, že se musíme držet plánu a jít k pobřeží. To je vše..."

Pak nastalo ticho, které rušilo jen zvuky našich kroků a tekoucí vody. Moc nadějí jsem sestře nedal, ale nikdo nemohl tušit, že to takhle dopadne...





Marcus: Tento deník mi dala máma, pár desítek minut, než k nám vtrhly ti vrahové. Poslední dva články jsem dopsal, aby naše životy byly i nadále zapisovány.