---

Konec soutěže! Správnou odpověď najdete na konci dílu. Výherce příštího dílu je náš známý kolega Sanued. Už mi dodal potřebné materiály a návrhy, abych mohl začít psát další díl. Neříkám, že se v něm objeví vše naráz a úplně všechno, ale drtivá většina z jeho návrhu se tam objeví. Mohu jen nakonec dodat, že to bude mít, jak se zdá, čím dál více společného se Zrodem assassína, kde se dějí podobné činy/věci.

Doufám že se vám tento díl bude líbit, za komentáře budu jenom rád! :);)


Kapitola 26 - Zpět na místo činu


Odpoledne dalšího dne...

Po velmi dlouhém přemýšlení a bdění, jsem absolutně nenašel nějakou spojitost k těm třem bývalým členům...
Proto, bylo na čase se vrátit tam, kde to začalo, na můj dům s věží.
Když tak procházím tímto městem, mám chuť to skončit a už se nedívat na ten chaos a brutality vládnoucí Londýnem...

Samael? Zpět v akci...

Procházím zrovna náměstím, bolí mě oči z nespavosti, pomalu usínám za chodu, ale začal hrát rozhlas... Znělo v něm, že se nastoluje nový zákon o nošení zbraní.
Chvíly po doznění rozhlasu, začaly pochodovat všude početné skupiny Rváčů. Prohledávaly všechny muže, ženy a děti nechávaly být. Přešel jsem náměstí a viděl Samaela... "Takže se vrátil..."říkám si. Obešel jsem jej a vešel mezi domy, aby mě neviděl, protože on už mě zná.

Došel jsem k mému domu s věží, pořád tam stál ohořelý. Začal jsem hledat stopy, ikdyž to bude těžké, ale přesto. První jsem prozkoumal provaz, kterým byly svázáni. Až teď si uvědomuji, že takové používala královská osobní garda, když se na cestách krále objevil zločinec, tak jsme jej zpacifikovali pokud to šlo a sebrali jako vězně. Jen čtyři z nás měli u sebe provaz, pochopitelně já, jakožto velitel, pak Charles, Johnson, Brutus. Šel jsem k trezoru, protože ty úplně první důkazy při mém hledání sériového vraha tam zůstaly zamčené. Určitě je to ten samý kdo dříve zabíjel ve velkém, ale když jsem mu šlapal na paty a téměř ho jednou chytil, asi mu to začalo dělat starosti a došlápl si na mě a mé blízké. V důkazech byly jen hadry a nůž... Dva z nich ovládali velice dobře práci s nožem, a žádných krvavých jatek se neštítily....

Vyjděte do ulic

Najendou při prohledávání trezoru jsem uslyšel nějaké zvuky.
Přibližně dva kilometry od domu byli vidět Samael a jeho pobočníci. Měli sebou otroky, kteří táhli něco velkého, mělo to snad přes dvacet metrů. "Ne" Do toho se teď motat nebudu....!" řekl jsem si. "Ale proč nezabít dvě mouchy jednou ranou?" napadlo mě...
Ale to jsem se musel dostat k rozhlasu. Sebral jsem zbylý obsah trezoru a vyrazil k rozhlasu, nástroji zkázy. Cestou jsem potkával furt to samé, lidé jsou týráni, páleni, mučeni, zabájeni. Zabíjí se už i mezi sebou, protože rodiny, pomalu mizí z Londýna. Vrahové a zloději mají tedy žně. Dokráčel jsem si to do centra rozlasu. První úkol byl "vyčistit" dům, ve kterém to bylo. To se také stalo. Nezemřeli, ale byly izolováni od rozhlašovací místnosti.
A můj proslov začal: "Londýne! Probuď se z tohoto pochmurného spánku a vyjdi ven za těmi, kdož ubližují našim rodinám! Je jich hodně, ale nás ještě víc! Vyjděte tedy na náměstí, kde se shromáždíme a zničíme doupě zla!Vemte do rukou ohně a zbraně a vyražte! Nechte průchod svému hněvu! Neboť krutovládce Samael právě dorazil zpět do města a my jej přivítáme s otevřenou náručí našich zbraní! Vykonejme vendetu na těch, kteří nastolují takový chaos, jenž nás pomalu a jistě rozkládá a ubíjí k smrti! Vendeta se rychle blíží...Jelikož hříchy nehodných, musejí býti po zásluze potrestány. Kdo vlastně jsem? Váš muž s maskou a ochránce Lucius. Dnes zazní zvuky zbraní!"

Maskování davem

Po zaznění rozhlasu se rozpoutalo peklo.
Lidé opravdu vyšly do ulic. Scházelo se jich čím dál víc, s pochodněmi, puškami, vidlemi a podobnými zbraněmi. Jako kdyby bylo jasno, tolik lidí se sešlo, odhadem přes pět tisíc a přicházely další... Samael byl právě před svým palácem a všechny jeho jednotky měli poplach. Když už se lidé shromažďovaly před jeho palácem, ztrácely odvahu, báli se ho. On to věděl a smál se. Proto já, vešel do davu s maskou na tváři. Dostávalo se jim odvahy víc a víc, když mne spatřily. Věděli, že to je ten kdo jim pomáhá a ten který před chvílí mluvil prostřednictvím rozhlasu. Šel jsem až do první linie, aby Samael viděl, že stále žiju a směju se mu do tváře. Já jen zařval "Duch Anglie stále žije!" Lidé jásaly nadšením, byly odhodláni zničit zlo. Po zařvání, jsem šel dále od paláce, kryjíc se dál v davu. V tom na mne někdo povědomým hlasem promluvil.."Blbče! Udělal jsi strašlivou chybu a za ni teď poneseš následky!" Když jsem se otočil za tím hlasem, nikoho jsem nepoznal. Ale v davu šlo poznat, kde právě někdo prošel, ale ihned se škvíra uzavírala, jelikož tam bylo těsno. Sledoval jsem stopu, došel jsem až k jedné postavě a pronesl "Mám tě!"

Koho jsem spatřil, když se postava obrátila směrem ke mě, mne velmi překvapilo a zarmoutilo. Dívám se na něj... "I ty Brute?"