---

Kapitola 25 - Zpět na scénu

Po pěti měsících...
(Psáno jako vypravěč)

"Opatrně! A potichu, ať to nevzbudíme..." řekla žena. Dva lidé míří k Luciusovi ve vlkodlačí podobě, s lékem, který vynalezli, ale bohužel není zaručeno, že zabere. Pokud to nepomůže, vlkodlak je zabije všechny nebo možná oni jeho. "Samueli! Už jsem u něj, zabezpeč dveře, kdyby se to nepodařilo!" rozkázala žena. Nikdo nic nenamítal na rozkaz a dveře byly rázem zamknuty. Žena se připravila píchnout lék Luciusovi přímo do krku. "A je to!" řekla žena.
Vlkodlak se probudil se zlostí a mrštil ženou o zeď... Ale náhle se chytl za hlavu, bolela ho... Padl na zem v bolestech celého těla... Všichni přihlížejí, jak se Lucius svíjí na zemi samou bolestí... Najednou spatřují známky lidskosti, chlupy mizí... Paže se mění zpátky do normálu, zároveň i nohy a hruď... Hlava se taky změnila do původní podoby... Spáleniny, které utrpěl kdysi v dolech, jsou ta tam... Rázem byly pryč, možná je to tím lékem, kdoví... Lucius se přestal svíjet a potom ztratil vědomí.

O tři týdny později...

Lucius byl v bezvědomí na tři týdny. Pro jeho přátele to byla dlouhá doba, plná útrap a starostí, jestli se někdy probudí. Ale přesně po třech týdnech po aplikování léku se probral. Prohlížel se, jako kdyby si nic nepamatoval...

(Konec vypravěče)

Procitnutí s pocitem klidu

Kde to jsem? Hej! Je tu někdo?! Proč je všude takový bordel, všechno je rozházené?! Co to mám na sobě? No tak je tu někdo?

"Ano, my."

Lucius: "Kdo! Ukažte se!"

"Abigail, Samuel a Jack, vítej zpět Veliteli!"

Lucius: "Už jsem ani nedoufal, že se zase shledáme! Kde je zbytek jednotky?"

"To nevíme, bohužel se nám je nepodařilo najít"

Lucius: "Ach... To je škoda. Zachránily jste mě a já jsem vám za to nesmírně vděčný, děkuji. A vůbec, jak dlouho jsem byl mimo?"

"Pět měsíců a tři týdny jsi nebyl při smyslech. Těch pět měsíců ses nám tu proháněl jako vlkodlak, ale dali jsme ti lék a ten by tě toho měl zbavit. Ty tři týdny jsi byl v bezvědomí zřejmě v důsledku toho léku."

Lucius: "Takže jsem konečně vyléčen? Sice mi to zvíře někdy velmi pomohlo a nebýt jej zemřel bych, ale spíše to byla přítěž neustále ukájet jeho pudy... I za to vám děkuji."

"Není zač, jsme rádi, že jsi zpátky a zdráv."

Lucius: "Musím zastavit toho šmejda, který na mě poslal ty vojáky. Ale nejdřív, chci ze všeho nejvíc vidět opět západ a východ slunce...."

"Pomůžeme ti..."

Lucius: "Ne! Vy, se vypravte na záchrannou výpravu za Williamem, ten hajzl jej poslal ke svému příteli do Moskvy. Já už se o sebe postarám..."

"Ale..."

Lucius: "Žádné ale! Už jsem řekl! Kde mám svůj batoh?"

"Tady veliteli"

Lucius: "Díky, a teď jděte zachránit Williama."


Já jsem se vydal do staré základny, pro připomenutí naší minulosti. Ten parchant říkal, že je z mé jednotky... Hmm... Musím si projít záznamy členů gardy.

Spisy


Dorazil jsem do základny, bylo v ní uklizeno, žádné stopy krve nebo nějakého násilí. "Zajímalo by mě kdo to uklidil..." řekl jsem si...
Otevřel jsem trezor a vzal všechny spisy, které tam byly o členech... Sedl jsem si ke stolu a četl... Takže Abigail, William, Samuel a Jack, ty si mohu zdá se klidně vyškrtnout...

Tři Jména

Ale co zbylí tři... Brutus... Hmm... Ten byl vždycky takový zasmušilý, tichý, s nikým moc nemluvil, občas měl nějaký nápad, ale to bylo tak všechno. Měl řecké předky i proto to nezvyklé jméno, občas se mu kvůli tomu někteří smály, ale já je vždy zarazil... On byl pak velice zkroušený a naštvaný na celý svět... Často když zjistil nějaké drby o ostatních členech, byl jsem první komu to řekl... I často se mi svěřoval se svými problémy... Jeho rodiče mu zabily přímo před očima nějací zloději... Sám mi řekl v těžké chvíli, že se pomstil a všichni za to zaplatily.... Žádal mě o mlčenlivost o tomto činu, souhlasil jsem. Nechtěl být litován. Nežádal a to nikdy o laskavosti nebo volno. Byl příkladným členem....

Johnson... Dalo by se říci, že to byl šašek gardy. Každého rozesmál a to v každé chvíli. Při boji se smál, nenechal se ničím vyvést z míry... Takový srandista... Šťastný to člověk. Často chodil pít s Williamem do hospod s pochybnou minulostí... A když se oba opily, začali vyvádět... Johnson si začal totiž z někoho dělat srandu a většinou to byl nesprávný člověk, který měl kolem sebe dalších pár chlapů... William ho pak jen chránil. Po rvačce oba vždy vyhodily na chodník, jako spráskané psy. Zajímavá dvojka...

Charlles... Dal by se charakterizovat nejlépe, jako charizmatický a ctižádostivý muž, vyrovnaný s minulostí i budoucností. Vždy si stál za svým... Snad nejlepší z jednotky... S nikým se nepáral, kdo mu řekl jedinké křivé slovíčko, dostal naloženo tak, že horkotěžko odcházel po svých... V době volna, navštěvoval téměř pravidelně nevěstince, rád tam chodil hlavně za jistou dámou... Rád si vychutnával ve volných chvílích doutníky, byl kuřák a když nekouřil doutník pro volné chvíle, kouřil cigarety. Občas dokázal, že si zaslouží být hoden povýšení, i díky své odvaze a odhodlanosti... Vskutku vyrovnaný muž, jen ho najít...

Udělal jsem si poznámky do deníku a uložil spisy zpět do trezoru... Přemýšlel jsem pak dlouho do noci, jak zničit Samaelovo dílo, který zakrývá kdysi tak krásný Londýn.....