---

Kapitola 3.

Stiskl jsem vybledlé tlačítko interkomu. "Dobrý den, vaše jména prosím?" ozval se ženský hlas. "Matt Stanson a Kevin Kale. Skupina dvanáct, přístupový kód 1 9 2 7." " Ihned vám otevřu bránu." řekla a přístroj utichl. Šedivá vrata se pomalu otevírala. Vytáhl jsem si zpod trička odřenou psí známku, aby nikdo nemohl mít podezření, že nejsem z Bratrstva. Šli jsme po kamenité cestě směrem ke dveřím do hlavní místnosti. Dřevěné lavice byly poskládány do kruhu, kolem velkého ohniště, kde jsme často po nocích sedávali, bavili se a popíjeli.

"Hledal tě Starej.." pronesl ke mně hlubokým hlasem náš obtloustlý, vousatý kuchař Larry. "A nevíš co chtěl?" zeptal jsem se a Kevin mezitím odcházel do pokojů. "To neříkal. Mám ti jenom vzkázat že se u něj máš zastavit.." otočil se a sbíral ze stolků prázdné lahve od piva. Starej vlastně nebyl zas tak starej, byl to náš šéf a zakladatel. Většinu času spravoval chod celého Bratrstva ve svém pokoji, na mise chodil jen výjimečně. Rozhlídl jsem se ještě po hlavní místnosti, jestli nepřibylo něco nového. Na nástěnkách bylo vše při starém, všude jen visely zažloutlé papíry o tom, co dělat při další jaderné invazi, útržky z kroniky a inzeráty o tom kdo co vymění nebo kdo hledá parťáka. Nic co by mě mělo zajímat.

Zamířil jsem rovnou ke Starýmu, do jeho podkrovního pokoje. My ostatní byli rozděleni na tři různé bloky. Celé Bratrstvo čítalo zhruba 80 vojáků, byli jsme tedy rozmístěni na pokoje s dvakrát 25 postelemi a jednou s 30. Já s Kevinem jsme byli na bloku C, tedy třicet míst. Vlastní pokoj měl jen Starej a jeho zástupce Frank, což byl mimochodem pěknej parchant. Ani nevíte jak moc rád bych ho viděl nosem vzhůru. A ještě jednou si rejpne do mě nebo do Kevina, přísahám že mu čelem tu kulku vážně proženu.

"Dobrej šéfe." řekl jsem co nejuctivějším tónem. "Ahoj Matte. Takže mise byla úspěšná, že? Pověz mi, jak to dopadlo?" ptal se. "No, náš cíl je zneškodněn, japončíci dneska žádný zásoby nedostanou. Kulka šla přímo do nádrže, nikdo nepřežil." cítil jsem jak mi kapky potu stékají pomalu po zádech. "Jsi snad totální idiot Matte? Jsi jedním z mých nejlepších mužů a nenapadne tě, že se to vozidlo mohlo hodit, že?" rozohnil se a mě se trochu sevřelo hrdlo. "Promiňte pane, já..." "Žádné výmluvy Matte. Už mě to nebaví. I přesto že jsi mě dost naštval, něco tu pro tebe mám." řekl a několik vteřin mě probodával svýma modrýma očima. "Příště se podobným začátečnickým chybám vyvaruj. Občas pochybuji, že jsem dal hodnost poručíka tomu pravému..."

Zpod jeho mahagonového stolu vytáhl složenou koženou bundu, triko s dlouhými rukávy a gumový obušek. "Přeci nemůžeš chodit věčně v tomhle, ukázal na moje propocené, černé tričko. "Díky Šéfe." snažil jsem se ho alespoň trochu rozveselit. Podrbal se ve svém plnovousu. "Ještě nikam nechoď!" okřikl mě když viděl že jsem na odchodu. "Nedovolil jsem ti odejít." zamračil se. "Mám pro tebe a Kevina další úkol. Prozradím ti víc až zítra. Jdi se vyspat a pak se u mě zastav." povídal už klidněji. "A ještě něco..." řekl a já se otočil. "Odvedli jste dnes dobrou práci, Matte."

Vyšel jsem ze dveří a zezadu ke mně přišel Frank. Černoch v bílé košili a džínách. "U šéfa na koberečku Mattíčku?" škebil se na mě. "Jednou příjde náš čas Franku.." zamračil jsem se a udělal gesto ve smyslu, že ho sleduju.

-- Pokračování příště