Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Hlas Anglie

Přidal Diego dne 16.02.2013 19:43
#199

Snad se vám to bude líbit, je to začátek bitvy o Anglii. Ale není to začátek konce...*pes*


Zanechte komentář s ohlasy...




PodKapitola - Armáda


Sic jsme se s Charllesem lehce pohádali, ale konečně jsme se po dlouhé době opět shledali. Nadruhou stranu, takové hádání bylo mezi mnou a ním v jednotce vždycky. I přes tu menší hádku, jsme se dostali k lodi, která kotvila v přístavu. Lodí jsme potom dopluly až do Francie. Poté jsme vyrazily do Paříže, kde by na mě už měla čekat má budoucí armáda. Cestou jsem Charllesovi ukázal ty dvě šifry, které jsem získal na svých cestách.
Očividně ho zaujaly, protože si nad nimi lámal hlavu celou cestu z Ruska do Francie.... Přesto všechno, jim nedokázal porozumět, tudíž jsme oba zjevně ne moc vzdělaní a nadaní lidé, jako ten kdo je navrhl a sepsal. Oba jsme přemýšlely, kdo za nimi může stát, nenapadl nás nikdo jiný, než Leonardo da Vinci. Ten v nich měl zálibu, on tvořil a vynalézal stroje, které ještě nemáme ani v devatenáctém století. Rozhodli jsme se proto, že až se vypořádáme se Samaelem, vydáme se bok po boku po stopách tohoto úchvatného vynálezce a vědátora.

Bienvenue à Paris


V Paříži na nás čekala jen osobní eskorta od prezidenta. Bylo nám od nich zděleno, že vojsko čeká na severu v přístavu, přichystané nalodit se. Po téměř dni cesty, jsme se dostaly až do přístavu... "Ty krávo to je armáda! Jak jsi k tomu ty frantíky přemluvil? Oni přeci nepomáhají Angličanům.... Tak co, tak tak najednou?" optal se Charlles. "Je to odměna a zároveň chtějí Anglii osvobodit, protože v jejíž okolí jim mizí obchodní lodě." řekl jsem mu. "Jaká odměna?" ptá se znovu Charlles. "Měl jsem ti pomoci v Rusku, což jsem splnil tak napúl. Pak jsem už jen zachránil prezidenta před Igorem, chtěl jej zabít. Toť vše." znovu jsem mu odpověděl. "Tak to už by dávalo smysl, proč je tu minimálně deset tisíc vojáků a v čele s prezidentem. Uvidíme, jaký to bude mít účinnek." řekl jen Charlles. Prezident nás vítal s otevřenou náručí, zřejmě se již doslechl, co se stalo v Rusku.
Prezident: " Luciusi a Charllesi. Vítám vás ve Francii, a jsem rád že jste živi a zdrávi. Svůj úkol jste splnily vícenež dobře, což Rusko zpomalí v jeho zbrojení. Ačkoli Čínu ne. Nyní vám odevzdám armádu, která čítá přesně jedenáct tisíc dobře cvičených mužů, hrdých francouzů. Z nichž pět set, je speciálně cvičených na přepady ze zálohy a dva tisíce mužů jsou výborní střelci. Takže je nenechte zemřít, důvěřuji vám. Celá Francie očekává, že svou misi splníte a neprohrajete. Protože kdyby ano, Francie by byla velmi oslabená proti případným útokům. Navíc Charllesovi, který umí dobře koordinovat lodě, tímto předávám pět obrněných válečných lodí, s jejichž palebnou silou by jsi měl dobýt pobřeží. To by mělo být vše.... Přeji vám, abyste vyhráli a vrátily jste se zprávou o dobytí Anglie a hlavně zabití Samaela. " tímto prezidentův proslov skončil....

Tak jdeme válčit, ne?

Po proslovu, jsme se chopily svých nových funkcí a rozkázaly vojákům se nalodit. Tak se také stalo, ovšem trvalo to velice dlouho, přecijen jedenáct tisíc lidí se těžko během pár minut nalodí... Jakmile jsme se začaly naloďovat, Charlles se svou nově získanou flotilou, vyrazil vpřed, dobýt nám pobřeží, kde se vylodíme.

Za téměř celý den...

Vojska postupně odplouvala, já jsem si nastoupil až do poslední a té nejrychlejší lodi. Na mé lodi se nacházelo asi sto mužů a žen, hned jsem jim rozkázal, ať plujeme na plný výkon. Musely jsme předehnat ostatní lodě, které pluly už dávno před námi, nechci toptiž plout v zadní linii, chci být co nejvíc vepředu....

Pobřeží

Když už jsme se nacházeli v předí linii, byly jsme pár kilometrů od pobřeží.... Tam už Charlles rozpoutal peklo... Byl naprosto nemilosrdný... Nechal své lodě střílet na domy občanů, bez ohledu na to, že by mohli být na naší straně... Připlul jsem k jeho lodi.... "Charllesi! Ty magore, jsou tam civilisti! Ty přece nezabijíme!" zařval jsem na něj naštvaně... "Tak teď už ano! Střílejte chlapci! Střílejte z děl co to dá, nepřítel nesmí mít čas na vydechnutí ani kde se schovat!" ... Naprosto mě přestal vnímat, a mohl jsem řvát co chtěl... Připadalo mi, že se svou nově nabitou mocí se změnil, připomínal mi Samaela, když vpadl do Londýna.. Také tehdy byly slyšet jeho rozkazy... Zavelel jsem lodím za námi stát, protože pobřeží nebylo stále bezpečné, ačkoli tam hořely domy, stodoly, přístav... Když jsem se díval dalekohledem na pobřeží, spatřil jsem dítě, náhle jej zasáhla dělová koule.... Rozstřelila to dítě na kusy masa... Při pozorování pobřeží, jsem viděl ještě prosté lidi, kteří na nás střílely z pušek a vším co měli po ruce...

Rve mi to srdce, když to vidím... Kvůli tomuhle jsem z Anglie přeci odešel... A teď se na to musím dívat znovu...
Po hodině ...

Po dobytí pobřeží, jsem zavelel vylodit se... Z pobřeží nic moc nezbylo, domy zbourané, přístav byl pod vodou i s čluny, mnoho nevinných lidí leželo mrtvých u břehů...



(Bienvenue à Paris) - Vítejte v Paříži

Upravil/a Diego dne 17.02.2013 20:20