---

Kapitola 22 - Krysař

Rozbušené srdce

Po té co jsem konečně dorazil ke srubu, mé oči spatřily něco hrozného.... Srub hořel, dovnitř by se nedalo vejít a něco zachránit. Všechny mé plány, získané od Samaela jsou ztraceny, mé oblečení, zbraně, masky a krunýře byly ta tam.... Před srubem stál poměrně čerstvě zabodnutý kůl a na něm přibytý kus papíru.

Na němž stálo: "Jsi překvapen? To je dobře, je to jen začátek konce tvého snažení, naivko! Hahaha..... Myslíš, že tě nikdo nikdy nespatřil při tvých "výletech"? To jsi až tak naivní? Tady máš důkaz, že někdo tě už dlouho studuje a sleduje každý tvůj pohyb.... Přemýšlíš kdo jsem, že ano? Kdysi jsi po mě pátral, ale pak jsi měl jiné starosti.... Ještě to nevíš? Namáhej tu svou naivní hlavičku....Hahahaha. Abych nezapoměl, tvůj kamarád je tak trochu se mnou, nevede se mu moc dobře....Zkus si mě najít!... Hehehehe.... PS: Tvůj vrah"

Kdo to sakra je!? Kdo to má být "tvůj vrah"?. A co je doprdele s Williamem? Musím do základny, něco se stalo a já to zjistím...
Běžel jsem celou cestu, lidé po mě čuměli podezřívavýma očima s nenáviděným výrazem ve tvářích. Vyprahlý a unavený, jsem dorazil k základně, na první pohled žádné známky násilí. Ale když jsem vešel dovnitř... Všude byly samé krysy! Mohli být nakažené, ale i to jsem musel risknout a jít až do naší místnosti, kde jsem to spatřil.... Tři oběšení lidé, už byli bledí, zřejmě už tu jsou nějakou chvíli. Hlodavci jim už okusovaly prsty u nohou. Hrozný pohled...Všude na stěnách je krev, ale něco bylo na zemi.... Byly to kusy těl! "Proboha!" Rozbušilo sem i srdce na plný výkon, až mne bolelo... Ležely tam ruce, nohy, vnitřnosti i genitálie.... "Fuj!" Na stole ležel papír s jednou a přitom výstižnou větou "Malá odplata za náměstí, vlkodlaku."

Neklid v hlavě mé....

Musel jsem pryč z toho místa, nahánělo hrůzu. Já snesu sice hodně, ale tohle už je moc. Běžel jsem několik set metrů dál od toho místa, a zastavil jsem se až u jedné z budov, stojící u divadla, kde před časem všechno začalo. Vylezl jsem na ní.... Posadil se na okraj a díval se na to divadlo, kde jsem si kdysi řekl "Očista začala". V hlavě mi problesklo, že i má očista začala, a někdo ji velmi dobře provádí. Hlavou mi v těch chvílích probíhalo spousta myšlenek... Kdo to je? Proč? Dělal jsem vůbec dobrou věc? .... Byl jsem v koncích, na pokraji zhroucení, pořád jsem měl před očima, můj hořící dům, pak srub, pak zvěrstvo na základně.... Jako kdyby ten požár mého prvního domova s věží, a tyhle události něco spojovalo. Třeba po mě někdo jde už dávno, hned po vpádu Samaela... Ale co se tehdy stalo, nic mě nenapadá, stále mám v hlavě ten masakr na základně... "Doprdele CO!?" zařval jsem z plných plic....

Napište jestli se vám líbí průběh děje a početnost dílů(snad s nimi nejde kvalita dolů).