Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Bratrstvo vyvrhelů

Přidal DragonOzzy dne 31.01.2013 17:19
#9

Zarath

Cyrodil je zvláštní. Je tu tak málo věcí co vás chce zabít. Zatímco ve Skyrimu neujdete dvacet metrů. aniž by se vás něco nepokusilo sežrat, znásilnit či okrást, pokud možno vše naráz, zde jsem musel bandity hledat. A byly to měkoty, jen co mne spatřili tak utíkali. A i meče měli dřevěný... Moment, to nebyli bandité to jsem se připletl do cesty mateřské školce... A sakra.
Ale i tak, v Cyrodilu bylo teplo a byl celý takový malebný, příjemný, jenže pro mě, Zaratha Nakopávače pr*elí to bylo nudné místo. Ano, líbilo se mi obdivovat krajinu a barvy, to ve Skyrimu nebylo, všude jen samá bílá, ale bylo tu na můj vkus moc civilizace a bezpečno.
Opět jsem bloudil po provincii a páchal "dobro", bylo to fajn objevovat zas něco nového, ale nakonec jsem si řekl, že to s tím "klubem džentlmenů" rusknu. Kde ale najdu tu Imperiálku? Od odchodu z císařského města jsem na žádnou karavanu nenarazil.
Jednou takhle večer, po produktivním dnu, jsem se chtěl natáhnout v opuštěné jeskyni a trochu se prospat. Jenže to nešlo. Pořád jsem slyšel nějaký zvuky boje, chramoc, přísahal bych že i vlčí vytí. Popadl jsem tedy obouručák a šel se podívat.
"Lepší" místo k táboření jsem si vybrat nemohl, jelikož jsem vedle jeskyně spatřil kolem ohniště partu banditů, jak tejraj vlkodlaka připoutaného ke kůli.
"Pět chlapů nám roztrhal než jsme ho sundali, doufám že nám za něj ten pošuk alespoň pořádně zaplatí, na co vůbec shání živé vlkodlaky?"
"Vím já? Hlavně že platí. Vynáší to víc, než přepadávání pocestných.A když jsme jen tři, dostaneme větší po..." Hlava dotyčného vinou mého obouručáku odletěla do ohně, jeho dva kolegové se vzpamatovali docela rychle, jeden se mne pokusil zabít ranou palcátel, avšak jen rozmáchnutí stačilo, aby jeho ruka odletěla i se zbraní deset metrů od těla. Jakmile jsme zaslechl svist ostří ve vzduchu, uhnul jsem na stranu, čímž jednoruký zchytak od kámoše neplánovanou rekeru do lebky.
"A dopr..." Šokovaný bandita se pokoušel vyprostit sekeru z lebky svého kámoše, avšak já mu podsekl nohy a jediným bodnutím jsem ho přišpendlil k zemi. Poté co jsem obral mrtvoly jsem se podíva na vlkodlaka. Bude z něj dobrá trofej...
Vydal jsem se k němu, ale vlk sebou začal šít. a mlátit. Než jsem se nadál, změnil se na člověka.
"To si snad ze mne děláš prdel, já si tu pravně vybojuju trofej a ty se změníš zpátky!!! Okamžitě se změň na vlkodlaka jinak..."
Naháč se vysmekl z pout. Byl to mladý, asi pětadvacetiletý imperiál s ježatými vlasy a vousy na mušketýra.
"Jaks... To udělal?"
"Stačí si vykloubit zápěstí..." Zasyčel mladík bolesí a vrátil si ruku do kloubu. Chvíli si prolížel mrtvé bandity a poté začal sundávat oblečení z toho, který byl vysoký zhruba jako on.
"Jestli mne chceš zabít, budiž, ale nech mne se aspoň obléct. Ale neradil bych ti to, zmasakroval jsem za život sto takových machýrkl jako ty, tahle parta mne přistihla když jsem spal a i tak jsem jich pět zmasakroval. Ale pokud ti jde o prachy, klidně si vem všechny moje věci, mají tu někde můj batoh, stejně tam nic cenného nenajdeš..."
Císařský si zrovna oblékl poslední kus oblečení a sebral mrtvému banditovi sekeru a dýku. Nejspíš jeho oblíbená kombinace zbraní.
"Takže... Chceš bojovat?" Zavrtěl jsem hlavou.
"Dobře, v tom případě se ožereme. Nenecháme tu přeci jejich zásoby jen tak ležet." Zazubil se a skopl ze šutru sedcí bezhlavé torzo mrtvého bandity.
"Jinak, jmenuji se Rufus."
"Zarath. Jak se z tebe stalo tohle?"
"Co tohle?"
"Chlápek brouzdající se všude možně po kterém jdou banditi." Rufus začal dýkou odřezávat kus masa z pečeně nad ohněm.
"Jsem vlkodlak. To sis snad všiml. Vlkodlaky nemají nikde rádi."
"Jsi... Družník?"
"Tseh... K těm idiotům bych se nepřidal ani kdyby mne mučili. Ne. Pocházím z Anvilu, z vlivného Imperiálského šlechtického rodu. Z naší rodiny se rekrutovala řada významných generálů a vojevůdců, bylo předurčeno abych se taky jedním stal. Táta na mne a mé bratry byl velmi tvrdý, už od útlého věku nás posílal trénovat se strážnými. Sotva jsem byl dost silný na to, abych unesl meč, začal mne posílat bojovat s bandity... Ehm... Jenže jednou se to žveklo."
"Co se žvejklo?"
"V jedné vesnici poblíž Anvilu se začali ztrácet lidé. No a tak jsem já a skupina strážných to šli "vyšetřit". Přišli jsme na to že ty lidi žrala banda vlkodlaků. A tak jsme se na ně vrhli. Přepočítali jsme se. Ty potvory byly daleko silnější než jsme čekali, všechny mé společníky povraždili a mne dost hnusně pokousali. Vlkodlak tě kousnutím nezmění... Pokud nechce. Jenže poslední z nich mne nakazil lykantrofií, aby se mi pomstil. Když se to můj otec dozvěděl, ani ho nenapadlo pátrat, zda je nějaký lék. Ani ho nenapadlo pátrat po tom, zda to nějak oblivní mou psychiku. Ne, prostě mi přikázal spáchat sebevraždu. Když jsem to neudělal, pokusil se mne zabít sám. Nepodařilo se mu to a já uprchl. Pak na mne poslal partu žoldáků, ale všechny jsem je povraždil. A pak jsem opustil Cyrodil docela. Přidal jsem se k posádce "Plamenné Želby", stal se ze mne pirát a pašerák. Víš kdo to jsou piráti, ne? Paradoxně piráti byli jediní, kteří nikoh nesoudili podle rasy nebo toho, zda je vlkodlak, upír či kdoví co. Byly to krásné roky... Jenže pak náš kapitán zemřel při jednom přepadů, kdy nás napadlo císařské námořnictvo. S jeho smrtí šlo všechno doháje. Nakonec jsme se rozhodli, že si každý sebereme svůj díl bohatství posádky a šli si každý svou vlastní cestou. A od té doby se trmácím a hledám smysl života.... A držím se dál od svého otce."
Něco mi blýsklo hlavou.
"Neuvažoval si čistě náhodou o práci žoldáka? Věděl bych o jednom hodně dobrém místě..."