Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Hlas Anglie

Přidal Diego dne 27.11.2012 20:17
#88


Pokračování Kapitoly 10 – Zpropadený důl


Vidím světlo na konci tunelu a můj osobní hlídač stále stojí v čele a hlídá cestu před námi. Trochu jsem si odpočinul za tu dlouhou cestu, jelikož již neslyším žádný divný zvuk, ale bohužel jsem zřejmě ohluchl, snad jen dočasně. Asi bych měl něco s touhle situací dělat….
Potichu se blížím k mému doprovodu…. Když už jsem byl dostatečně blízko, objal jsem ho pouty a začal škrtit, tak silně, co mi síly dovolily. Až snad po minutě se uráčil umřít.
„Parchante…“ řekl jsem si.
Vzal jsem si klíče od pout a osvobodil se. Vlastně ani nevím, jak silně mohl řvát a kdo nás slyšel, jelikož můj sluch mi vypověděl službu.
Zkusil jsem se podívat na jeho předloktí, jako u předchozího vojáčka, měl tam vytetováno, doslova „číslo 1“.
„Co sakra tato čísla znamenají? To by mě fakt zajímalo…“ řekl jsem si.
Ti chlapci si nejspíš mysleli, že už jsem neškodný a vůbec mě neodzbrojily. Ale teď by mě ze všeho nejvíc zajímalo, kde vůbec jsem, tedy vlastně pod čím se právě nacházím. Zajímalo by mě to nejen, protože chci vědět, jak daleko jsem se dostal, ale zejména proto, že se blížím ke konci kolejí a dál už cesta nevede.
Všiml jsem si rozhlasu a dost možná do něj momentálně někdo mluví, ale to já nemůžu bohužel slyšet.
Všude stojí sudy, nejspíš se střelným prachem, protože pár z nich bylo vysypaných na zem. Kolem kolejí začíná vést jakýsi doutnák…
"Sakra! Co se to děje?!" řekl jsem si.

Kopáči kopou, oni však dokopou.

Měl bych se schovat a to velmi rychle. Vozík dojel do svého cíle. Pomalinku vystrkuju hlavu a dívám se kolem sebe na případné nebezpečí. Nikde nikdo, přitom bych přísahal, že ještě před necelými pěti minutami tu bylo rušno, jako na náměstí v Londýně. Něco mi tu hodně smrdí. Dost možná i smrtí, jelikož v dolech lidé často umírají, zvláště pod Samaelovým vedením. Že je to těžební důl by totiž poznal i blbec, ale co se těží, aby člověk pohledal. Sem tam sice nějaký sud se zřejmě střelným prachem, ale žádný užitečný minerál tu není.
Doprdele! Proč mi něco říká, že ten doutnák nemá vést do té skály pár metrů ode mě?! Musím se na tu skálu podívat blíž. Něco tu smrdí…. Koukám očima na skálu jen pár centimetrů od ní a pozoruji malou prasklinu. Když najednou jsem ucítil známý smrad. Síra…
Sakra! Ještě tohle mi tu scházelo! Doutnák hoří! Jak se, ale odsud dostat? Cesta vede jen zpět a tam se mi nechce, protože tam jsou ti poblbaní maniaci, hrající si na vojáčky. Obrátil jsem vozík, tak aby stál na boku a kolečky směrem ke skále, abych nebyl ihned uškvařen a ochránil, alespoň částečně.
Zbývá pár metrů doutnáku a dojde k výbuchu. Lezu do vozíku a pak najednou záblesk světla, který osvětlil snad celý důl. Výbuch mě odmrštil o několik metrů dozadu, a když už jsem myslel, že je to za mnou, tak přišel další a další…
Teď už vím, jak se asi cítí husa, když se peče…

Upravil/a Diego dne 12.08.2013 23:21