---

Zarath

Od té party úchylných kočičáků jsem vypadl tak rychle, jak to jen šlo. Kdo ví, co se mnou měl Mavo ještě v plánu. Jedné noci jsem se prostě zdejchnul pryč od jejich karavany. Musel jsem být v bezvědomí opravdu dlouho, protože podle okolní krajiny jsme byli na hony vzdáleni Hammerfelu.
Nespalovalo mne slunce, netekly ze mne proudy potu. Podle všeho nejsem v Hammerfellu.
Nepřimrzal mi dech na tváři, nekřoupal pode mnou sníh a led tvrdý jako kost. Podle všeho nejsem ve Skyrimu. A podle toho že vzduch nesmrdí jak Žumpa, Temný močál to nebude, nevyskakují na mě odevšad pavouci, tudíž to nebude ani Elsweyr... Že bychom byli opravdu v Cyrodilu?
Po pár bloudění, zabíjení, pití a pár podivných úkolech, nutno poznamenat že zde lidé nabízeli práci téměř stejně často jako ve Skyrimu, jsem dorazil do toho slavného "Imperááááál sity". Celé to město bylo divné, všechno bylo nějak větší, no, možná proto, že to je hlavní město Říše. Člověk by neřekl, že relativně nedávno bylo celé v plamenech. Architekti se hold předvedli.
Bylo tu ale nějak narváno i na tak velké město. A navíc. Strašně, strašně tu smrděly kytky! Všude barvičky, fialové stužky, hnus!!!
Musel jsem ve svém ukr... vypůjčené lehké zbroji, původně patřící kolemjdoucímu banditovi s obouručákem na zádech působit trochu.... Cizokrajně, ale nikdo mi nevěnoval víc než udivený pohled, nějaká dívčina mi sice věnovala růži a po plácnutí po zadku dokonce i ránu pěstí, avšak nikdo ni nevěnoval odpověď, co se to tu sakra děje.
Čím víc jsem se blížil k té vysoké věži urostřed města, tím víc dav houstl, až jsem nakonec musel odstrkávat kolejdoucí. Strážní zde očividně neměli problémy s kolenem jako ti ve Skyrimu, tudíž drželi zpět všechny, kteří se chtěli k paláci přiblížit víc, než bylo zdrávo. Prodral jsem se tak blízko jak to šlo, abych viděl, na co všichni čekají, shazující si mezitím okvětní lístky růží z hlavy. Všude samá fialová, vysmání lidé. Měkoty, tihle by to v Hamerfelu nezvládli... Kde sakra seženu chlast?
Malá děcka čuměla z ramou svých tatíků na to, jak k paláci přijíždí kočár. Lidé na něj začali házet růže, chtěl jsem to samé udělat se šutrem, ale výraz nejbližšího strážného naznačil, že to není dobrý nápad. V tu chvíli kočár zastavil před palácem. Na koních seděli nějací zvláštní maníci v velmi kvalitních zbrojích, možná to byli oni, ty slavné "Čepele", které před pár lety skoro vyhubili. Jenže teď už Císařství nebuzerují ušáci, tudíž je mohou opět vydržovat. Ten koho střeží musí být sakra důležitý.
Vojáci vzorným krokem nakráčeli k vozu který otevřeli. Jako první jejich velitel pomohl z vozu asi pětadvacetileté mladé ženě v drahých šatech, opět fialová barva, zdobená všelijakými kravinami. Hm... Ta holka nebyla špatná, měla úžasný výstřih... Uvědomil jsem si že slintám.
Ve výstřihu měla podivný amulet... Ano amulet, kvůli němu jsem se jí díval do výstřihu, myslíte si snad že jsem úchyl?
Dívka měla dlouhé zrzavé vlasy v culíku a na hlavě korunku, těsně za ní vysoupil nějaký vyosoký chlápek s fialovým pláštěm, středně dlouhými jemnými vlasy, hnědýma očima. Vousy měl v podobě bradky spojené s knírkem, byl asi stejně starý jako ta zrzka, vypadali velmi šťastně. Pod pláštěm se mu leskla drahá zbroj... Za tu bych si koupil v Hammerfellu statek. A kdo ví zda ne Hammerfell celý, kdybych se zmocnil té katany u jeho pasu... Ne Zarathe, teď není čas na tvé sklony ke kleptomanii...
Ti dva, držící se za ruce se postavili čelem k davu a celí vysmátí mávali. Vypadali jako sjetí.
"Letošní Den růží, oslava výročí císařské svatby budiž zahájen!!! Zapomeňme na všechny problémy které říše má, netrapte se tím co přijde zítra, užijte si dnešek, ať už jste ze Skyrimu, Cyrodilu, Vysokoskalí, či bývalých částí říše!!! Užívejte si a bavte se ať už jste Nord, Imperiál či Khajiit, dnešek patří všem!!!" Vykřikovala zrzka a lidé začali stále více jásat. Myslel jsem si, že ohluchnu.
"Dnes ze svého osobního majetku vyplácím, jak už velí tradice, každému občanovi symbolických dvacet septimů, aby i ti nejchudší si mohli užít zábavu, program dne zahájíme souboji v aréně, kde se utkají největší šampioni celého Tamrielu o titul Mistra šampiona, moderovt bude sám stávající šampion, Svědí-mě-koule z Černého Močálů, který šampiona korunuje!!! Bavte se!!!" Zrzka a týpek ve zbroji začali obcházet dav. Zatímco chlápek si podával ruce s vojáky i obyčejnými měšťany, Zrzda žehnala matkám s dětmi a těm starším dětem rozdávala sladkosti. Řekl jsem si že jsem už dlouho nic podobného neměl tak jsem se nahnul dopředu, jenže co tomu čert nechtěl, zakopl jsem a spadl jsem... Ehm... Do jejího výstřihu.
Všichni ode mne couvli, zatímco zrzka zrudla a vlepila mi facku.
"Atentát, do něj!!!" Chlápek vytasil katanu a zrzka odkudsi vytáhla zdobenou dýku, jenže ještě dřív mne spacifikovaly a omráčily čepele. víc nevím.


Probral jsem se na podlaze vězení. Já jsem na ně snad magnet...
Nade mnou se skláněl ten chlápek s rukama za zády.
"Strčit hlavu do výstřihu CÍSAŘOVNĚ před zraky jejího manžela. Ty máš teda koule."
"Kde to jsem?"
"Normálně ty, kteří obtěžují mou ženu osobně mlátím dokud jim neteče krev ze všech otvorů a poté je vykopnu z města, ovšem, ty máš nejspíš víc štěstí nežli rozumu... Zarathe."
Promnul jsem si rozbolavělou hlavu.
"Odkud znáš mé jméno?" Chlápek se usmál.
"Neříkej že jsi na mne zapomněl..." Podíval jsem se na něj pořádně, ale nic mi to neříkalo.
"Pankáč, piercingy...."
"Alex?!!! Kdes to nechal?" Zamrkal jsem.
"Na císaře Tamrielu se to moc nehodí, musel jsem změnit styl." Zazubil se.
"Takže ta zrzka..."
"Laura Septim, císařovna, má žena, máme spolu dvě krásné děti které v jednom kuse řvou "Fus ro Dah" a děsí tím sloužící."
"Hele brácho vážně mě to mrzí..."
"Jop, čichání ke kozám císařovny už mrzelo hodně lidí. Ale ty máš kliku. Kde se nachomýtneš, tam je průser, pokud tě nechám zavřeného, přitáhneš průser do Imperial City. Laura sice dusila vztek po zbytek dne, ale večel tě chtěla jít osobně vykastrovat. Jenže, museli jsme pořešit pár formalit ohledně ekonomiky císařství, tudíž se k tomu nedostala. A já mám pro tebe tohle..." Hodil mi do rukou svitek.
"Co to je?"
"Rozkaz k propuštění. Teď hned se zvedneš a půjdeš za strážným, dáš mu to a vypadneš z Imperial City. Pro dnešek máš kliku."
"A co mám dělat pak? Můj život ztratil smysl poté, co jsem zabil toho ušáka." Alex protočil oči.
"Vy dobrodruzi... Když dosáhneš cíle, nevíš co dál. Hele, já třeba to dotáhl na císaře."
"Protožes zbalil zrzavou blbku s katanou, ze které se vyklubala dlouho ztracená dědička trůnu, přičemž jsi málem skapal při její záchraně před podivným tvorem s plorozpadlým ksichtem." Alex se opřel o stěnu.
"Není tu čas na dlouhé řeči, Laura se po mě začne za chvíli shánět, je čas plnit manželské povinnosti... Já nevím, třeba si založ cech válečníků nebo tak něco, něco jako Družníci..."
Mlátit lidi a ještě za to dostávat zaplaceno? Proč mne to nenapadlo dřív?
"Vlastně.... Mám seznam lidí, kteří dělají v Tamrielu bordel a kterých se nemůžeme zbavit... Kdybys je držel v nějakém cechu a oni by dělali bordel ve jménu dobra... Ušetřil bys nám spoustu problémů. A ještě bys na tom vydělal. A oni by se zabavili..."
Začal jsem si prohlížet rozkaz o propuštění.
"Kde mám začít?" Alex se usmál.
"Věděl jsem, že na to kejvneš.... No, začít bys mohl u jedné holky, je to imperiálka.... Poznáš ji podle toho že má hnusnou jizvu přes jednu tvář a je drobounká. Ale nenech se zmást, zabila víc lidí než bys dokázal spočítat. Téměř vyhladila původní čepele. Jediný problém je, že nikdo neví, kde se nachází.... Jeidným vodítkem je, že často cestuje s Khajiitskými karavanami, kterým prodává věci svých obětí."