#6
2. kapitola: Bojiště
Elewin viděl jen to, co mu osvětlovalo světlo, jinak všude okolo byla tma jako v pytli. Už cestoval dlouho nocí takže si uvědomoval že jsou tak 3 hodiny ráno.
Takže ve tři hodiny ráno zemřu a k tomu rukou Norda. Ještě lepší takového který má být už staletí tuhý jak řípa, pomyslel si sarkasticky. Draugři se pohnuli dopředu, když náhle jeden z nich cosi zažblekotal tím podivným jazykem. Ze tmy se ozval zvuk letící ohnivé koule spolu se zvukem blesku a ledového šípu. I při tom slabém světle si Přízrak náhlě uvědomil kde stojí a to ho téměř ochromilo strachem.
Bojiště Atronachů. Bojiště Atronachů bylo místo se specifistickými vlastnostmi, jako například zvýšenou sílu atronachů, ale i tvoření run všude po zemi. Tato místa posilovala magii vyvolávání a zvláště vyvolávání elementálů. Proto jej mnoho mágů chtělo najít a studovat, ale takových míst bylo nemnoho a navíc byla chráněna atronachy, kteří se probudí, pokud někdo vkročí na bojiště, a s dotyčným zatočí.
Che, ten kdo nechce nalézt tomu se zjeví. Takže nezemřu rukou Draugra, ale Atronacha, ale nevzdám se. Toto všechno si Altmer uvědomil během krátké chvíle kdy kouzla zasáhla cíl. 3 mumie padly na zem a ostatní přestali elfovi věnovat pozornost. Elewin vystřelil jako šíp směrem, ze kterého nepřiletěla žádná kouzla. Bohužel pro něj, taky byli celkem kluzké kameny. ,Prásk´ a jeho úchavtný běh skončil o kmen nejbližšího stromu. Pak už viděl jen tmu.
Kapitola 3 : Pírko
Když se Elewin probudil okamžitě si uvědomil jednu věc. Bolest hlavy silnější než jakákoliv kterou kdy zažil. Druhá věc byla, že už svítí slunce a že leží poněkud jinde než kam v noci padl. Pokusil se sednout si, ale z hrudi mu spadl jakýsi pergamenový svitek v němž bylo zastrčeno pírko. Elf rozevřel pergamen a zjistil, že je popsaný písmem jeho národa, a že pírko je z bílé holubice. Na pergamenu stálo: ,
Ještě se setkáme. Nikomu o mě neříkej a neočekávej, ty nešiko, že ti budu pomáhat víckrát. H´ Altmer zavrtěl hlavou nad podivným vzkazem až se mu na chvíli zatmělo před očima.
,,Já a nešika?"řekl nahlas, ikdyž nechtěl.
,,No počkej až se setkáme já ti dám nešika"zabručel si pro sebe. Zjistil že všechny jeho věci leží opodál a vedle něj se v kotlíku vaří zelná polévka.
Nikomu neuškodí, když si dám. S tímhle přesvědčením se pustil do jídla. Všiml si známé siluety Thalmorského velvyslanectví, které bylo stále zahaleno v mlze dálky. Posbíral svých pár švestek a vyrazil na Velvyslanectví.