Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: ČAS

Přidal Columbuss dne 08.02.2013 20:35
#1

Ahoj, tak mě napadlo založit si nový deník. Omlouvám se za chyby. Snad se bude líbit :))


Je tomu hodně dlouho, co jsem viděla naposledy denní světlo. Před nějakým časem mě sem zavřeli, a nechali být. Kdo že to vlastně udělal a co že vlastně udělal? Udělali to bouřné hávy a Ulfrik. A zavřeli mě v pevnosti. Ta situace by nebyla tak vážná, kdyby tu ještě byli. A kdyby tady nehořelo. Teď. Nad hlavou mám ještě nějaký vzduch ale můj čas se krátí. Už nebudu moci dýchat a udusím se, pokud své neudělají plameny dřív. Omlouvám se, asi jsem se nepředstavila. Jsem Gabriella. Bretonka. Z Vysokoskalí. Jsem zavřená v pevnosti Helgen, kterou teď ničí drak. Všude jsou plameny. Bouřné hávy už tu nebyli tak 5 dní. Jediné co občas slyším je, jak kolem uhánějí koně. Ale…bohužel nevím jací koně. Jestli vezou kupce, nebo legionáře. Teď mám ale jiné starosti, moje noha hnije někde pod ruinamy této zatracené pevnosti. Ano, správně, přišla jsem o nohu. Už nevím co mám dělat. Jen tak se mi umírat nechce. Ale nemám kudy ven. Dveře od cely jsou sice již otevřené, ale vrata od této věže jsou zavaleny. Nemám co jíst. Chodí se sem krmit vlkodlaci a teď ještě ten drak. Myslím, že si nechvíli zdřímnu, ale ta chvíle asi bude již navěky. To je teď nepodstatné. Odvyprávím Vám celý můj příběh pokud mě do té doby něco nesežere, nebo něco nezabije. Musím rychle. Čas se nemilosrdně krátí, a jelikož jsem znamení atronacha, nemůžu obnovovat manu. Jsem dobrá léčitelka, ale podle učitelů v letohradu jsem ještě lepší v ničení. Nemůžu se vylečit, nemůžu se hnout, a i když si to nepřipouštím, umírám.



Můj příběh začal dnem, kdy jsem se narodila. Ale né narodila jako narodila. Byl to den, kdy jsem se konečně naučila žít. Přišla jsem do Skyrimu z Vysokoskalí, a čekala jsem na vhodnou příležitost, ukázat se na Magické univerzitě. Žila jsem v Markarthu a bylo mi dobře. Pomáhala jsem v obchodě ,,Babí apotéka“ . Byla tam jedna ze zapřísáhlích. Ale o tom nikdo nevěděl. Byl to taková spojka. Vydělávala jsem si tam celkem slušné peníze. Bylo to ohledně lektvarů, a mě alchymie baví tak jsem neměla nic proti tomu. Po nějakém čase jsem se zamilovala do jednoho takové, hezouna. Nebyl jako ostatní. Byl jiný. Výjimečný. Jmenoval se Robin. Byl to skvělí lučištník. Pohledný, silný, svalnatý,černovlasý a vysoký nord. Ach jak já ho milovala. Po dlouhém poznávání jsem se vzali. A žili spolu přesně týden. Pak odešel do války. Brečela jsem několik týdnů po jeho odchodu. Ale nebylo nic co bych mohla udělat jinak. Snažila jsem si domýšlet jak spolu budeme žít dál. Nemohla jsem na něj přestat myslet. Po luně přišel dopis. Zamrazilo mě. Bála jsem se že to je poslední vůle. A také byla. Má neklidnost vyvolávala očividnou nervozitu a smutek. Zmačkala jsem dopis, a snažila se zapomenout…