---

Řinčení zbraní utichlo, nahradil jej bouřlivý jásot rozléhající se i přes mohutné vstupní dveře až do srdce Dračí síně. Zbývající strážci města se nejistě podívali jeden na druhého. Mezi nimi a hordou nepřátel stála jen jedna překážka, která i přes svoji zdánlivou neprostupnost nedávala velké šance, že příliv útočníků zastaví.

„Připravte se!“ zahromoval pevným hlasem válečník Hrongar. „Brzy už se přijdou nažrat naší oceli!“

Bojovníci kolem něj se nezmohli na žádné hrdinné zvolání. Téměř všichni fascinovaně hleděli na vstupní vrata, do kterých začaly bušit hlavice seker a čepele mečů. Dunivý zvuk cuchal nervy posledních obránců. Někteří mimoděk o krok ustoupili. Úchop zbraní již nepůsobil tak pevně a jistě. Bojovníci začali nejistě těkat pohledy mezi sebou.

Několik sáhů za poslední linií obránců seděl v plné zbroji na svém trůně Jarl města Whiterun, Balgruuf Velkomožný. Tvář vládce města působila ztrhaně a v jeho očích se zrcadlil smutek.

„Už buší na moje vrata, Irileth.“ Promluvil Balgruuf k temné elfce, stojící po boku jeho trůnu. „A já poznám, jak vrtkavá je přízeň bohů. Dnes ještě jsem jarlem mocného města Whiterun, který vždy dbal na blahobyt svých poddaných, a zítra? Zítra budu zapomenutý kus mrtvého masa. Až pak před lid předstoupí nový vládce města, slíbí velkou hostiny na počest vítězství, bude mít plnou hubu řečí o lepších zítřcích a pronese proslov o vzestupu nového krále Skyrimu Ulfrika, budou zkrvaveným Hromovým plášťům provolávat slávu všichni Ti, jejichž bratři, synové a dcery umírali během obléhání pod meči uchvatitelů.“ Jarl Balgruuf zavrtěl smutně hlavou. „Krátká je paměť lidu.“

„Já nezapomenu, můj pane!“ pronesla pevným hlasem Irileth a poklekla před Jarlem. „Jsi lepším vládcem, než si lid Whiterunu zaslouží! A Ty to víš!“

Balgruuf se smutně usmál k temné elfce a pevně stiskl její rameno. „Co vím, je, že na Tebe se mohu vždy spolehnout… Kdyby víc takových jako ty zůstalo po mém boku, tak všechno mohlo dopadnout jinak.“

Irileth tasila svůj meč a odhodlaně vykřikla. „Zrádcům patří chcípnout v bahně! Zasraní povstalci zaplatí krví za každý zkurvený coul téhle síně, o to se postarám!“

Balgruuf pokýval uznale hlavou. „Tentokrát nebudeš stát mezi mnou a tou prašivou bandou sama. Ať jsem zatracen, jestli nechám tuhle chátru převzít moje město, aniž bych tasil svůj meč! Tentokrát ty zkurvysyny donutíme krvácet společně! Tak jako za starých časů!“ Odvětil jarl a povstal ze svého trůnu.

„Tak jako za starých časů. Krev a smrt!“ Usmála se temně elfka a společně se svým Jarlem obrátila pozornost ke vchodovým dveřím.

Bušení zbraní na vchodová vrata naráz ustalo. Na úder srdce zavládlo v síni jarla nezvyklé ticho rušené jen praskáním ohňů. Pak přišla ohlušující rána.

Dveře byly rozraženy jediným mocným úderem. Závora se rozlomila ve dví, narychlo postavené barikády byly odmrštěny na překvapené obránce. Prolomenými dveřmi vtrhla do síně vlna ozbrojenců. První mezi modrými plášti se ve změti zkrvavených zbraní vyjímal mohutný válečník v rohaté přilbě s obouruční sekerou zdobenou zářícími runami.

Drakorozený vrazil silou rozběhnutého mastodonta mezi jarlovy bojovníky. Jeho sekera opsala široký oblouk, kterým odhodil v gejzíru krve k zemi dva nejbližší. Než stihlo lidské oko postřehnout, již srážel ramenem k zemi dalšího z obránců.

„Zkurvenec z draka vyvržený!“ zasyčela Irileth. „Měla jsem ho střelit šípem mezi oči už dávno! Jdu si pro Tebe, zbabělče!“ rozkřičela se temná elfka a vyrazila proti útočníkům.

„Za Whiterun!“ doplnil bojovým pokřikem svou spolubojovnici Jarl a rozběhl se za ní.

Hromové pláště vrazily do posledních obránců jako příbojová vlna. Hrongar postavený na patě schodiště odrazil úder sekery a švihl po svém protivníkovi mečem. Nestihl zhodnotit, zda zasáhl, jelikož musel uskočit kolmo vedenému úderu čepele z druhé strany. Dotíral na něj téměř půltucet útočníků. Napřáhl k dalšímu výpadu. Ostrá bolest v levé paži mu zabránila útok dokončit. Z několika sáhů vystřelený šíp prošel skrz sval. Hrongar zařval jako raněné zvíře a máchl před sebe mečem. Zraněná ruka vypověděla poslušnost a přesně mířený úder minul protivníka o několik coulů. Rána štítem zleva do hlavy rozostřila Hrongarovi vidění. Další vlna bolesti mu vystřelila ze stehna. Válečník padl k zemi.

„Prašivý zkurven-“ pokusil se Hrongar zaklít. Úder štítem do brady jej složil na záda.

„Smrrrrt!“ S bojovým pokřikem doskočila k ležícímu Hrongranovi Irileth. Energií provedeného pohybu srazila ramenem nejbližšího útočníka. Krátkým švihem mečem rozpárala břicho dalšímu. Hranou štítu odrazila dva údery seker a ohnala se po dotírajících Hromových pláštích. Nepřátelský válečník dotírající na její levý bok se rozkřičel bolestí, jeho pravá ruka končila krvácejícím pahýlem po úderu těžkého meče.

„Chcípněte, vy psi!“ Vzkřikl Jarl a skopl zmrzačeného válečníka do houfu jeho spolubojovníků.

Temná elfka se ušklíbla, sklonila před sekem mířeným na hlavu a vrazila meč do hrudníku útočníka. „Jako za starých časů!“ vykřikla. Silný úder vedený do jejího štítu ji ihned vrátil zpět do bitvy.

Balgruuf neměl čas temné elfce odpovědět. Poslední z jeho mužů ustupovali pod údery nepřátelských zbraní, záplava tmavomodrých plášťů se zdála být nekonečná. Po jarlově zbroji zařinčelo několik úderů, žádný však neprošel skrz. Balgruuf stihl pouze kontrovat krátkým sekem, musel však couvat. Irileth úderem na stehno srazila nejbližší Hromový plášť dotírající na jarla. Z davu nepřátel zastoupila uvolněné místo robustnější postava.

Runami posetá hlavice sekery se mihla směrem k elfce. Irileth stihla ráně instinktivně nastavit svůj štít. Okované dřevo s křupnutím prasklo, elfčinou paží projela ostrá bolest. Síla úderu vyhodila Irileth do výšky. Temná elfka prolétla vzduchem a s heknutím dopadla na vrchní hranu schodiště.

Jarl zavrčel a vrhnul se na útočníka. Ostří Balgruufova meče zazvonilo na tepaném ramenním chrániči. Drakorozený se nezdál být ani otřesený. Pěst v okované rukavici se v odpovědi mihla k jarlovu spánku. Vládce Whiterunu stihl jen o vlas ucuknout zpět. Mečem švihl proti sekeře svého protivníka. Mohutný válečník v rohaté přilbě úder odrazil a máchl k jarlovi svojí zbraní. Balgruuf uskočil na vyšší schod a ohnal se po Drakorozeném. Čepel jeho meče se odrazila od nastaveného toporu obouruční sekery. Další šanci k útoku vládce města nedostal.

Do jarlovy pravé paže se zaseklo ostří meče. Balgruuf zavyl bolestí, jeho vlastní zbraň mu vypadla z ochablých prstů. Jarl vrhl nenávistný pohled vůči jednomu z Hromových plášťů, který svíral meč vězící zaseknutý v jeho paži.

Drakorozený vrazil plochou stranu sekery do jarlova břicha a zklamaně si odfrkl směrem ke svému spolubojovníkovi. Jarl s bolestivou grimasou upadl na všechny čtyři.

„Vzdej se, jarle. Prohrál jsi.“ oznámil klečícímu vládci města hrozivě klidným hlasem Drakorozený.

Balgruuf věnoval svému přemožiteli nenávistný pohled, a pak se krátce rozhlédl po Dračí síni.

Hrongar ležel v bezvědomí kousek níže na schodišti, na hruď mu mířilo několik napřažených ostří. Irileth si tiskla k hrudníku nepřirozeně zkroucenou levou ruku a s napřaženým mečem v druhé ustupovala před skupinou útočníků. Rozvážným krokem k ní směřoval válečník v medvědím kožichu a významně potěžkával svoji zbraň. Pod schody ležela zmasakrovaná těla většiny jarlových bojovníků. Jen několik z nich ještě dýchalo.

Jarl zvedl oči plné nenávisti k Drakorozenému. Mohutný válečník jeho pohled obětoval bez známky jakékoliv emoce.

„Dost! To stačí.“ Vykřikl Balgruuf a s bolestivým výrazem se narovnal. „Vzdávám se… Vzdávám se! Všichni složte zbraně! To je rozkaz! Složte zbraně!“

Drakorozený souhlasně přikývl a zavolal na své spolubojovníky. „Dost! Zastavte boj! Zvítězili jsme!“
Bojovníci Hromových plášťů propukli v ohlušující jásot. Drakorozený se k nim nepřipojil, sklonil svoji sekeru a pevným pohledem hleděl na Balgruufa.

Jarl se s námahou narovnal a vyhledal očima Drakorozeného. „Měl jsem o Tobě lepší mínění…“

Mohutný válečník neodpověděl hned, na chvíli se zahleděl přes rameno Balgruufa směrem k trůnu Dračí síně, pak složil ruce na hlavici své sekery a věnoval poraženému jarlovi rozhodný pohled. „Vše pro dobro Skyrimu.“