Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Osvobození Whiterunu

Přidal Podbor dne 08.01.2013 22:01
#22

Dřevěný most překlenující vodní příkop kolem u hlavní brány Dračí síně se hemžil ozbrojenci. Většina bojeschopných obránců Whiterunu se tísnila na malém prostoru s tasenými zbraněmi. Jenassa se musela mezi lidskými bojovníky razantně prodrat. Pach nemytých těl a strachu se jí vůbec nezamlouval. Ozbrojené stráže jí ustupovali jen neochotně, nikdo se jí však příliš nevěnoval. Temné elfce jejich nezájem nijak nevadil. Sama jen okrajově vnímala roztěkaný proslov jejich postaršího velitele. Měla důležitý úkol a musela spoléhat na své smysly a ostražitost, aby při něm nezahynula.

Jakmile se dokázala prosmýknout mezi posledními strážci, kteří upírali svůj zrak směrem k městu, vyrazila po schodišti jako vystřelený šíp. Chvatně přeběhla několik prvních schodů, a pak elegantním skokem přeskočila na skálu směřující k Hvězdné kovárně. Bez sebemenšího zaváhání přeskakovala po kamenech a blížila se ke kamenné zdi vystavěné kolem Jorrvaskru. Jen několikrát věnovala rychlý pohled směrem k posvátnému stromu, odkud slyšela zvuky boje. Útočníky nezahlédla, pouze několik strážných utíkalo směrem ke schodišti do pevnosti, další pohyb nezaznamenala.

Bez vyrušení se Jenasse podařilo dosáhnout kamenné zdi, za kterou se rychlým skokem přemístila a ihned se skrčila. Jednodušší část svého úkolu měla za sebou. Chvíli věnovala na srovnání svého dechu a tepu, které byly v důsledku běhu a citelného nebezpečí zrychlené. Pozorně však celou dobu sledovala okolí. Zvuky boje se nesly z větší dálky. Temná elfka měla dobrý výhled až k chrámu, z jehož oken vycházelo světlo. Dění v svatostánku bohyně Kynareth však stopařku nezajímalo ani v nejmenším. Potřebovala proniknout hlouběji do města a najít pozice nepřítele.

Několik dalších okamžiků nehnutě sledovala okolí. Pohyb spatřila pouze kolem chrámu, do kterého vklopýtala dvojice raněných strážných a chvíli po nich se vpuštění hlasitě dožadovala i nějaká žena. Zvuky boje slyšitelné od hlavního schodiště spojujícího horní a spodní část Whiterunu nadobro ustaly. Jenassa již další čas ztrácet nemohla.

Naučeným způsobem si temná elfka zkontrolovala veškeré přezky na zbroji, utáhla toulec se šípy a sňala z ramenou luk. Krátký okamžik věnovala rovněž utažení své kožené obuvi. Po ujištění, že veškerá výstroj sedí přesně a pevně, vyrazila z úkrytu. V nízkém podřepu s lukem v jedné ruce a naostřeným šípem ve druhé vyrazila přes kamenné podloží směrem k posvátnému stromu. Využívala stínů vržených budov a došlapovala naprosto tiše. Od jihozápadu se opět rozezněl třeskot oceli, pozorný elfí sluch zachytil i bolestné výkřiky a vzdálené svištění šípů. Větší pozornost však plížící se Jenassa věnovala zvukům od hlavního schodiště za posvátným stromem. Znatelně slyšela více hlasů, štěkané rozkazy i tlumený rozhovor, na dálku však nedokázala rozeznat jednotlivá slova.

Během několika chvil překonala vytyčenou vzdálenost jako stín a přikrčila se za jedním z kamenných oltářů u mohutného stromu. Nad Whiterunem svítily pouze hvězdy a měsíc. Mraky však zakrývaly oblohu pouze z části, a tak dokázala Jenassa vidět na dobrou vzdálenost. Na schodišti zahlédla temná elfka shluk postav. V spodní části plápolalo zřejmě několik pochodní, které osvětlovaly stojící postavy zespodu a protahovaly jejich stíny směrem k Jenasse. Stopařka rozeznávala zhruba dva tucty vojáků v temných pláštích. Část z nich stála s připravenými zbraněmi směrem k ní a ostražitě sledovala prostor kolem posvátného stromu. Někteří upínaly hlavy v tmavých helmách k pevnosti. Jenassa byla vděčná dostatku temných ukrytů, kterých mohla zatím využít. Za linií připravených útočníků postávala u kamenné zdi skupina dalších válečníků, kteří spolu podle gest i tlumených hlasů rozmlouvali. Temná elfka poznala mohutného válečníka s charakteristickou rohatou helmou a v duchu zaklela. Kolem tohoto impozantního bojovníka postávalo několik dalších známých postav. Jenassa dokázala rozeznat dvojici pobývající v klidnějších dobách často "U Kobyly a praporce". Přítomnost Sinmira ani Uthgerdy tedy temnou elfku nijak nepřekvapila. V debatujícím kruhu postávalo i několik dalších bojovníků, všichni dle ustrojení patřili k Hromovým plášťům.

Temná elfka obhlédla ze svého úkrytu celý prostor kolem zdi a schodiště. Na dláždění spatřila několik krvavých skvrn, většina však zasychala dost daleko od schodiště. Neviděla ani žádná těla pobitých. Pouze o jeden z domů se povalovalo několik těl. I na značnou vzdálenost však Jenassa jasně viděla známky pohybu. Stopařka se pro sebe ušklíbla. Dokázala si o probíhajícím boji udělat jasný obrázek. Pro Jarla to nevypadalo vůbec dobře.
Z krátkého zamyšlení vytrhl Jenassu zvuk mnoha nohou dusajících po schodišti směrem nahoru. Do zorného pole temné elfky vstoupilo s pochodněmi několik dalších mužů a pár žen ve tmavých pláštích. Na první pohled nenesli žádné známky boje. V jejich čele stanul vousatý válečník s medvědí kůží na ramenou a brunátným výrazem.

"Taková drzost!" rozkřičel se z plných plic přicházející válečník tak, že jej i Jenassa poměrně dobře slyšela. "Jorlo! Ty malá děvko! Jak jsi se opovážila neposlechnout můj přímý rozkaz?" osopil se válečník s medvědí kůží na jednu z bojovnic mezi hromovými plášti. Terčem jeho hněvu byla nepříliš vysoká válečnice s velmi odhodlaným výrazem a blonďatou hřívou.

Na příchod rozezleného bojovníka zareagovala i přední linie hromových plášťů. Většina mužů na okamžik polevila v pozornosti. Jenassa nepotřebovala více pobízet. Bleskově vyrazila ze svého úkrytu a v bezpečí temných stínů se rozběhla blíže k pozici hromových plášťů.