---

Rychle něco napsat, dokud mám čas :DDD

Zrath

Po dlouhé cestě Elsweyrsou pouští, kde jsme nyní měli dámskou společnost, jsme dorazili zpět do Kvatche. Tentokrát to bylo příjemnější, protože jsme měli nyní vlastní vzducholoď. Akorát ji nikdo z nás tak úplně neuměl řídit, tudíž jsme ji nechali na tajném místě v lesích. Rao a jeho skupina nás do Cyrodilu sice zavezla, ale poté se naše cesty rozdělily.
"Takže, specialistu na plížení už v partě máme. Vím že "grázlů" máš celý list, ale myslím, že by to chtělo začít vydělávat prachy... Nemáš-li v plánu založit spolek profesionálních žebráků." Safira zatím dojídala svou večeři v podobě pečené kýty a dopíjela nordskou medovinu. Dle jejích vlastních slov, se z ní během jejího honu na Čepele stala notorická alkoholička, protože ve Skyrimu se dá ožrat snad i z vody.
"Zatím nás moc není, začneme s drobnějšími kšeftíky, pokud se časem rozrosteme, můžeme si pořídit i nějaké sídlo." Safira přikývla.
"Spaní pod širákem mne už přestalo bavit, ale vypadá to na dlouhou dobu. Cyrodil mi ale připadá moc klidný na to, aby tu zmetci jako my sehnali práci. Každopádně, nebylo by od věci sehnat někoho na řízení lodi..."
"Vylepíme si inzerát?" Zazubil se Rufus. Zavrtěl jsem hlavou.
"Nad tímto problémem ještě popřemýšlím. Tady..." Dal jsem oběma pár septimů.
"Prachy z prodeje ukořistěných předmětů a zbraní, pronajměte si postele, zítra něco vymyslíme." Vstal jsem od stolu.
"A co ty?"
"Mám rande."
Rufus i Safira na sebe chvíli nechápavě zírali, ale už se dál neptali. Odešel jsem z Kvatchského pajzlu a vydal se do chladných ulic nočního města. Stále tu bylo co opravovat, stále tu nebylo až tak bezpečně.
Došel jsem na domluvené místo, kde na mne měla Bretonka počkat. Byl do nevelký domeček, který sdílela s dvěma ošklivými nevlastními sestrami a jedním tvorem s neurčitelným pohlavím, kterému říkala macecha.
Zabouchal jsem na dveře, které se po dozvuku několika nadávek otevřely. Stál v nich tvor-macecha.
"Špinavý hnus...." Měřila si mne pohledem.
"Těší mne, Zarath. Mám rande s jednou z holek."
"Žádná z mých dcer by se nikdy netahala s Redguardem!!!" Zavrtěl jsem hlavou.
"Myslel jsem tu, co vypadá jak člověk, ta nevlastní." Vranicoidní stvoření s bradavicí na nose protočilo oči.
"Ta tu už nebydlí kriple." Co?!
"A kde teda je?" Baba jaga se začala chichotat.
"Ty to nevíš?! Její otec nasekal obrovské dluhy. Není schopna je splatit, tudíž dům připadl nám. A ona teď bude platit do konce života... Svým tělem. Kapitán místní stráže to rád mladý..."
Diplomaticky demokratickou cestou, při které dokonce neprasklo ani moc kostí a neteklo až moc krvě, dokonce bych řekl že potom ještě dejchlala, jsem z ní dostal, kde by se měla Bretonka nacházet. Běžel jsem tam jako s větrem o závod.

"Hezký šatičky holčičko, copak máš asi pod nima?" Chlípný stařík, kapitán Kvatchské měststké stráže, se spolu se svými nejvěrnějšími chystal na špás.
Dívka se třášla, ale nevydala ani hlásku. Chtěla to mít co nejrychlejí za sebou.
"Rád bych ti ho tam hned vrazil..."
"Já taky." Řekl jsem, když jsem se vkradl mezi da strážnách a zazadu jsem probodl kapitána stráží. Překvapenou dívku pocákala krev, ale nevykřikla, spíš překvapeně sledovala, jak druhému strážnému drtím hlavu o stěnu uličky, kde se špás měl odehrát.
Třetí z násilníků se rychle vzpamatoval a chtěl zatroubit, aby mu na pomoc přišli kamarádíčci, jenže jediná rána městí mu zarazila ohryzek až do jícnu. Složil se.
"Jsi celá?" Podíval jsem se na svou milou.
"Bacha za tebou!!!" Vykřikla. Otočil jsem se a spatřil strážného, kretého asi přilákaly podezřelé zvuky. Nestihl však ani vytasit, protože z výšky, nejspíš ze střechy, na něj spadl Rufus. S křupáním si o něj ztlumil pád a pro jistotu mu ještě zezadu propíchl krk.
"Ty máš teda podivné představy o randění. Hotová romantika jak se všude kolem válí mrtvoly." Zazubil se parťák.
"Jak víš kde jsem?" Nervózně jsem se zeptal bývalého piráta.
"Sledoval jsem tvé stopy a střežil tě, protože vím že o svého přítele nesmím přijít... Dělám si prdel, šel jsem šmírovat ženské a na jedné střeše mi to kapánek uklouzlo." Imperiál se zvedl a začal se oprašovat.
"Díky Zarathe... Ale s tímto po mě půjdou... Vlastně po vás taky. Měl jsi mě nechat ať si splatím svůj dluh..." Zavrtěl jsem hlavou.
"Není to tvůj dluh. Je to následek něčí nezodpovědnosti. A já nedopustím, aby se ti něco stalo. Měl jsem pro tebe růži jako dáreček, ale jaksi jsem ji ztratil po cestě...." Začal jsem sahat za opasek, ale nic jsem nenašel. Rufus naznačil, že jako provizorní dárek může posloužit prsten kapitána stráží, ale to jsem zavrhl.
"Hádám že nemáš kam jít.. Ehm..."
"Beatrice." Usmála se. Teprve te´d mi došlo že mi od začátku naší známosti neřekla své jméno.
"Nechceš jít s námi? Tři obludy tě asi do své chýše už stejně nevezmou. A i kdyby, hrozila by ti smrt udušení smradem." Bretonka chvíli váhala. Věděla však, že jediná alternativa je nechat se zatknout. Přikývla.
"Nechci vám ale být přítěží. Bojovat ani kouzlit neumím." Rufus se s založenýma rukama opřel o zeď uličky.
"No v něčem schopná být musíš..." Beatrice pokrčila rameny.
"Flirt... To asi vám nepomůže... Nebo snad... Ne to je blbost...." Zpozorněj jsem.
"Co je blbost?" Beatrice se stydlivě začervenala a usmála.
"Můj otec byl jednu dobu kormidelník císařského obchodního námořnictva, jelikož jsme jistou dobu neměli vlastní domov, musela jsem jezdit na cesty často s ním. Naučil mne kormidlovat loď..."
S Rufem jsme se na sebe podívali. Pak na hvězdy. Tam nahoře nás má někdo rád. Teď už jen vypadnout, než po nás začnou pátrat a sehnat náš první větší kšeft.


Er-forma

"Co to k sakru je? Toaleťák jsme neobjednávali!!!" Řvala Maven, která zrovna žrala oběd ze svého luxusního talíře, v luxusní jídelně v luxusním baráku v Riftetu.
"To jsou... Čtyři Riftenské artikuly madam." Odpověděl se strachem v hlase vyhublý lesní elf.
"Čtyři co?!" Zeptal se Černošípek mladší, Mavin dědic. Jeho sestra se totiž více zabývala vytvářením jedů, drog a podobných věcí, zatímco jeho brácha byl zase v base, v cele, připomínající spíš apartmán.
"Něco jako program těch pošahanců, následujících barda, který tu chce vyvolat komunistický puč." Elf poodstoupil, doufaje že po něm mrcha Maven něco nehodí. Ta však jenom měnila barvy, zatímco se stále více mračila.
"Cože?!!! Oni požadují osmihodinovou pracovní dobu?!! Co si ti parchanti myslí zkrátit pracovní dobu na třetinu!!! Volno o víkendech?! Tresty stejné pro všechny?! Systém solidarity a práce pro žebráky?!! Kde to kdy viděli?!!!"
"Smím li..."
"Nesmíš!!" Vyštěkla Maven. "Žádní komunisti nám tu nebudou likvidovat náš zlatý korupční diktátorský systém, vypadá to, že budu muset srazit výplaty!!!"
"Ehm... Matko, my dělníky neplatíme." Řekl opatrně synátor. Maven na něj vrhla zlostný pohled.
"Tak budeme za práci vybírat vstupné. A řeknu jarlovi ať zavede poplatky!!!"
"Vždyť se platí už i vzduch!!!"
"Budou poplatky za smrt, poplatky za chudobu a poplatky za šípy do kolena!!! A okamžitě informuj temné bratrstvo že....."
Šutr jak hlava prorazil okno do jídelny. Maven vyskočila a běžela k němu. Před luxusní vilou černošípků s hrůzou spatřila členy temného bratrstva s transparenty a jejími karikaturkami, jak jednohlasně skandují:
STÁVKA! STÁVKA! STÁVKA!!!