#19
Kapitola 6: Sen nebo předtucha?
Když upadl do bezvědomí náhle se mu začly myslí míhat obrazy, které snad nepocházeli ani z fantazie nebo vzpomínek. Viděl jak zabíjí lidi, které neznal. Viděl kolem sebe ohromný shluk elfů, lidí, orků a všech možných ras. Co ale bylo divné, že stál na straně lidí a zabíjel elfy, což mu ani v nejdivočejších představách nikdi nepřišlo na mysl. Slyšel hvizdy šípů, zvuky vyvolávaných kouzel, řinčení mečů a výkřiky zraněných. Náhle ho někdo vytáhl ze vřavy a začal s ním mluvit. Neviděl té postavě do tváře a neslyšel žádná slova, ale uvnitř sebe cítil, jako by pro něj ta postava ohromně znamenala. Víc než kdokoliv předtím. Náhle se ozval řev, stejný jako slyšel když přicházel na velvyslanectví. Vzhlédl a... ,,ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ" s výkřikem se probudil a znechuceně zjistil, že po něm stéká studený pot.
Co to krucinál bylo byla jeho první myšlenka. Za touto okamžitě následovaly dvě další a to:
Co se stalo a
Kde to jsem?. Byl v jakémsi pokoji, který byl upraven v elfském stylu a na stolku uviděl znak Juliana. Byl tedy na velvyslanectví, ale nikoliv ve vězení. Byl oblečen jen spoře a okno bylo otevřené, ale naštěstí bylo právě překrásné pozdně jarní odpoledne, takže mu nebyla zima. A na okně seděla bílá holubice, větší než jakou kdy viděl, před kterou ležela obálka podobná té, kterou dostal od podivného přítele. Došel k obálce, holubice mu odletěla z dosahu, a on rozlomil pečeť a začal číst.
Kapitola 7: Návrat agenta
Na papíře stálo:
To se necháš tak snadno napálit? Takhle tě někdo brzo zabije. Stejně brzo jako se my setkáme. Doufám, že ten jed* co byl v tom jídle ti nezatemnil rozum. Ne každý kdo ti pomůže jednou, ti pomůže dvakrát, nebo pomůže nezištně. H. Elewinovým seběvědomím otřáslo to, že v dopise byla pravda, on se skutečně nechal tak hloupě napálit. Vyhlédl z okna a uviděl postavu s holubicí na rameni jak odchází za obzor. To bylo znepokojivé, neboť nikdo neměl o velvyslanectví vědět. Hned jak vyhlédl z okna se postava otočila a zdálo se mu jako by mávala jemu. Otočil se od okna a oblékl se do připravených věcí, kterých si zrovna všiml. Byl na nich znak Thalmoru a znak Elewinovy hodnosti. Zrovna když se oblékl vešel do jeho pokoje elf, podle oblečení níže postavený čaroděj.
,,Paní velvyslankyně si přeje s vámi mluvit, pane" ,pronesl nejistým hlasem,
,,prosím následujte mne" Elewin přikývl a vyrazil za ním. Altmer byl ovšem velice nervózní, a tak Přízrak nechal v jedné hale a ukázal na dveře.
,,Velvyslankyně ví o vaší přítomnosti, brzy vás pozve dál" s těmito slovy odešel. Elewin ovšem nečekal a okamžitě se přesunul ke dveřim aby jeho bystrý sluh zaznamenal alespoň nějaká slova. Slyšel všechno:
,,Naši agenti pracují neustále", ozval se velitelský hlas Elenwen,
,, pokud na zvládnutí Ledohradu Ancano nestačí, tak mu pomoz." Druhý hlas zněl oproti Elenwen zaraženě:
,,Ale, ale paní já..." Nedokončil neboť teď už Elenwen zuřila:
,,To si nedokážeš ani poradit s jedním mizerným kouzelníčkem, Estorme?! Pokud to neuděláš nechám tě okamžitě degradovat na čaroděje, protože si nezasloužíš svou stávající hodnost je to jasné. Ať tak či onak teď vypadni." Ze dveří vystřelil elf jako kdyby ho něco vyhnalo, snad možná Elenwenino kouzlo, ale to si Elewin nebyl jistý.
Tohle bude zábava pomyslel si.
,,Elewina poď dovnitř prosím, už se těším až si promluvím s někým schopným" ozvala se velvyslankyně. Elewin vstoupil do dveří.
*jed je podobný tomu co na vás použije ta Nightigale v Thiefs Guild. utlumí vás jako byste byli mrtví, ale nejste.