The Elder Scrolls V: Skyrim

Přidal DragonOzzy dne 03.02.2013 18:56

Zarath

Během vteřiny se ušáci hned jevili menším problémem, když se hladoví brouci začali rozhlížet kolem.
"Zdechni stvů..." Jeden ušák se pokusil rozdrtit hlavu broukovi palcátem, ale ten mu flusnul do obličeje kyselinu. Za příšerného křiku se vojákovi začal rozpouštět obličej, až jsme viděli obličejové kosti.
"Jděte co nejdál od díry!!!" Zařval vůdce karavany ve chvíli, kdy chaurus jedné kočičce stiskl čelistmikotník a stáhl ji s sebou dolů. Oběd pro dnešek si zařídil.
Chtěl jsem nešťastníkovi pomoct, ale sotva jsem k němu natáhl ruku, vystělil ze země vedle mne další brouk. Jeho hlava si mne v okamžiku našla a chtěl mi do zad vrazit svá ostrá kusadla. Naštěstí jsem se všas převalil na bok, tudíž místo šťavnatého redguarda si brouček pochutnal na písku smíseného s kamením.
"Svý žrádlo si musíš zasloužit!!!" Přetočil jsem se a patou kopem z vrchu jsem zrůdičce rozdrtil hlavu. Furt jich tu ale bylo ještě moc.
Ucítil jsem ostrou bolest na předloktí pravé ruky, která byla blíž hlavní jámě. Další brouk se mi do ní zakousl a chystal se do ní pustit kyselinu, když tu však stisk povolil. Brouček totiž přímo mezi oči schytal zásah dýkou.
"Zvedej se!!! Jak moc tě kousl?" Podal mi ruku Rufus, který mi zachránil pracku.
"Skoro ji necítím!!" Zaklel jsem, když jsem se zvedl. Tažný dinosaurus zrovna zadupal do země několik broučků a jeden z kočičáků začal díru vypalovat kouzlem. Thalmorové však byli stále v početní převaze. Třebaže jsme jim způsobili značné ztráty, stihli zabít dalšího kočičáka, kterému probodli hrudník mečem.
"Copak to nechápete? Nemůžete porazit elfy!! My jsme nadřazená ra..." Nadřazenou rasu srazil k zemi obrobitý tygr, který se vzal odkudsi. Šokovaný ušák křičel, ale ne dlouho. Jediné stisknutí čelistí a zatřesení mu ztrhalo vaz. Kolega s obouruční sekerou mu chtěl pomoci, ale kočička se postavila na zadní a jedinou ranou prackou mu urvala hlavu, která odletěla dobrých pět metrů dál.
Ušáci nechápali o co jde, ale tygři se začali vynořovat. Nakonec byli celkem tři. Netrvalo dlouho a thalmorští byli v mžiku oka rozsápáni do jednoho. V tu chvíli také doplápolal oheň vypálené jámy po broucích.
"Co to sakra je..." Řekl jsem zaraženě, zatímco jsem si třímal zraněnou ruku a ustoupil pár kroků vzad, když se na mne větší kočička podívala.
"Rao?" Tygr najednou promluvil na vůdce karavany. Ten si všiml mého a Rufova zděšení.
"V klidu, to jsou Pahmaři. Jsou to Khajiité jako my, jenom trochu jiný druh. To co vídáte povětšinou v císařství je jen jedna z mnoha variant Khajiitů. Pahmaři narozdíl od nás nikdy neopustili původní loviště..." Rao se poté podíval na svého kočičáckého "bráchu".
"Děkuji vám bratři, zachránili jste nám krky. Co se stalo, že jste mimo džungli?" Jeden z pahmarů si mne prohlížel jako bych měl být součást jeho večerního menu, ten který byl největší se přiblížil.
"Hledali jsme thalmorské vojáky, kteří slídili po posvátných lesích..." Poté hodil okem ke mě a Rufusovi.
"Pro vás cizáky, myslím tím tu část Elsweyru, kde Thalmorové dosud nevládnou. Jednak proto, že jejich výpravy pokaždé něco sežralo, jednak proto, že je to zarostlá džungle a nijak pro ně není zajímavá ani důležitá. Teda. Až doteď."
Jedna Khajiitka mi mezitím začala kontrolovat ruku.
"Měls štěstí." Zavrněla.
"Číčo, ta svině mi prokousla ruku skrz na skrz, skoro ji necísím a já mám prý štěstí?!!!" Číča přivřela oči.
"Ano, štěstí. Churové totiž ze všeho nejdřív pustí do oběti paralyzující jed, aby se tolik nebránila. Poté tam pustí látku, která je rozleptá zevnitř. To aby ji bylo lehčí sežrat. Tobě stihl umrtvit jen ruku. Za pár hodit s ní budeš zase hýbat. Ale tu ránu musíme vydezinfikovat, chaurové jsou plni parazitů a bakterií..."
Rao se mezitím bavit o něčem s velícím Pahmarem. Když šel k nám, nevypadal moc nadšeně.
"Thalmorové ukradli posvátný kámen Pahmarského lesa... Ale z těchhle ho u sebe nikdo nemá. Musela to být jiná skupina, nebo ho už předali..."
Při vzpomínce na shánění velkydského kamene jsem se naštval.
"Šutry. Co s nimi všichni máte? To si nemůžete najít jiný? THamorové prostě mají úchylky na..." Jeden z Pahmarů se na mne chtěl vrhnout, ale jeho šéf ho zastavil packou.
"Na místě bych ti za tyhle kecy měl ukousnout hlavu chlapče, ale abys pochopil... Tento kámen je nejen symbolem Khajiitské civilizace a má neuvěřitelnou historickou hodnotu, nehledě na to že Pahmarové jej střeží již tisíce let. Ten kámen má i magickou hodnotu. Je to artefakt obrovské moci, velmi snadno zneužitelný. Bez něj vše v naší džungli zahyne!!!"
Kočičky začaly nasedat na vůz. Já si opět sedl vedle kočího. Pahmaři nám slíbili, že nás dovedou do džungle, na stanoviště ilegálních karavan, přímo uvnitř Pahmarského území. Kde jinde si vybrat úkryt před thalmory než místo, které střeží dvoutunové kočičky?
Během cesty vykoukl z vozu Rao a podíval se na mne.
"Pořád sháníš tu imperiálku?" Přikývl jsem.
"Mám návrh... Ty a tvůj kamarádíček nám seženete zpět Pahmarský kámen a my vám dáme její pozici. K tomu nějaké zlato z obchodů. Co ty na to?"
"Měl bys začít počítat septimy staříku..."

Přidal DragonOzzy dne 05.02.2013 17:25

Zarath

Jednou a nikdy více.
Doufám že ta Imperiálka je alespoň z poloviny tak dobrá, jak Alex tvrdil. Ne že by Hammerfelské pouště byly peříčko to ne, Alik-r je jedna velká písečná pláň, která jakoby vytlačovala život Hammerfelu na okraje. Na okrajích vše, uprostřed téměř nic. Ale z nějakého neznámého důvodu mi tato kamenitá poušť Elsweyru začala lézt krkem. Dinosauři, písečné bouře, brouci, pot, horko, v noci zase zima a tvrdá země. Ale co nadělám.
Rufus to na Imperiála zvládal bez problémů, jednou kočičákům dokonce pomohl najít pramen vody. To byla klika, protože díky tomu nemusel Rao srazit příděly.

Do džunhle jsme dorazili o pár dní později. Horko a sucho vystřídalo horko a zatracené vlhko. Možná si řeknete že jsem věčně nespokojený, ale chodit takhle z extrému do extrému není žádná sranda.
Pahamaři od nás naštěstí drželi obří pavouky a všemožnou havěť, která by si na nás chtěla pochutnat, tudíž jsme s Rufusem mohli obdivovat barvy a exotiku džungle. Něco se hold uznat musí, tohle jinde nenajdete. Chtěl jsem si utrhnout jednu kytku a vysušit si ji, jako dárek pro tu sexy bretonku z Kvatche, avšak jeden kočičák mne zastavil s tím, že by to radši nedělal. Na otázku zda se jedná o jed se jen zasmál a řekl "jak se to vezme" a přitom rukou naznačil něco v oblasti rozkroku a začal vrtět pánví a vrnět. Natrhal jsem si toho pro jistotu pytel.
Ten co nosím na zádech samozřejmě.

Ruku jsem stále necítil. Občas jsem do ní dostával samovolné křeče a škuby, ale to je "prý" po takovém kousnutí normální. Konečně jsme se po pochodu džunglí zastavili. Byla to jedna ze zastávek, kde stanice nabíraly nové zásoby a zotavovaly se. Rao dal své skupině rozchod a my dva se pustili do pátrání. Nevěděli jsme jak šutr vypadá, hledat jej v džungli, jako je tato, bude jako hledat jehlu v kupce sena.
Oblastí procházeli Pahmaři, zatímco jejich bráchové buďto spali ve svých příštřešcích, většinou improvizovaně vybudované chatrče či stany, většinou stojící na molu. Země totiž byla velmi vlhká a spát na ni, byť ve stanu, by byla nejrychlejší cesta jak prochladnout, či chytit parazita. Molo byla taková dřevěná plošina asi půl metru nad zemí, sama vlhká země pozvolna přecházela v takovou řeku, spíš potůček, který dále pokračoval do srdce džungle.
Obcházeli jsme obydlí členů různých karavan. Ti buďto navzájem vyměňovali zboží, nebo si dávali informace o území. Jiní zase seděli kolem ohně a cosi opékali, další se zase bavili četbou Khajitských pornopovídek. Naštěstí v tom svém podivném Khajitském jazyce, tudíž jsme nerozuměli těm pohádkám o chlupatých koulích.

Rufuse najednou něco napadlo. Zrovna když jsme procházeli kolem jednoho z Pahamrů, opatrně zamával aby upoutal jeho pozornost. Kočička očividně neměla dobrý den, nicméně se na něj podívala.
"Můžu se na něco zeptat?"
"Doufám že to je důležité..."
"Ten váš Pahmarský kámen... Dostali jste některé z těch, kteří ho chtěli urást?" Kočičák přikývl.
"Pár ano. Jejich zdechliny by ještě měly ležet na místě. Ale ten, který měl kámen, mezi nimi není."
"Díky moc, jdu se na ně mrknout...." Rufus se někam rozběhl a já za ním.

"Na obírání mrtvol teď není čas!!!" Řekl jsem ve spěchu, ale mladík mne přerušil.
"Jestli některé z nich dostali, je dost možné, že u sebe budou mít rozkaz a instrukce. A z toho můžeme zjistit kdo je odkud poslal." Rufe, tobě to docela pálí. Ještě že jsem tě vzal s sebou.
Po chvíli přehrabování se v zdechlinách Rufus našel co hledal. Já jen stál nad masovým hrobem a sledoval to. Jednak jsem stále necítil ruku, jednak hrabání se mezi mrtvolami mne... Ehm.... Mírně vyvádělo z míry. Náš Imperiálek s tím ale nejspíš problém neměl, třebaže mrtvoly byly již v jistém stádiu rozkladu a země prosáklá krví. Nehledě na ten smrad, který se vanul vzduchem, avšak ve srovnání s všemi těmi vůněmi džungle se to docela ztrácelo.
Rufus pozvedl zakrvácenou ruku s kouskem papíru, promáčeného krví. Snad to bude ještě čitelné.
"Co tam píšou?"
"Sakra je to v elfštině. Tu jsem už dloouho nepoužíval..."
"Ty umíš elfsky?"
"Jsem sice zatracený pirát, podřezávač hrdel, vlkodlak, ale jednu dobu jsem byl i šlechtit Zarášku. (tak mi začal Rufus říkat pokaždé když mne chtěl nasrat) Dej mi chvilku, poperu se s tím..." Rufus překládal skoro slovo od slova.
"Tohle slovo neznám... Teda znám, je to kombinace dvou, ale nedává to smysl..." Rufus vrtěl hlavou a drbal se ve vlasech.
"Co to je za slovní spojení?"
"No tohle..." Rufus ukázal na jednu část slova.
"Tohle znamená vzduch... Nebo taky létat. No a tohle... Tohle znamená loď. Odkdy ale lodě létají?!!!"

Přidal DragonOzzy dne 10.02.2013 10:35

Zarath

"Vy jste ti dva cizáci?" Ozval se hlas za mnou. Neočekával jsem nebezpečí, proto jsem Rufuse nechal, ať se v klidu vyhrabe z jámy a otočil jsem hlavu. Za mnou stál Khajiit, to by nebylo nic zvláštního, když je jich tu plno, ale tento vypadal nějak jinak. Byl velmi podobný na Khajiity, na které jsem narážel po celém Tamrielu, avšak byl o dost vyšší a takový mohutnější.
Rufus se zrovna vyškrábal z masového hrobu. Beze slova jsem přikývl.
„Rao říkal, že je na vás spoleh. Dostali jsme od hlídek zprávy, že viděli v džungli další Thalmory, mířili k jednomu z odpočívadel. Mám se tam podívat a zjistit, zda je vše v pořádku půjdete se mnou?“
„Proč ne. Hele Rufe, ukaž mu ten dopis…“ Podíval jsem se na společníka který ukázal krvavý cár papíru kočičákovi.
„Eh, ty elfské klikyháky, nemám ponětí o tom, o čem se tam píše.“
„Píše se tam něco o tom, že nalezený pahmarský kámen mají doručit justicionáři Eradorovi, do nějaké… Vzdušné lodě?“ Kočičák se podrbal na bradě.
„Jméno toho muže neznám, ale vzhledem k tomu že uspěli, lze předpokládat, že má ten kámen. Pojďte se mnou na to odpočívadlo, jestli narazíme na nějaké thalmory, dost možná narazíme i na tu… „Vzdušnou loď“.

Nedaleko před odpočívadlem nám dal velký kočičák povel, ať se přikrčíme.
„Sakra jdeme pozdě, už to tu zabrali.“ Doplazil jsem se vedle něj. Spatřil jsem rozmlácené odpočívadlo, několik mrtvých ozbrojených kočičáků a Thalmory, jak dělají nějaké kázání pár spoutaným kočičkám. Několik Khajiitů bylo oběšeno na palmách.
„Ty svině…“ Zavrčel Rufus.
„Klid mladý imperiále, netahej do toho teď emoce, jinak jsme mrtví. Bez obledu na to co uděli, musíme zachovat klid a vyčkat na vhodnou chvíli…“ Řekl velký kočičák. Podíval se na mne.
„Ty… Dokážeš s tou zraněnou rukou bojovat?“ Přikývl jsem.
„Zvládnu to…“
„Dobře, pár Pahmarů se už rozmístilo kolem, čekají jen na signál…“ Kočičák si sundal ze zad kuši a podal mi ji.
„Sejmi toho justicionáře. Ale nezabij ho. Tref ho do nohy, ať daleko neuteče. Ostatní pozabíjíme. Ale toho justicionáře bychom mohli vyslechnout…“
Natáhl jsem kuši. Kdo ví, jak se tu dostala až od Strážců Úsvitu, ovšek Khajiité jsou schopni sehnat cokoliv.
Justicionář se zrovna chystal podřezat jednu spoutanou kočičku. Vyprázdnil jsem plíce a zamířil…
Stisknutí páky. Svist šipky. A křik.
Ušák začal řvát a tisknout si ruku, kterou mu šipka probodla. Na jeho ochranku se v tu chvíli vrhli tři pahmaři. Velký kočičák si strhl ze zad obrovské kladivo a vrhl se kupředu. Uskočil ohnivé kouli, kterou na něj seslal jeden elfský čaroděj, ohnal se zbraní a přerazil mu ruku. Než stihl elfík vykřiknout, druhou ranou mu kočičák urazil hlavu.
Rufus vytáhl sekeru s dýkou a vrhl se k elfům. První thalmorský voják ho chtěl seknout mezi krk a rameno, ale Rufus mu rovnou usekl ruku v zápěstí a probodl hrudník. Začala jatka.
Znovu jsem natáhl kuši. Tu jsem nyní držel ve zraněné ruce a zdravou jsem sebral ze země elfský meč. Vydal jsem se pomalým krokem k thalmorům. Třebaže Olvin, ten jenž mi vyvraždil rodnou vesnici byl už dávno mrtvý, touha vraždit jeho spolubojovníky nikdy tak úplně nezmizela.
„Za thal…“ Nejbližšímu parchantovi jsem střelil šipku do obličeje, hlave se zaklonila a tělo zhroutilo. Jeho kámoš na mne skočil z boku, ale já jen ustoupil krok vzad, výpad minul a v tu chvíli jsem ho sekl přes záda a odkopnul ho.
Zapíchl jsem meč do země a nabil další šipku. Jeden z ušáků chtěl zezadu napadnou Rufuse, tak jsem mu střelil šipku přímo do oka, což mu probodlo hlavu. Rufus kývnutím poděkoval a pokračoval v likvidaci. Na mne se zatím vrhl další thalmor, zaútočil palcátem na hlavu, ale já mu to zablokoval mečem, upustil kuš a napálil mu to pěstí do obličeje. Zatímco se voják skloněný držel za zlomený nos, jedinou ranou jsem mu usekl hlavu. Bylo po boji.
Zranený justicionář se pokusil o útěk, ale ocelová šipka mu probodla stehno. Pokusil se ještě dodrápat k „vzdušné lodi“ která se ukázala být obyčejnou lodí, ale opatřenou jakýmsi podivným protáhlým balónem, tudíž mohla létat. Další šipka mu probodla rameno. Po šipce s koleni to vzdal. Bolest musela být neúnosná. Zatímco ostatní osvobozovali spoutané khajiity, já došel k justicionáři a kopl do něj, aby se obrátil na záda.
„Justicionář Erador?“
„Po tom ti nic není ty redguardská špí…“
Začal opět křičet, když jsem dupnul na šipku ve stehně a zatlačil ji ještě hlouběji.
„Myslím, že mi po dom něco je.“ Dupnul jsem na šipku v rameni. Musel trpět jako zvíře.
„ANO, JSEM ERADOR!!!“
„Tak se mi to líbí.“ Zazubil jsem se. Kočičák a Rufus zrovna dorazili.
„Teď mi hezky řekneš co chci vědět jinak…“
„Co mi taková podřadná špína jako ty asi může udělat?“
„Třeba tohle.“ Další šipka směrovala do rozkroku. Elf se začal svíjet v hrozných křečích.
„Jestli mi to neřekneš, čeká nás ještě hooodně zábavy.“ Justicionář ztěžka oddychoval.
„Dám vám zlato, všechno, jen když mě necháte…“
„To si vezmeme i tak. Chci vědět, kam jste ukryli Pahmarský kámen.“
„Už tady není… Odevzdal jsem ho nadřízeným, už se k němu nedostanete.“
„Simtě.“ Znovu jsem začal nabíjet kuši, ale Erador začal zpívat.
„JE V PEVNOSTI!!!! PROHLEDEJTE MOU KAJUTU VE VZDUŠNÉ LODI! JE TAM OZNAČENÁ! A TEĎ MNE UŽ NECH BÝT PSE!!!“ Chtěl jsem vrátit kuš kočičákovi, ale ten naznačil, ať si ji nechám. Popravdě se mi ta hračka začala dost líbit.
„Dobrý. JÁ tě nechám být. Otázkou je, co na to řeknou kočičky kterým jste tady povraždili přátele a příbuzné.“ Luskl jsem prsty a ukázal kočičkám na justicionáře.
„Bavte se.“ Rufus i velký kočičák spolu se mnou se vydali pryč, zatímco kočičky začaly vytahovat nože, dýky nebo jenské drápky a pomalým krokem se blížily k raněnému justicionáři. Neměl jak utéct, ale pořád na tom nebyl tak blbě, aby nevydržel pěkně dlouhé hraní. A kočičky ví, jak si s hračkou hrát tak, aby dlouho vydržela. Pan Erador má před sebou pěkně dlouhý mejdan.

„Prohledali jsme kajutu. Víme kde ta pevnost je, ale je jednou z mnoha, tudíž jsme nevěděli kde přesně hledat. Ale teď už to víme. Děkujeme za pomoc chlapci, pro kámen si už dojdeme sami, je čas na naši část dohody.“ Rao nás zavedl do jakéhosi podzemního krytu v jeskyni. Do takvých se Khajiité údajně ukrývají, když jde kolem thalmorská hlídka a nemají je jak porazit. Nacházelo se to totiž docela daleko od pahmarského útočiště. Takových jsou prý po džungli stovky. I kdybychom šli těsně kolem něj, nevšimli bychom si toho.
„Snad bude spolupracovat…“ Rao nás zavedl až k jakýmsi masivním dveřím. Zabouchal.
„Safiro otevři!! Tady Rao!“ (To údajně byla její přezdívka) Nic. Rao zabouchal ještě několikrát, aby si najednou všiml, že dveře jsou o demčené.
Vešli jsme dovnitř. Celý příbytek byl rozházený, jako kdyby tu došlo k boji. Někoho tu násilně odvlekli.
„A ku*va.“

Přidal DragonOzzy dne 16.02.2013 16:26

#10

Er-forma

"Tady je ta svině..."
"Hoďte ji do sklepení a přivažte!!! Ale pořádně utáhnout! Věřte mi, ta mrcha je hbitá."
Barbar v otrhané kožené zbroji dovlekl, spíš donesl, drobounkou imperiálku k obrovskému nadřízenému, i na barbara byl velký. Muž, něco po čtyřictítce, měl tělo pokryté jizvami, svaly tak velké, až to bypadlo, že jeho kůže každou chvíli exploduje. Na zádech měl masivní ocelový meč a oděl byl do obnošené ušňové zbroje.
"Tak ty jsi ta mrška co vyvraždila Čepele." Zazubil se barbar. Nacházeli se v jedné pobřežní oblasti Elsweyru. Byla to úrodná nížina, místo kde bylo relativně příjemně, ani sucho a vedro jako v poušti, ani vlhko a zabahněně jako v džungli. Tato dvě místa se však v porovnání s těmito krvelačnými barbary jevila docela v pohodě. Svázaní Safira, imperiálka s jizvou přes jednu tvář ležela zrovna na prkenné podlaze primitivní chatrče, kde měl příbytek velitel, který na ni zrovna zíral.
"A brzy vyvraždím i tebe a tvou posádku jestli mne hned nepus..." Kopanec do břicha jí vyrazil dech i kuráž. Začala se svíjet, ne však strachem, ale bolestí. Barbar měl takovou sílu, že div jí neurval slezinu.
"Drž budu nebo ti ji zacpeme..." Barbar pokynul podřízenému aby šel.
"Nechtěj vědět čím..." Zazubil se a posadil se na svůj parovní stůl.
"Jsi docela známá. Nedivím se žes vyhledala úkryt u kočičáků. Už odmalička jsi byla z průseru do průseru..."
"Jak... Jak to omě víš?" Vykoktala drobná imperiálka.
"Jak? Mám své zdroje děvče. A i kdyby, není v Tamrielu snad oblasti, kde by někdo nechtěl tvou hlavu. V podstatě nebyl takový problém tě vypátrat. Teď se jen rozhodnout, komu tě předat. Hm... Asi tě dáme jednomu šlechtici do Hammerfellu do jeho soukromého harému, prý si při únosu jednoho z mých mužů kousla. Až ti ten starý chlípník vymlátí všechny zuby a zláme ruce i nohy a nadopuje omamnými látkami, bude si moci dělat z tebou co bude chtít. To tě naučí.... Trhačko prdelí."
Mladé imperiálce se objevila u spánku kapka potu.

Zarath
Kočičák si nabral na ruku trochu krve ležící na zemi. Přičichl k ní.
"Není to Safřina krev... Není to krev Khajiita ani Vysokého elfa. Musel to být ale někdo kdo se v Elsweyrských džunglích vyzná. Cizák by úkryt tak snadno neobjevil."
"Takže pořád můžeme oprávněně doufat, že ještě žije. Asi nemáme jak zjistit, kam ji odvlekli že?" Rao zavrtěl hlavou.
"Krev je příliš čerstvá. Thalmorové to nemohli být. Ani jejich posluhovači. Ne ti o kterých víme. Tak rychle by se dostali na jednu ze svých základen možná tak vzdušnou lodí, a tu jste zabrali s "Velkým bráchou". V nedávné době žádná jiná v okolí nebyla." Rufus se začal probírat bordelem. Já vytáhl dýku a říz se jemně do ruky.
"Zkus porovnat mou krev s krví nalezenou. Jeslti tu náhodou nebyli Alik-r. Ti jsou na unášení lidí experti. Kdyby si někoho Thalmorové najali, tak je."
"Proč by si najímali Alik-r až z Hammerfellu?" Podíval se na mne Rufus. Rao zavrtl hlavou.
"Tvá krev je taky jiná. Ale... Ne tak jiná jako krev Khajiita. Byl to nějaký lidský národ, ale určitě nemohl pocházet z Tamrielu... Jsou tam drobné odchylky..." Rufa něco trklo.
"Bierové."
"Bierové?" Zeptali jsme se naráz spolu s Raem, až se naše hlasy překrývaly.
"Lidově známí jako Barbaři. Rozšíření témeř po celém Tamrielu. Jak jistě víš, na východ od Tamrielu leží kontinent Akavir, který je typický svým.."
"Nechci přednášky! Připadám si tu pak jak ve škole a víš že bych radši do nejtemnějších plání Oblivionu, nežli tam, kde to smrdí vzděláním. Zkrať to Aristokrate." Přerušil jsem Rufa. Ten se zamračil ale pokračoval.
"Asi před tisíci lety se Tamriel rozdělil na tři válčící frakce. Nebyla to zrovna sranda. Bylo to v reakci na Akavirskou invazi, jejíž předvoj tvořili právě Bierové, jeden z druhů Akavirských lidí. Vynikající válečníci a řemeslníci. Když Akavirská invaze selhala, její většina se stáhla nebo byla rozdrcena, Bierové ale zůstali a asimilovali se. Jsou rozdělení do mnoha nezávislých osad, které však přijaly říši za své pány. V různých konfliktech stáli kolikrát i na obou stranách proti sobě navzájem. Například během Velké války, sehráli důležitou roli při obraně Imperial City, když kryli ústup císaře a jeho armády. Většina Barbarů padla, nebo byla odvlečena do zajetí. Jen hrstka se vrátila. To způsobilo tak trochu zášť vůči císařství a proto musel Titus Mede II. platit barbarům velké reparace za to, že jejich muže, syny, otce a bratry takto obětoval. Je dost možné že ji unesli Bierové z Elsweyru."
"Thalmorší poskokové?" Zeptal jsem se.
"Možná ano, možná ne. Spíš bych to typl na žoldáky. Co o té holce vím, tak jí jde po krku až moc lidí na to, aby se toho nějaký žoldách nechytl. Nevíte o nějaké pirátské základně tady poblíž?" Podíval se Imperiál na Raa. Kočičák přikývl.
"Asi pět hodin cesty odsud narazíte na pobřežní nížinu, kde se nachází pirátský přístav. Ale varuji vás, zatím všichni, kdo se pokoušeli piráty vyhnat nebo jim jen klást odpor... Nikdo se nikdy nevrátil. A naši lidé se zrovna chystají na útok na Thalmorskou pevnůstku." S Rufem jsme si vyměnili pohledy. Poté jsme se oba dva začali zubit.
"Vše je jednou poprvé kočičáku..."

Přidal DragonOzzy dne 16.02.2013 19:59

#13

Pro dnešek ještě jeden díl, dostal jsem hodně debilní nápad na odlehčenou a nechce se mi kvůli tomu zakládat další téma, možná se do toho zaplete Zarath, možná ne :D

Er-forma

Lokál u Včely a Žihadlazel prázdnotou. Většina obyvatel Riftenu byla buďto v práci, nebo buzerovala ty pracující. Jiní se snažili prodávat na tržišti a jiní házeli do jezera ty, kteří byli Černošípkům nepohodlní. Den jako každý jiný.
Jediní, kdo v lokále narušovali atmosféru hřbitova byl chlápek v čírem a copánkem, oden v oblečení kdysi patřící nějakému Thalmorovi, a naproti němu sedící až moc energetický stařík.
"Pojdme podniknout nějakou kravinu Ozzy."
"Ne Shreogorathe, už si toho moc vypil."
"Jsi měkkej."
"Nejsem měkkej!!! Ale i Daedra má zodpovědnost, nemůžu páchat dolik kravin kdy se ti zamane, narušil bych rovnováhu!!!"
"Pořád jsi v depkách že ti Lidie dala kopačky a šla dělat bordel s tím zvlášním stvořením s portal gunem... Jakou Chell bo co..."
Ozzy nasraně třiskl prázdnou flaškou o stůl, až se všude rozletěly střepy. Agroniané to však ignorovali, zabraní do četby agroniánsko-orkských pornopovídek.
"NEMŮŽU ZA TO ŽE TA ČUBKA BYLA JEJÍ VYVOLENÁ!!!! KTEROU POTŘEBUJE PRO NĚJAKÝ TEN SVŮJ PLÁN BO CO!!!" Ozzy si mnul hlavu.
"Aspoň jsem neudělal největší chybu svého života. Aspoň jsem si našel ženu která se ke mě hodí."
"Ty ses ženil? Proč si mne nepozval?" Naštval se Shreogorath.
"Měla to být svatba, ne pohřeb." Ozzy se sebe oprášil kousky skla.
"Saadie je dobrá manželka."
"Myslíš tu svini co zaprodala město v Hammerfellu thalmorům a následně utekla do Skyrimu kde se skrývala, přišli si pro ni Alik-r a když se jim Dovakhin pokoušel pomoct dosáhnout zpravedlnosti, zabil jsi Kematua, utekl se Saadie do Riftenu na zahrádku "Dobrosrdečného sirotčince" kde sis to s ní následně rozdal na hrobě Grelod Laskavé a adoptoal všechny děti?"
Ozzy kývl.
"Dagonovi prej chutnaly moc dobře. Ale jedno si nechal Hircine, chce vyšlechtit nový druh vlkodlaka, tato nová verze má být výkonnější, stabilnější, šílenější, a krvelačnější, a má být odolnější vůči tomu, co používají ti Stendarovi teplouši. Necháváme si to patentovat. A Saadie se věčný život jako manželky Daedrického prince zamlouvá. Vařit fakt umí. A v posteli taky není špatná."
Do místnosti zrovna vstoupili Černošípci. Taková povedená mafiánská rodinka, co měla Riften pod palcem. Ve Skyrimu téměř ojedinělý druh, ale v jistém světě existovala země zvaná "Česká republika" kde takových pobíhaly stovky. Česká republika údajně byla místem tak ohavně pochmurným, že se tam bály i Daedry.
"A hele, Maven. Stará vrásčitá "vykonávačka nejstaršího povolání na světě"."
"Jop. Ona a její děcka, takový malý ho*na v Riftenském mafiánském rybníku plným mafiánských s*aček." Ozzy si začal pohrávat se snubákem.
"Začínaj mne dost s*át. Jsou v těch svých praktikách málo vynalézaví. Málo zlí. Málo tvrdí. Musím zasáhnout..." Shreogorath nevěřil svým uším.
"Jdeme do toho? Spácháme kravinu? Pod záminkou pomoci lidem Riftenu?" Ozzy přikývl.
"Zařídíme, aby Riftenští měli proč brečet a Černošípci poznají, jaké to je nas*at Ozzyho." Ozzy luskl prsty a ukázal na barda, sedícího v rohu. Byl plešatý a měl bradku, měl na stole srp a kladivo, jelikož kromě zpívání si musel přivydělávat ještě na poli a řemeslničením. Zrovna v momentě, kdy na něj Ozzy ukázal, ho něco trklo. Vstal a vyběhl na nádvoří Riftenu.
"Zblbnul si jehnoho chlapa ne vše..."
"Dočkej času..." Ozzy začal počítat.
"Tři, dva... Jedna..."

"LIDE RIFTENU, UTLAČOVANÝ PROLETARIÁTE!!! ROKY ŽIJEME POD VLÁDOU MAFIÁNŮ A TUNELÁŘŮ, KTEŘÍ PLIVOU NA NÁS!!! JSME ZNEUŽÍVÁNÍ A PRACUJEME PRO JEJICH BLAHO, ZATÍMCO ONI NA NAŠE BLAHO PLIVOU!!! VŠICHNI JSME BYTOSTI Z MASA A KOSTÍ, VŠICHNI DÝCHÁME STEJNÝ VZDUCH, ALE ONI ŽIJÍ JAKO BOHOVÉ A MY JAKO SPODINA!!! MY PRACUJEME A HLADOVÍME, ZATÍMCO ONI SE POVALUJÍ, NEMUSÍ SE HNOUT A SYPOU SE JIM PENÍZE!!! PROLETARIÁTE RIFTENU, TOHLE SI NECHÁŠ LÍBIT?!!!"

Přidal DragonOzzy dne 30.03.2013 21:22

#19

Zarath

"Jsi si jistý že s tím umíš lítat?!!" Držel jsem se lana vzducholodě, zatímco Rao točil kormidlem.
"Mám to pod kontorlooou!!!"

Navzdory Raově "kontrole" jsem vyletěl z lodi. Byli jsme nad táborem barbarů, kde měli podle všeho držet Safiru, Propadl jsem slaměnou střechou do chatrče, přímo hubou na prkenou podlahu.
S křupáním jsem se zvedl, abych spatřil obrouvskou horu svalů s nohama na stole a vyjeveným výrazem ve tváří a obrovským obouručákem v rukou. Zrovna ho čistil. A čtyři jeho poskoky kolem.
"Letecká pošta...
"Na něj!!!" Zařval obrovitý barbar, vypadající na šéfa.

O 2.4 sekundy později

"Kdo ku*va jsi?!!!" Odkopl stůl a zíral na mne. Já si mezitím čistil obouručák.
"Já, jsem ZARATH!!! Trhač prdelí!!!"
"Akemo-rektální-deformátor?"
"Ne, ten ne." Ozvalo se nějaké huhňání, jako protest. Konečně jsem si všiml svázané imperiálky za barbarem, co měla roubík přes ústa.
"Hele, mám pro tebe diplomatickou nabídku, vydáš mi tu imperiálku a já ti nezmasakruju celou grupu." Barbar vybouchl smíchy.
"Sám?!"
"Sám ne..."
Dveře do chatrče se rozletěly. Stál v nich udýchaný Rufus, kompletně celý od krve, která však nepatřila jemu. V rukách třímal dvě sekery, které byly už tak rudé, že nešel skoro ani poznat materiál, z jakého jsou vyrobeny.
"Hotovo..." Jejich pohledy se středly.
"Argosi... Ty kurvo!!!" Imperiál se rozběhl , ale barbar mu mečem vykryl útok.
"Rufus!!! Jak to že se nehoupeš na oprátce jako tví kamarádíčci?!" Imperiál se po něm opět ohnal.
"Naneštěstí pro tebe nás lovci odměn, kteří ti zaplatitli za zradu, nedostlai všechny. A ti, které nedostali, by ti rádi uřízli tu tvou dutou hlavu a používali ji nějakou dobu jako hajzlmísu!!!"

Chvíli se takhle dohadovali, jako dvě pubertální elfky, zatímco já šel rozvázat imperiálku.
"Zdravím kotě s jizvou, mé jméno jest Zarath, a tvoje?"
"Přísahala jsem, že se ho nikdy nikdo nedozví."
"Pěkně debilní jméno, budeme ti říkat Safira, jak kočičáci, máš zájem o členství v organizaci na špinavou práci?"
"Pro koho budeme dělat?"
"Sami pro sebe, respektive pro toho kdo dost zaplatí."
"Proč ne, stejně už mne to kuchání anál... Ehm... Poflakování se začínalo nudit. Typuji že tohle je casting, mám ukázat co umím?" Vytáhl jsem z boty dýku.
"Posluž si..." Dívka vyskočila, skoro neslyšně na nohy. Jako kočka se připlížila k Argosovi.

"Ty to vůbe cnechápeš, důvod proč jsem vás zradil je že kapitán..." Šplích. Safira prořízla Argosovi hrdlo jako máslo, chlap jak hora protočil oči, proklel bohy a s gejzírem krve tam, kd epředtím byly tepny, udeřil svým těžkým tělem o podlahu, až se celá chatrč zatřásla.
"Co... Měl jsem ho zabít já!!! Já jsem chtěl pomstu!!!" Safira, kroutíce zadkem, se vydala z chatrče, já za ní. Poplácal jsem Rufovi po rameni.
"Věř mi, tahle holka nám bude ještě hodně užitečná. Jeden ze Seznamu Vyvrhelů je nalezen. Teď to tady všechno podpálíme, zapaříme, zakalíme, abychom se následně vrátili ke svým milenkám v Cyrodilu."