Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Osvobození Whiterunu

Přidal Podbor dne 10.02.2013 00:53
#27

"Odveďte raněné! Odveďte je hned!" snažila se Danica překřičet hluk v chrámu zatímco utahovala obvaz na lýtku temné elfky.

Ahlam se pokoušela společně s několika lehčeji raněnými vojáky pozvedat ostatní ošetřené a nasměrovat je k Halám mrtvých. Jenssen horlivě diskutoval s Cassiem. Prošedivělý imperiální veterán s levou rukou zavěšenou na zkrvavené pásce energicky máchal taseným mečem směrem k hlavním dveřím chrámu, zatímco akolyta gestikuloval jasně k Halám mrtvých.

Danica přejela pohledem po zakrvácené místnosti svého chrámu. Většinu raněných, kteří byli schopni přesunu, se již podařilo dostat do relativního bezpeční, posledním pomáhala Ahlam. V místnosti zůstalo něco přes tucet umírajících a několik bojeschopných vojáků. Trojice ozbrojených stráží Whiterunu mířila svými zbraněmi k hlavním dveřím, zpoza kterých byly jasně slyšet hlasy oblehatelů. Jenssen mezitím dokončil rozhovor s Cassiem a oba zamířili jiným směrem. Kněžka bohyně Kynareth věnovala smutný pohled těžce raněným pacientům a vyrazila k bývalému legionáři. Veterán Cassius si mezitím svolal zbývající stráže. Dva bojovníci svírali luky, jeden z nich se sečnou ránou v boku bledl s každým okamžikem, jeho tvář byla zalita potem. Další tři bojeschopní muži drželi v zakrvácených rukou meče, jeden z nich, schopný používat ještě obě ruce, nesl i potřísněný štít.

"Nezbývá nám, než je zastavit." promlouval pevným hlasem prošedivělý legionář. "Ti zkurvysyni přes nás nesmí projít, jasné? Pamatujte na naše ženy a děti v Halách mrtvých! A držte zbraně pevně, ať se děje cokoliv!"

Danica položila legionáři ruku na rameno a promluvila k shromážděným, "Bohyně je s námi. Nedá nám padnout." Její hlas nezněl ani z poloviny tak nadějně, jak by si přála.

Bojovníci dali stěží kývnutím najevo, že jí vnímají.

"Otevřete! Ve jménu Tala! Otevřete dveře!" prořízl řízný ženský hlas napjatou atmosféru v chrámu.

Všichni válečníci se okamžitě otočili k drobnému oknu vedle vchodových dveří, odkud hlas vycházel. Jeden z lučištníků namířil svou zbraň vytyčeným směrem, druhý se jen zmateně pootočil. Zbytek mužů zaujal bojové postavení kousek od hlavních dveří.

"Chcípni v pekle, Talovská čubko!" odvětil pevným hlasem Cassius.

"Otevřete Ty zasraný dveře a nikdo nepřijde k úhoně! Potřebujeme pomoc vašich kněžek! Nic jiného!" ozval se opět hlas zvenku.

"To tak, Ty laciná děvko." zašeptal si Cassius spíše pro sebe a pohledem zkontroloval své muže. "Přijď sem, jestli si troufáš!" zvolal ven. "Osobně Tě vyvrhnu jako prase!"

Zvenku odpověděl tlumený hněvivý výkřik. Za ostatními okny chrámu se začaly míhat stíny. Vojáci uvnitř se začali nejistě rozhlížet. Jeden z nich zavrávoral a málem upadl. Po nohavici mu prýštila krev ze samovolně otevřené čerstvé rány.

Danica stojící opodál zakroutila hlavou, unaveně povzdechla a vykročila směrem ke dveřím.

"Zbláznila ses!" vykřikl Cassius a zastoupil kněžce cestu.

"Neopovažuj se!" zpražila ho rázně Danica. "Dost už bylo zabíjení! Jestli chtějí mne, mají mne mít. Pokud to znamená další zachráněný život, pak to není zbytečné. Ustup!"

Cassius se chystal odporovat, nedokázal však vzdorovat pevnému pohledu kněžky, a tak rezignovaně ustoupil.

"Jsem Danica Jasnojará, kněžka bohyně Kynareth." zvolala hlasitě kněžka. "Vstup sem sama a neozbrojena a promluvíme spolu, nebo táhni."

***

Blonďatá válečnice stojící před chrámem si s kyselým výrazem vyslechla odpověď kněžky, zaklela a otočila se ke svým věrným spolubojovníkům.

"Nemusíš tam chodit, Jorlo" promluvil k ní nejstatnější z nich.

"Nemusím, ale půjdu. Heddicku." odvětila Jorla. "Nehodlám tu to celé vypálit."

Odmlčela se krátce a otočila zrak směrem k posvátnému stromu, kolem kterého se chystala k výpadu téměř celá síla Hromových plášťů. Před okamžikem dorazil se svým oddílem i Galmar Kamenná pěst. Jorle se zdálo, že v davu zahlédla i Farkase z Družníků.

"Takže nemám na výběr." dokončila a odepnula od pasu pochvu s mečem. "Buďte připraveni. Zůstaňte u dveří a kryjte mi záda." S těmito slovy vytáhla z boty dlouhou dýku a podala je Heddickovi.

"Nelíbí se mi to, Jorlo... Ale jsme s Tebou." odvětil Heddick a kývl k ostatním válečníkům.

Jorla se na něj usmála a v přátelském gestu jej plácla do ramene. Její tvář opět potemněla, když se ohlédla směrem ke sroceným oddílům Hromových plášťů chystajícím se k výpadu. Pak však její tvář získala opět sebejistý výraz.

"Jsem neozbrojená a připravená vstoupit dovnitř!" zavolala do Chrámu.

***

Vojáci Whiterunu připravení ve svatostánku se tázavě podívali směrem ke kněžce a Cassiovi. Danica souhlasně kývla hlavou a otočil se k vchodovým dveřím. Do sálu mezitím přispěchal i Jenssen a postavil se mezi připravené vojáky. Cassius gestem vybídl válečníky k ostražitosti a zkontroloval jejich postavení, pak společně se štítonošem vykročili k chrámovým dveřím.

Závoru odstranili rychle, před otevřením dveří musel starší legionář druhého bojovníka pobídnout.

Pevné dveře se začaly pomalu otevírat. Před nimi vzpřímeně stále nepříliš vysoká členka Hromových plášťů ve zkrvavené zbroji. Ruce držela zvednuté, ve tváři vepsán odhodlaný výraz. Cassius společně se štítonošem ustoupili zpět k ostatním obráncům.

"Nejsem ozbrojena. Můžu vstoupit?" otázala se jistým hlasem, ačkoliv na ní mířili dva lukostřelci a z očí ji nespouštěl žádný z přichystaných válečníků. Ve stínech za ní se však ukrýval minimálně půltucet dalších postav.

"Vstup a mluv." vybídla válečnici unaveným hlasem kněžka.

Mladá bojovnice kývla lehce směrem k Danice a pevným krokem vkročila na půdu chrámu.Válečníci Whiterunu ji nepřetržitě sledovali, Cassius jí pozoroval z pod svraštěného obočí a neustále držel meč v pohotovosti. Všichni vypadali velmi nervózní.

"Máme raněné, naše bojovníky i obránce města. Jediné co chceme, je jejich ošetření, a to všech bez rozdílu." pronesla Jorla svůj požadavek, aniž by se jí zachvěl hlas. Očima však těkala po všech přítomných.

Všichni obránci byli nějakým způsobem ranění, dva z obránců byli viditelně bledí po ztrátě krve a těžce se potili. Mladší z nich sotva udržel luk v rukou a vrávoral, hrotem svého šípu však dokázal mířit zhruba Jorliným směrem.

Jenssen se ušklíbl a chystal se odseknout, Danica ho však předběhla souhlasným kývnutím. "Hnusí se mi vaše věc. Zmařili jste zbytečně mnoho životů." odpověděla kněžka smutně. "Nebudu ale přihlížet, jak budou mařeny další. Přiveďte raněné, postaráme se o ně. Zaruč se však," získal její hlas opět významnou sílu, ", že zde nedojde k žádnému krveprolévání."

Jorla souhlasně kývla.

"Každý kdo vstoupí do chrámu bohyně Kynareth, bude neozbrojen a pouze já rozhodnu, jak a komu bude nabídnuta pomoc. To jsou mé podmínky."

Jorla opět kývla a chystala se promluvit, když se Whiterunem rozlehl řev mnoha hrdel doprovázený třeskem zbraní a dupotem mnoha nohou. Válečníci Hromových plášťů vyrazili k útoku na Dračí síň.

Obránci Whiterunu v chrámu sebou trhli. Cassius ošklivě zaklel. Bledý lučištník vyjekl, ze zpocených prstů mu vyklouzla tětiva. Založený šíp vyletěl směrem k blonďaté válečnici. Projektil v mžiku překonal vzdálenost několika sáhů aniž by poskytl bojovnici prostor nějak reagovat. Hrot šípu zasáhl Jorlu do levé strany hrudníku a prorazil lehké brnění. Blonďatá válečnice slabě vykřikla a poroučela se k zemi. Danica vykřikla rovněž. Odpověděl jí rozhněvaný řev.

Cassius se vzpamatoval nejrychleji a vyrazil k dveřím chrámu. Nebyl však dost rychlý. Dovnitř chrámu zasvištělo několik šípů, jeden z nich provrtal stehno starého legionáře a srazil jej k zemi, další se zastavil až v hrudníku pobledlého lukostřelce. Na půdu zasvěcenou bohyni Kynareth vtrhli rozběsnění válečníci. Jeden z obránců Whiterunu přiskočil ke kněžce a srazil ji pod sebe k zemi. Ostatní ozbrojení vyrazili s vlastním rykem útočníkům v ústrety.

V čele útočníků stanul mohutný válečník, který za neartikulovaného křiku plného bolesti a hněvu setnul nejbližšího z obránců. Hlava umírajícího válečníka prosvištěla vzduchem následovaná krvavým gejzírem. V okamžiku zasazení smrtícího úderu však jeho odkrytý bok prorazilo ostří druhého ze stáží Whiterunu. Mohutný Hromový plášť klesl na kolena ve stejném okamžiku, jako sekera jiného z útočníků přesekla paži Whiterunského bojovníka. Křik bolesti přesel velmi rychle ve chroptění, když další ostří přeťalo krční tepnu zmrzačeného.

Obránce ozbrojený štítem se za drtivého třesku srazil s nejbližším útočícím Hromovým pláštěm. Úderem štítu vyvedl útočníka z rovnováhy a ťal jej přes vnitřní stranu stehna. Protivník se s bolestivou grimasou poroučel k zemi. Další ránu však strážce Whiterunu zasadit nestihl. Druhové padlého válečníka na obránce zaútočili ze dvou stran. Jednu ránu sekerou dokázal bojovník odrazit štítem, druhý úder vedený ve stejnou chvíli shora přeštípl klíční kost a zastavil se až hluboko v hrudním koši.

Do bitvy se vložil Jenssen. Po rychlém zaříkání vyrazil z jeho rukou jasný záblesk, který udeřil jako božské kladivo do útočících Hromových plášťů. Výboj okamžitě seškvařil maso na nejbližším útočníkovi, dva jeho druhové začali ihned hořet.

Danica se pokusila postavit na nohy a co nejhlasitěji křičela, "Dost! Dost! Nechte toho!" přes bitevní vřavu jí však slyšel jen její ochránce, který ustupoval před dotírajícím útočníkem. Těžce napadaje na dříve raněnou nohu nedokázal včas uskočit před úderem smrtící sekery, a tak se mu ostří zarylo do břišní stěny a poslalo ho v krvi k zemi.

Po zemi chrámu se za děsivého křiku váleli dva hořící válečníci z řad Hromových plášťů, na nohou už stály jen dva další. Jeden s napjatým lukem dokázal být o úder srdce rychlejší, než poslední z lukostřelců mezi obránci, a poslat mu šíp do hrudníku. Druhý vytrhl sekeru z masa padlého štítonoše a těkal hlavou směrem ke svým padlým druhům a blonďaté válečnici. Jeho nerozhodnosti využil k rychlému zaklínání Jenssen a vyslal k němu další výboj. Po krátkém záblesku následoval bolestivý výkřik a vzduch naplnil další zápach spáleného masa.

Danice se podařilo vyškrábat na nohy a s hrůzou v očích sledovala masakr kolem sebe.

Poslední z Hromových plášťů chvatně vytáhl další šíp a v podřepu se otočil směrem k akolytovi. Jenssen ihned začal s dalším zaříkáváním. Lukostřelec založil šíp na tětivu a natáhl. Jenssen zvýšil intonaci a napřáhl rukama. Z hrudníku Hromového pláště naráz vyrazilo zkrvavené ostří. Lukostřelec zalapal po dechu a ve smrtelné křeči upustil luk. Jeho tělo se svalilo k zemi na starého legionáře, který s vyceněnými zuby vyprostil svoji čepel z rány.

Jenssen klesl na kolena a těžce oddechoval. Křik hořících hromových plášťů ustal stejně jako jejich pohyby. Na podlaze chrámu se válel tucet mrtvých, nebo umírajících.

Kněžka bohyně Kynareth si vytřela oči plné slz a nejistým krokem vyrazila hledat mezi padlými ty, kterým by ještě bylo možné pomoci.