Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Eziův osud

Přidal DragonOzzy dne 10.11.2012 18:21
#1

Diego napsal:
Inu, pomalu nám začíná zima a jak, jsem říkal.... v zimě je času dost. Do konce příštího týdne napíši další díl o Eziovi.
Ale bude to možná hororovější než předešlé díly.


Jinak očekuj Khanův Návrat, udělal jsem tam první zmínku o Asasínech tak co si o tom myslíš :D

Přidal Diego dne 22.11.2012 19:01
#2

Ještě bych chtěl dodat, nebuďte netrpělivý s dalším dílem, mám napsanou půlku dalšího dílku, ale musím se do toho zase dostat. Není to lehké, nekopírovat úplně stejný příběh jaký má série Assassin's Creed. A že má výborný příběh, to snad nemusím ani nikomu říkat.

Přidal Diego dne 24.11.2012 19:03
#3

Díl 4: Cesta do neznáma

Když Ezio slezl z věže, již věděl kam se jeho kroky budou ubírat, jen přemýšlel nad tím, jestli Cristina bude souhlasit. Proto ji šel najít...
Nebyla ani doma, ale ani u něj doma. Když byl doma, našel při pátrání dopis.

"Mám tvou rodinu, se mnou je Cristina. Tu ti nikdy nedám, ikdybych měl zemřít! Pokud svou rodinu chceš zachránit dostav se do Říma a já už si tě tam najdu. Čas jim, ale neúprosně běží, měl by sis pospíšit.
Otec Cristiny"
Nevím co teď...


Našel jsem další dopis. V něm se pojednává o nějakém převratu Templářů, ale jakém?
Snad se to dozvím až dorazím do Říma a osvobodím rodinu.
Něco se dějě...
Vidím nějak zvláštně, bratr mi o tom sice něco říkal, že to máme vrozené a assassíni tomu říkají "Orlí zrak".
Všiml jsem si zvláštního tlačítka vedle krbu. Zkusil jsem ho zmáčknout a....
Otevřela se mi tajná místnost, nejspíš otcova. Nic moc zajímavého tam nebylo, až na truhlu. Byla zdobená znakem assassínů, navíc nebyla zamčená, tak jsem ji otevřel a naskytl se mi nádherný pohled, na to co v ní bylo.
Bylo v ní uloženo zbroj a zbraně assassínů. Oblékl jsem si zbroj, padla mi perfektně. Založil jsem meč do pochvy, dýky jsem si také uschoval, nasadil si skrytou čepel. Úplně vespod truhly byla přihrádka a v ní jsem našel zvláštní nákresy, pár z nich byly nejspíš techniky zabíjení a zbytek návrhy zbraní. Uschoval jsem si vše co bylo v truhle a vyrazil k Leonardovi, snad půjde se mnou.

"Leonardo!" bouchám na dveře...
"Messer Leonardo odjel" řekl kolemjdoucí...
"A kam?"
"Do Říma, odjel hned ráno, možná ho ještě stihnete na cestě"
Hmm... To je malá komplikace, ale poradím si.

Vyrazil jsem tedy na kraj Florencie, k bráně vedoucí směrem k Římu. "Leží zde stáje, koně mi asi nedarují, nu což, vypůjčím si ho..."
Koně byly ustájeny venku v ohradě, chodily tam tři, hnědý, černý jako uhel a bílý jako sníh.
"Kterého si jen vybrat? Takový výběr..." Zhodnotil jsem situaci, jestli mě někdo vidí, žádné stráže, jen nějaký sedlák, možná on se staral o ty koně. Vybral jsem si, černého.
Teď se nedívá, musím si pohnout... Přeskočil jsem ohradu, nasedl na koně a s ním ji opět přeskočil, ale to už na mě řval sedlák. "Héj, ty parchante vrať ho, nebo dostanu padáka, no ták!". "Jen si ho půjčím, na delší dobu...(smích)" zařval jsem na něj ve spěchu. Ale to už sedlák zburcoval stráže a ty se za mnou hnaly.
"Můj" kůň uháněl jako o závod, stráže se mi čím dál víc vzdalovali, kůň ale víc a víc zrychloval....





Děkuji za 2000 zhlédnutí!*.*
Snad nebude vadit, že to je kratší, ale udály se tam věci, které bude lepší rozebrat v dalším díle.;)

Upravil/a Diego dne 24.11.2012 19:03

Přidal Norbi dne 24.11.2012 19:21
#4

HELL YEAAAAAAAAH :D paráda Diego, a som rád že píšeš už konečne aj toto :)

Přidal Diego dne 24.11.2012 19:26
#5

Norbi napsal:
HELL YEAAAAAAAAH :D paráda Diego, a som rád že píšeš už konečne aj toto :)

Já su rád, že ty si rád!:D

A snad i ostatní.

Přidal Lord Rade dne 24.11.2012 19:31
#6

Na to, že jsi napsal jen pár dílů (myslím že s úvodem 5) máš podle té ankety největší úspěch ze všech příběhů zde. A já jen žárlím a říkám si jak jsi to dokázal? *pes* První díly jsi dokonale přepsal ze hry do příběhu, jen mi tam asi chyběla ta slavná hláška matky po tom co se vrátil od té jeho holky. :D A teď už je vidět, že už do toho budeš přidávat víc svých nápadů a doplňovat události.
Asi je tu víc fanoušků Assassína než The Elder Scrolls :) Ale rozhodně píšeš dobře.

Přidal Diego dne 24.11.2012 19:52
#7

Lord Rade napsal:
Na to, že jsi napsal jen pár dílů (myslím že s úvodem 5) máš podle té ankety největší úspěch ze všech příběhů zde. A já jen žárlím a říkám si jak jsi to dokázal? *pes* První díly jsi dokonale přepsal ze hry do příběhu, jen mi tam asi chyběla ta slavná hláška matky po tom co se vrátil od té jeho holky. :D A teď už je vidět, že už do toho budeš přidávat víc svých nápadů a doplňovat události.
Asi je tu víc fanoušků Assassína než The Elder Scrolls :) Ale rozhodně píšeš dobře.

Dík!

Já sám žasnu, jaký má tenhle příběh úspěch.
Nadruhou stranu mě trochu zarmoutilo, že nemá úspěch "Pochmurná Anglie" a říkám si "co je tam špatně? když všichni píší, že to je epic". Jen by mě zajímala o tomhle pravda. Vždyť anglie 19. století je naprosto neprobádané téma a navíc zasažana chaosem a krutovládcem. Asi musím na tom více dřit, jinak nevím. Ale když nebudu počítat poslední dva díly(nic moc ten poslední, ale jen kvůli zkažené kapitole 8), tak jsem dal do všech dílů prostě všechno. Opravdu nevím....

Budu zde dávat víc ze "svého", než z herní předlohy, ale samozřejmě si něco vždy vypůjčím a já doufám, že to bude ku prospěchu příběhu.

Přidal Norbi dne 24.11.2012 19:54
#8

mne sa lúbia obidve tvoje poviedky Diego, ale predsa len, je z AC a to mám predsa bližšie ako Anglicko :D

Přidal Diego dne 01.12.2012 08:14
#9

Všem kteří v anketě hlasovali pro tenhle příběh děkuji!
Tím že jste mi dali cca 40 hlasů, jste příběh poslali na první místo a tím se mi potvrdilo, že se vám líbí.


Děkuji Vám všem za podporu.

Upravil/a Diego dne 01.12.2012 08:13

Přidal Diego dne 05.12.2012 20:09
#10

Chci se zeptat čtenářů, jestli chtějí v pokračování příběhu postavy La Volpe, Mario Auditore a ostatní vedlejší/hlavní aktéry série AC. Nahradil bych je pár svýma postavama.
Nebo má Ezio postupovat dál na vlastní pěst a učit se podle kodexu, který bude na cestách/u nepřátel nacházet.

Tak co myslíte/chcete?

Přidal Diego dne 09.12.2012 18:06
#11

Díl 5 - Tohle je malý krůček pro assassíny, ale velký pro Ezia

Stráže mi zmizly z dohledu, a koněčně jsem se mohl soustředit na cestu samotnou. Dorazil jsem k jakési osadě. Tak jsem zpomalil a jel klidným krokem. Uviděl jsem pár lidí...
Pracovali na svých políčkách, zahrádkách, sbírali jablka do košíků a podobné věci.
Nikdo si mě nevšímal, ikdyž jsem na ně čuměl jak nevím co. Asi tu zrovna moc nemusejí cizince, ale já potřeboval radu, kudy dál.
Přijel jsem k jednomu sedlákovi, který vypadal spořádaně a vpohodě a ptal se na cestu....
"Messere, kudy se dostanu do Říma?"

"To bys měl vědět když cestuješ ne, panáčku?!"

"Já to opravdu potřebuji vědět, vede mě tam mé poslání"

"Á, chlapeček má "poslání", jaképak? Budu hádat! Staneš se papežem! Hahaha!"

Ten chlapík se mi furt smál a já poznal, že po dobrém to nepůjde....
Slezl jsem z koně, přistoupil k smějícímu se muži. Chytil jsem ho rychle pod krk a přiložil mu k hrdlu svou skrytou čepel...
"Tak už mi odpověz kudy mám jet! Nebo zhebneš!

"Co si o sobě sakra myslíš, ty parchante!"

"Já? Když tě tu zabiji, nikdo to neuvidí, nikdo mě nebude chytat pro vraždu, je to tady takové odlehlé... Takže ano, myslím si, že tě můžu klidně zabít, pokud mi to neřekneš!"

"Dobrá, dobrá! Tamtudy doprava a až budeš na křižovatce, jeď doleva. A teď už mě nech bejt!"


Nechal jsem ho být a vylezl si na koně, a vyrazil jsem dál po cestě, kterou mi poradil.


Po chvíli, jsem dorazil k té křižovatce... "sakra, říkal doleva nebo doprava?"
Vracet se mi nechtělo, tak jsem jel doleva, snad to bude ta správná cesta.

Jedu pořád do kopce, ale najednou....
Vyjel jsem na vršek kopce a naskytl se mi nádherný pohled.
Celý Řím, jsem měl jako na dlani, všechno bylo krásně vidět, majestátní kostely, věže, krásně vidět byl v dáli i Andělský hrad. Prostě báječné.

Našel jsem hlavní bránu, šla poznat celkem lehce, před ní i za ní byly trhy a lidí jako much. Navíc byla velká a stálo u ní více vojáků.
Vyrazil jsem tedy směr, hlavní brána.






Možná je to krátké, ale je to tak možná lepší dát někdy dlouhý a někdy kratší, podle toho jak se cítím.:P


Snad se bude líbit!*.*
Komentáře vítány!;)

Upravil/a Diego dne 10.12.2012 20:26

Přidal Leneren dne 09.12.2012 18:09
#12

Moc to vzhledem k povaze dílu komentovat nejde.Snad je ntak, že Ezio je výbušný :)

Přidal Diego dne 10.12.2012 18:46
#13

Leneren napsal:
Moc to vzhledem k povaze dílu komentovat nejde.Snad je ntak, že Ezio je výbušný :)

A bude výbušnější. Chci z něj udělat nelítostného zabijáka a ne jak ve hře, kde se občas slituje, žádné slitování mít nebude.:P

Přidal Leneren dne 10.12.2012 19:16
#14

Snad nemusím říkat, že se mi to líbí :D

Přidal Diego dne 10.12.2012 19:19
#15

Leneren napsal:
Snad nemusím říkat, že se mi to líbí :D

To jsem rád!:)

Přidal Diego dne 17.12.2012 20:58
#16

Upraven poslední díl, přidán obrázek města.



Diegův edit: Mám epický nápad! Co by jste řekli na to, že Ezio by nebyl jen v římě, ale cestoval po celé evropě(třeba v rozmezí 2-3 kapitoly)?
Upravil bych příběh(mám jej vymyšlený, dnes by byl díl) k té cestě, a navíc by se mi to lépe psalo. Co říkáte/píšete?(RPG2)

Upravil/a Diego dne 17.12.2012 20:58

Přidal Leneren dne 17.12.2012 21:01
#17

JO

Přidal Diego dne 17.12.2012 21:16
#18

Nuže dobrá

Přidal Diego dne 17.12.2012 22:39
#19

Kapitola 6 - Můj život obyčejného občana končí, život v ústraní a pomsta začíná...

Když procházím kolem těch všech stánků s všelijakým zbožím, napadlo mě, že budu v assassínském oblečení nápadný, tak jsem si "opatřil" starý plášť s kapucí, který zakrývá mou identitu. Vhcházím do města a hned vidím, že mě očekává. Tedy spíše mě očekávali dva pohúnci otce Cristiny.

Vedou mne městem, nic nemluví, napětí by se dalo krájet, cesta je dlouhá. Zajímalo by mě, kam až dojdeme...
Po hodině chúze městem, přes překrásné náměstí, až do honosného domu, který byl jednak vysoký, zdobený, ale i dobře střežený.

Stráže nás vpustily dovnitř, všude samej voják, ale svou rodinu nikde nevidím, ba ani Cristinu ne. Poslaly mě do místnosti, do které vede široké schodiště s dřevěným zábradlím. V té místnosti má být Otec Cristiny i ona, o rodině nemluvě. Vcházím tedy... Cristina ani její otec tu nejsou, má rodina též ne. "Už mě začíná čtvát, až já ho chytnu pod krk!" řekl jsem si. Na stole ležel dopis s pár řádky...
"Chlapče, jsi vytrvalý to musím uznat, stejně jako kdysi tvůj otec. Cristina a její otec jsou se mnou. A pokud jde o tvou rodinu, jsou zavření v kleci, přímo v doupěti Romulových stoupenců. Měl by jsi si pospíšit, klec se může, ale nemusí potopit. A lidi uvnitř, by čekala pomalá smrt. Tvůj bratr Federico je ale se mnou, spoutaný. Je to pozoruhodný chlapík, je psychicky slabý, tvůj otec jej sic vycvičil, ale jen v boji a přežití, o odolnosti při mučení mu zřejmě neřekl ani slovo. Kdoví, třeba se mi jej podaří přesvědčit na stranu Templářů a bude můj strážce. Hahaha... Pospěš si Ezio, čas neúnavně běží... R. B. "

Co si o sobě myslí ten R. B.? Kdo to vlastně je? A kde je s mým bratrem? Má rodina může umřít... Jak se ale dostat do doupěte Romulových stoupenců?!

Nic o nich nevím... Hm... Zkusím kanály, nějak se k nim budu muset dostat.
Nasedl jsem na koně, který byl ustájený u domu a vyrazil tam, kde se odehrávaly zápasy....

Koloseum
Už jej jde vidět z dálky, obrovská stavba, ve Florencii jsem žádnou podobnou neviděl, ještě k tomu tak starou a ještě celkem zachovalou. Když jsem dojel na koni, ještě blíž, nemohl jsem uvěřit svým očím, prostě jsem ucítil nutkání vylézt na jeho vrchol!
Jak jsem řekl, tak se také dělo, lezl jsem pomalu, abych si mohl prohlédnout ty krásy, které skýtá Koloseum dávných římanů. Dostat se na vrchol dalo fušku, ale výsledek stál za to! Ten výhled je obrovský! Tolik vesnic, snad půlka Říma a překrásná krajina jde vidět. V této výšce, ve které se nacházím, si zřejmě rádi poletují orli, krásné stvoření...
Napadlo mě použít svůj "orlí zrak", schválně co uvidím...
Všechno je jednobarevné s lehkými odstíny šedé, akorát lidi vidím barevně.... ale co to..! Ve svém orlím zraku vidím vstup do podzemí Kolosea! Ó, jsem génius! Musím slézt a podívat se na to blíž.

Slezl jsem dolů a šel k onomu otvoru, který jsem zahlédl svým speciálním zrakem. Na "poklopu" byl podivný znak, ale rukou nešel otevřít, vypadalo to, jako kdyby v tom byl zámek. Chtělo by to šperhák, nebo i nůž... Počkat nůž! Má čepel! Strčil jsem ji tam a zakroutil doleva a doprava... heuréka! Bylo rázem otevřeno! Dnešek je plný překvapení, ale hlavně bohužel těch špatných. No nic musím vlézt dovnitř a podívat se těm lotrům na zoubek blíž....

"Nemám z tohoto místa dobrý pocit.... Jako kdyby se mi mělo něco stát nebo něco na co nechci ani pomyslet, ne! ... Už abych byl pryč...."


http://img35.imageshack.us/img35/2008/assassinscreedbrotherhos.png



Pokud se vám nelíbí, nebojte, přijdou jistě zlepšení. Kvůli Pochmurné Anglii nemám na tenhle příběh moc čas, už si jej ale určitě najdu.

Upravil/a Diego dne 17.12.2012 22:41

Přidal Diego dne 18.12.2012 11:42
#20

Kapitola 7 - Všechny překážky přeskočím, přelezu nebo zabiju...



"Toto místo je posvátné!" Stálo na kamenné tabulce. "Uvidíme na jak, dlouho tomu tak bude...." řekl jsem si.
Prolézám přes různé zborcené stropy a trámy, beru si jednu z pochodní. Kráčím si to mezi stoly a kamennými pohovkami. "Jak zde někdo může žít?"
Všude kolem mě se ozývá, tajúplné vytí, jako vlčí vytí, ale ti tu jistě nebudou. Na stěnách jsou zakresleny různé malby. Nejen malby, ale na stěnách se mihají stíny, zdá se, že mě sledují...

Narazil jsem na křižovatku, rovně, doleva nebo doprava?
Moc dlouho jsem nemusel přemýšlet, cesta po mé pravici a levici se rázem zavřela mřížemi, a přede mnou se objevilo několik Romulových stoupenců. Tasil jsem meč, stejně jako oni své pěkně vypadající dýky.
Litý boj začíná....

Dva proti mě vyrážejí, ostatní kolem krouží a vyčkávají.... Bráním se mečem...."sakra to je proti dýkám pomalý". Zapíchl jsem jednoho z nich, ale tak tak, protože druhý mě málem při mém výpadu zasáhl, ale já jej obratem zabil čepelí. Zahazuji meč... Oni si mezi sebou začali šeptat kdoví co... A jdou všichni na mě....
Bráním se svými skyrytými čepelemi, uhýbám výpadu jednomu z nich a probodávám mu hrdlo jednou z čepelí, druho se kryji dalšímu úderu dýkou a probodávám jej. Čtyři jsou mrtví... Dělám kotoul dopředu..... ihned po vstanutí jsem rozpažil ruce, a probodl dva soupeře naráz. Po jednom hážu nůž, dostal to... Zbývá jich pět.... Tasím svou dýku... Kryju jejich výpady... Po výpadu jednoho z nich, jsem mu přeřízl v mžiku krk... Ostatní utíkají...

Běžím za nimi, určitě mě dovedou až k mé rodině... Všude jsou samé překážky, různé trámy, stoly, dřeva, sudy a podobně. První běží, nějak lépe oblečený muž, nejspíš vůdce. Ostatní totiž mají na sobě jen kožešinovou helmu ve tvaru vlka, a hábit z kožichu. Předběhl jsem všechny až na toho vůdce, je rychlý, ale ne tolik...
Dostihl jsem ho! Skáču na něj z trámu... "Tak a teď mluv! Kde je má rodina"

"Přišels pozdě...hahaha(škodolibý smích)"
"Ne! To nemůže být pravda"

"Můžes se podívat.. Támhle je ta klec"
"Neee! Za to zaplatíte všichni!"


V důsledku naštvání jsem do něj bodal skrytou čepelí pořád, krev se řinula z jeho těla... Přestal jsem... Byl mrtvý, stejně jako má rodina.

http://img145.imageshack.us/img145/7523/640pxthrowntothewolves4.png


Může to znít uspěchaně, ale to je účel tohoto dílu. Vše se totiž odehrávalo při boji nebo běhu.