---

Kapitola 10 - Hrátky


Po chvíli přemýšlení, jsem nabral směr tam, kam ukazoval zesnulý.
Bez větších potíží jsem přešel náměstí, i "chudé uličky". Když už jsem byl na druhé straně města, naskytl se mi v dáli pohled na ten stroj, tedy spíš jen nástroj, jak jsem pochopil. Bylo to něco jako velké kolo na tyči s kloubem uprostřed, nejspíš kvůli naklánění. Bylo namířeno na slunce, čímž zakrývalo sluneční svit na Londýn a přilehlé okolí. Ale nechápal jsem důvod, proč zakrýt něco tak krásného, jako slunce.
Po chvíli dívání se na tu ohavnost, mě něco velmi ohlušilo a přitom se objevil velký záblesk. Padl jsem na kolena, s rukama na uších, bolely jako kdyby mi někdo do nich strkal střepy, navíc z toho záblesku mě štípaly oči, že jsem viděl úplně rozmazaně. Na kolena nepadám často, a ač nerad, teď to nebylo v mých silách vydržet.
V mém rozmazaném vidění, jsem viděl několik postav, jak se blíží ke mně. Nevím kolik jich přesně bylo, jelikož to nešlo rozpoznat. Byl jsem stále na kolenou, s rukama na uších a ti lidé mě popadli za paže a zvedli. Táhli mě blíže tomu hluku, nic horšího jsem neslyšel.
Další záblesk, tentokrát ještě větší než ten předtím. Naštěstí jsem měl oči směrem k zemi a nedíval se před sebe, takže se to nezhoršilo. Ba naopak, začalo se to zlepšovat. Rozeznal jsem už i postavy a viděl, proč jim to nic nedělá. Měli na uších jakési "klapky" a na očích nějaké divné brýle. Přes celé tělo měli tmavé hábity.
Když zastavily, myslel jsem, že je konec cesty, ale to mi asi jenom tak připadalo. Stále jsem neměl sluch a nic nenapovídalo, že se má hned tak vrátit. Svázali a hodily mě na nějaký železný vozík, a poslali mě s ním a ještě s jedním vojákem po kolejích, kamsi do tunelu.
Cesta byla po stropech osvětlena, hluk byl pořád a neustále slyšet, ikdyž čím jsme jeli dál, tak to bylo lepší, ale stále ne tak jak bych si představoval. Každou chvíli jsme míjeli různé odbočky, které vedli kdoví kam. Do některých se mi podařilo na okamžik nahlédnout, a byli tam lidé s krumpáčema. Více nebylo možné vidět.
Tunel je snad nekonečný, vede čím dál hlouběji, připadá mi to jako nekonečná cesta a kdoví kam se dostanu a kde skončím.



(*apple*)